NÁRODNÍ OBROZENÍ A JEHO CHARAKTER 4.

Druhá generace NO

Josef Jungmann (1773 – 1847)
– spojil vědce i básní, psal česky – Rozmlouvání o jazyce českém – proti poněmčování ve školách, Činnost překladatelská – z francouzštiny – Atala, z angličtiny – Ztracený ráj, z němčiny – (Schiller, Goethe)
nejvýznamější díla – Slovesnost (1820) – teorie literatury, Historie literatury české (1825) – povzbuzuje národní sebevědomí, Slovník česko – německý (1834 – 1839) – pět dílů
Jeho spolupracovníci Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk, Karel a Bořivoj Preslovi, Antonín Marek

Obraz české minulosti trpěl absencí památky adekvátní německým niebelungům, francouzské Písni o Rolandovi
Tuto touhu splnil „nález“ básnických skladeb – Rukopis královedvorský,Rukopis zelenohorský – boje o pravost rukopisů

František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě – vrcholné dílo českého obrozeneckého dějepisectví, 1836 – vydáno německy, 1840 – vydáno česky, zachycuje dějiny do roku 1526

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) – zabýval se slovanskými otázkami
blízký spolupracovník F.Palackého
Slovanské starožitnosti (1837) – nejvýznamnější dílo v oboru slovanské prehistorie a archeologie

Jan Kollár (1793 – 1852) – Slávy dcera – mohutná alegorie slovanstva
soubor znělek z roku 1824
osobní prožitky spojené s nadosobními ideál