Česká literatura ve druhé etapě národního obrození

Osvícenectví v české literatuře

§ České národní obrození je vyvoláno novým myšlenkovým
proudem, osvícenstvím.
§ osvícenectví se k nám rozšířilo z Francie, kde ho
prosazovali takzvaní encyklopedisté, autoři naučného slovníku „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd,
umění a řemesel“ Denis Diderot a
D’Alambert, ale i Voltaire a Rousseau.
§ osvícenství se vyznačuje snahou o postupnou likvidaci
feudálního systému a reformu společnosti.
§ tohoto cíle chce dosáhnout pomocí rozumu a vědy a
překonat tak náboženskou ideologii a absolutismus.
§ osvícenské ideje zasáhly i panovníky, reformy
prováděla Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku, osamostatnila
školství od církve a umožnila i prostým dětem získávat vzdělání

§ společenské a národní hnutí od konce 18. st. (70.
léta) do počátku 19. st. (1/2 30. let)
§ snaha odčinit spáchané křivdy na českém národě
v době pobělohorské.

§ staly se předpokladem pro vznik národního obrození
§ 1781 zrušení nevolnictví
§ vydání tolerančního patentu (svoboda vyznání) – mnoho emigrantů se mohlo vrátit
§ zavedení povinné školní docházky (škola přístupná i
pro chudé – zavedla jeho matka Marie Terezie
§ zrušení jezuitského řádu
§ založení královské akademie věd
§ spisovným jazykem se stala němčina

§ vytvořit novočeský spisovný jazyk
§ vytvořit českou národní vědu
§ zavést spisovný jazyk mezi lid
§ vytvořit novočeskou literaturu

od 70. let 18. st. do počátku 19. st.
– od počátku 19. st. do konce 20. let 19. st.
vyvrcholení
obrozeneckých snah 30. – 50.léta 19.století

§ cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit
český jazyk
§ vzorem byla veleslavínská čeština
§ byl zde zájem o českou kulturu a dějiny

2. fáze – útočná

§ vliv napoleonských válek a národně-obrozeneckých hnutí
v Evropě

§ rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní
zásoby
§ je zde historismus (rehabilitace husitský a
veleslavínské doby) a slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky)
§ jsou zde pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
§ jedním z hlavních znaků je preromantické nadšení
a víra v budoucnost národa
§ umělci měli výchovně vlastenecké cíle

3. fáze – útočná

§ doba mezi dvěma revolucemi: 1830 (odpor proti útisku)
a 1848 (odpor proti absolutismu)
1.
politického obrozeneckého programu = austroslavismu (Palacký)
§ přední místo zaujímá krásná literatura
§ rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry,
venkovské prózy

Metternichovský
absolutismus:
§ zhrocení představy o svobodném životu
§ v Evropě docházelo k revolucím v nichž
se mladá měšťanská třída snažila nejen dobýt hospodářské pozice, ale snažila se
získat i moc politickou
§ v Čechách tyto revoluční hnutí zůstaly
nepochopeny, boj zůstával pouze v rukách osamělých jedinců

Polské povstání
v roce 1830:
§ příslušníci starší generace (Jungmann, Hanka, Palacký)
se postavili k polskému povstání odmítavě, viděli v něm zhroucení snu
o slovanské vzájemnosti, nepochopili, že nesměřuje proti ruskému lidu, ale
proti carskému absolutismu
§ mladá generace poznala, že slovanská vzájemnost
nestačí pro osvobozovací úsilí, ale že je třeba bojovat politicky a spoléhat na
vlastní síly (hlavně Havlíček)

Bachův absolutismus:
§ jednalo se o ještě horší formu absolutistického útlaku
než u Metternichovského absolutismu

František Ladislav Čelakovský (1799 –
1852)
§ sběratel lidové slovesnosti
§ narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře
§ studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté
filozofii v Praze
§ zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou
slovesností
§ pro četbu Husovy postily byl vyloučen ze studií
§ poté pokračoval ve studiích v Linci a znovu
v Praze, ale studia nedokončil
§ stal se vychovatelem a učitelem
§ 1834 se stal redaktorem Pražských novin a jejich
přílohy Česká včela
§ zaměstnání musel opustit, když uveřejnil nepříznivou
zmínky o ruském carovy jako utlačovateli polského národa
§ poté žil ve stísněných existenčních podmínkách,
začátkem čtyřicátých let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi
§ poslední léta před smrtí žil v Praze kde také
zemřel
Dílo:

§ obohacení poezie umělé lidovými písněmi
§ jedná se o tzv. ohlasovou poezii – cítění lidu

§ látku k tomuto dílu sbíral z ruských bylin,
některé básně ale vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové
slovesnosti
§ dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají
povahu dávných bohatýrských zpěvů (začátek Ilja Muromec, konec Ilja Volžanín).
§ používá zde jména typických ruských hrdinů, jak je
znal z bylin, ale jejich povahu často změnil nebo jim připsal jiné činy
která vypráví o bitvě
před Moskvou za Napoleonských tažení do Ruska a o slavnosti za padlé bojovníky)
§ básně zobrazují život ruského lidu ve Šťastných i
smutných okamžicích

§ na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikal velmi
krátkou dobu, za šťastné a umělecké
pohody vznikaly české Ohlasy dobu mnohem delší a v krušnějším období
autorova života
§ Čelakovský zde zachytil obraz českého venkovského lidu
z konce třicátých let
§ odlišnost české a ruské poezie zobrazil na začátku
sbírky krátkých srovnáním
§ nejsou zde žádné hrdinské písně, ale hlavně satirické
písně, které míří proti měšťáctví

Nejzdařilejší báseň
z českých Ohlasů:

Toman odjíždí za svou milou
přičemž ho sestra varuje, aby nejel do Doubravy. Po cestě vidí domek a vněm děvče, které vyznává lásku
nějakému muži. Toman pokračuje do
Doubravy. Po cestě vidí lesní pannu na
jelínku. Lesní panna ho utěšuje a odjíždí jedou spolu. Tomanovi plesá srdce, ale
posléze umírá a padá koně.

Úryvek:

§ napadá soudobé malicherné poměry české, zejména
literární společnosti

§ novinář, literární kritik, spisovatel
§ byl přítelem Karla Hynka Máchy
§ zúčastnil se buržoazní revoluce v roce 1848, kde
hájil levicové zájmy
§ po porážce revoluce byl 8 let vězněn
§ po propuštění vstoupil do tajné policie, které dodával
zprávy o českém kulturním a politickém životě k čemuž byl donucen bídou
§ po čase byl prozrazen, upadl do opovržení českého
národa
§ zemřel v všemi opuštěn a v bídě
Dílo:
obraz života a osudů několika politickým vězňů, inspirovaný autorovými
vězeňskými zážitky
-kritická studie o Máchovi, hodnotí ho kladně, asi proto, že byl jeho
přítel
§
psal libreta
k Smetanovým operám
·
Prodaná nevěsta,
·
Braniboři v Čechách

§ dramatik, spisovatel,
literární kritik a novinář
§ narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského
hudebníka
§ studoval na gymnáziu v Hradci Králové kde byl
žákem V.K.Klicpery
§ Klicpera u něm probudil lásku k divadlu, což ho
dovedlo ke studiu na filozofické fakultě v Praze
§ nejdříve působil u kočovné divadelní společnosti
§ od roku 1842 řídil česká představení na vedlejší scéně
Stavovského divadla
§ redigoval časopisy Květy, Pražský posel, Sedlské
noviny a Vlastimil
§ organizoval český společenský život: bály, besedy,
recitace
§ revoluce se účastnil jako novinář a spisovatel
§ po revoluci se vrátil k kočovné společnosti
§ zemřel v bídě, s podlomeným zdravím,
v neutěšeném rodinném stavu a
pronásledován rakouskými úřady
Dílo:

§ v tomto díla zachytil pravděpodobně život K.
Hynka Máchy

§ nepříliš zdařilá novela
§ dala podmět Havlíčkovi podnět k ostré krtice, kde
mu vytýká, že usiluje o získání šlechty ačkoli tato vrstva nemůže již národnímu
boji ničím prospět
§ Tyl chtěl přinutit bohaté lidi aby pracovali pro
národ, zato Havlíček chtěl práci pro prostý lid
§ Tyl si tuto kritiku vzal k srdci, a nakonec se
s něho stal největší český dramatik té doby

§ veselohra, která měla vzor v módní vídeňské
frašce
§ zachycuje život pražských lidových vrstev
Kde
domov můj“, nápěv složil František Škroup, ve hře jí zpívá slepý houslista
Mareš

§ první sociální drama v dějinách naší literatury
§ zachytil zde bouři havířů v Kutné Hoře na konci
15. stol.
§ podnětem byla stávka smíchovských dělníků ve 40.
letech 19.století

§ vyjádřil zde Husa jako historickou postavu, pomocí
které vyslovil program revolučního hnutí 1848

§ jedná se o dramatickou pohádku v níž se spojuje
komika lidových postav s pohádkovou romantičností nadpřirozených jevů
§ hlavní postavou je dudák Švanda, který ztělesňuje
kladné i záporné vlastnosti českých lidí
§ snažil se zde vyjádřit že člověka tvoří jednotu
s člověkem

§ básník, sběratel lidové slovesnosti, vědec, překladatel,
vydavatel
§ narodil se v Miletíně v podkrkonošské
řemeslnické a písmácké rodině
§ studoval na
gymnázium v Hradci Králové
§ na pražské universitě studoval filosofii a práva, zde
se také seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak celý život
spolupracoval
§ jako sekretář Českého muzea sbíral ve venkovských
archivech studijní materiál
§ ve vědeckých pracích se zabýval národopisem a
vydáváním staročeských literárních památek
§ byl současník a přítel Karla Hynka Máchy, ale také
jeho protikladem
§ odmítal vzpouru proti osudu a společenským zákonům
§ svým dílem navázal na Čelakovského, ale zaměřil se na
nejstarší období našeho lidu a chtěl vytvořit obraz myšlení a zvyků našich
předků.
§ umírá v Praze
Dílo:

české národní písně:

pohádky:
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských
v nářečích původních – např.
Dlouhý široký a bystrozraký, Zlatovláska

§ náměty Erben bere z lidových bájí či pověstí, které
zpracovává vlastní formou klasické
balady.
§ jsou zde pohanské motivy (balada Vrba), ale projevují
se už i křesťanské motivy, posmrtný život (balada Záhořovo lože).
§ je zde znázorněna barokní krajina (kaple, kostely,
les,…)
§ charakteristickým znakem jsou : fatalismus, nepoměr viny a trestu, osudový
vztah matky a dítěte
§ má výchovný charakter
§ jazyk ovlivněn lidovou slovesností : prostá
přirovnání, krátké verše, častá citoslovce

Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den,
Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně

Jednotlivé balady:

§ žena dala přednost pokladu před dítětem
§ dítě se ztratilo
§ žena činila pokání
§ přesně za rok (na Velký pátek) dítě opět získala.

§ dívka čeká na svého milého
§ ušila svatební košile
§ přišel pro ni jeho duch a lákal ji, aby šla k němu (na
hřbitov)
§ dívka však uteče.

§ matka v zápalu vzteku přivolá na dítě polednici.
§ ta přijde a když odchází, dítě je zalknuté.

§ král se zamiloval do prosté dívky, avšak její macecha
ho podvede a místo hodné Dory mu dá svou vlastní dceru a Doru zabijí a oddělí
jí nohy, ruce a oči.
§ v lese najde Doru starý pán a pověřuje svého pacholka,
aby odkoupil od zlé královny části Dořina těla za zlatý kolovrat, přeslici a
kuželíček.
§ Dora opět ožije a kolovrátek prozradí pravdu.

§ krásné dívky Marie a Hana se dozví svůj osud (zjeví se
jim na hladině jezera)
§ Hana se do roka vdá, Marie umře.

§ mladá vdova se brzy po smrti svého muže zase vdá, ale
tíží ji vina
§ na pahorku, kde leží její muž, vyrostl doubek, na něm
sedává holoubek, který žalostně zpívá, až jí srdce pukne
§ žena skočí do řeky a utopí se.

§ Záhoř je zločinec, vrah a lupič, kterému je dáno
vidět, jaké strašné lože na něj čeká v pekle, dostane strach a koná
devadesátileté pokání
§ Bůh mu nakonec odpustí.

§ I přes matčino varování (sen) jde dcera prát
k rybníku, táhne ji to k vodníkovi, ale jakmile vstoupí do jezera, už se nemůže vrátit.
§ mají dítě, žena prosí, aby směla jít navštívit matku a
ukázat jí svoje dítě
§ vodník jí to povolí, ale musí tam nechat dítě.
§ matka však dceru nechce pustit zpět k vodníkovi
§ vodník dítě zabije.

§ muž se trápí, že jeho žena v noci leží jak mrtvá.
§ dozvídá se, že se v noci jeho žena vtělí do vrby.
§ jde, a vrbu skácí, tím ale zabije svou ženu
definitivně

§ umřela mladá panna která chtěla být pochována
v lese
§ na jejím hrobě vyrostla krásná lilie
§ Lilii uviděl pán projíždějící lesem a nechal ji
vykopat
§ u něho se lilie opět promění v pannu, která však nesmí
přijít na slunce.
§ když je pán nucen odejet, jeho matka na ni nedá pozor
a dívka zahyne.
§ pán prokleje svou matku.

§ dívka zabila své dítě, chce spáchat sebevraždu, své
matce odkazuje kletbu.

§ umělá, formálně připomíná ódu
§ vlastenectví, věští slávu Prahy, prorokuje slavnou
budoucnost českému národu

od Štítného –
Knížky šestery
od Komenského
od

od Nestora přeložil –
Letopis ruský

§ básník, povídkář, překladatel
§ redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
§ byl radikálním českým politikem za což byl vězněn
Dílo:

zachytil zde události v roce 1848 a
1849, zůstali nedokončeny

§ český básník
§ narodil se v Borové u Přibyslavi (podle rodiče si
dal druhé příjmení)
§ pocházel ze zámožné kupecké rodiny
§ studoval na Gymnáziu v Německém (Havlíčkově)
Brodu
§ v Praze studoval na filozofické fakultě, kde také
vstoupil do kněžského semináře
§ protičeský postoj jeho ředitele vyvolali u Havlíčka
odpor ke katolickému náboženství, za což byl ze studií vyloučen
§ na Šafaříkovo doporučení odešel v roce 1842 jako
vychovatel do Ruska
§ ruským prostředím byl zprvu nadšen, ale postupem času
u něj převládlo zklamání vyvolaného carským absolutismem, u kterého zjistil, že
je stejně nepřátelský jako rakouský absolutismus
§ účastnil se revoluce v roce 1848
§ stal se zakladatelem moderní žurnalistiky
§ byl redaktorem Pražských novin, později sám založil
Národní noviny, ale v roce 1850 je musel zastavit
§ v témže roce začal vydávat politickou revue
Slovan, kterou ale také musel v roce 1851 zastavit
§ nakonec byl poslán do vyhnanství, které strávil
v tyrolském Brixenu, psal zde své satiry
§ v roce 1855 se mohl vrátit, ale neustálý strach
ze státní moci a obavy o rodinu mu podlomili zdraví
§ zemřel rok po návratu na souchotiny opuštěný (jeho přátelé měli ze státní moci strach,
manželka mu zemřela v době vyhnanství)
§ jeho pohřeb se stál národním manifestem, Božena
Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu na výraz, že byl mučedníkem
Dílo:

§ kritika carského absolutismu
§ zpochybnil zde myšlenku slovanské vzájemnosti

§ krátké, satiricky útočné básně s pointou
§ Havlíček zde vyjádřil svůj kritický pohled
k životu a světu
§ ironicky je věnoval Církvi, Králi, Vlasti, Můzám a
Světu
§ útočil zde na katolickou církev, byrokracii, stát a
nezdravé jevy v národním životě

§ využívá zde cizích pohádkových motivů – irská pohádka
o králi s oslíma ušima
§ skladba je méně útočná
§ záměrem bylo se vysmát hlouposti všech korunovaných
hlav, která je stejně nebezpečná jako zřízení, v němž je všechna moc dána
jedinému člověku – kritika absolutistického režimu

§ jedná se o útok proti policejnímu státu
§ vyjádřil zde svůj odmítavý postoj proti vládní zvůli
§ vyjádřil zde obraz osobní (vyhnanství v Brixenu)
a národní tragedie

§ inspiroval se zde Nestorovým Letopisem ruským
§ kritizoval zde absolutismus a katolickou církev

§ česká spisovatelka, sběratelka lidové slovesnosti
§ vlastním jménem Barbora Panklová
§ narodila se ve Vídni v rodině české občanky)
Terezie Novotné a německého občana, panského štoly Hanze Pankla (sloužil kněžně
Zaháňské)
§ dětství a mládí strávila v kouzelném ratibořickém
údolí u České Skalice
§ chodila do školy v České Skalici, dnes je zde
muzeum Boženy Němcové
§ v 17-ti letech byla provdána za vlastence Josefa Němce
(o 15 let staršího, byl za své názory kárán), který pracoval jako úředník
finanční stráže
§ narodili se jim 4 děti – Hynek, Karel, Theodor,
Jaroslav,
§ Josef Němec byl často překládán, Němcová často
cestoval s ním, což ovlivnilo její tvůrčí činnost.
§ seznámila se postupně
s Tylem, Erbenem, Fričem, Čelakovským, Raisovou , od nich získala
poznatky o české literatuře
§ po přeložení manžela do Domažlic začala sbírat lidovou
slovesnost
§ konec života Němcová prožila v Praze
§ jejím životem se zabývala Helena Snopková, která se
domnívala, že Božena Němcová se narodila v Rakousku o 4 roky dříve a byla
dcerou sestry baronky Zaháňské
Dílo:
Mezi pohádkami Němcové a K.
J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je
přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.

§ první sborník pohádek
§ hlavními myšlenkami jsou rovnost všech, vítězství
dobra nad zlem, spravedlivá vláda.

§ Němcová je napsala
za pobytu na Slovensku.
§ odlišují se formou, slovo vypravěče je české, ale přímé
řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).

§ sebrány na Slovensku

§ protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na
Chodsku (1848).

Babička (1853 – po smrti jejího milovaného synka
Hynka)
Základní dějovou osnovu
Babičky tvoří dvě pásma.První z nich ukazuje života na Starém bělidle
s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle
členů Proškovy rodiny další lidé: mlynář, rýzburský myslivec, panský strážník
Mojžíš, bába kořenářka, bláznivá Viktora, paní kněžna atd. Druhé pásmo, které
pozvolna navazuje na první popisuje přírodní dění během očních období a ukazuje
život v jednotlivých fázích roku.

§ vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě
více zidealizovaný než kněžna v Babičce.
§ Je zde ale
realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.

§ vypráví o lásce bohatého měšťana – Čecha a o slovenské
gazdově družce
§ Chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků
§ Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto
povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.

Divá Bára se narodila za bouře, matka zemřela při porodu. Lidé ji neměli rádi,
protože byla jiná. Byla silná, prala se s chlapci a ochraňovala jednoho z nich.
Nebála se ničeho, nedbala na pověry. Bára měla přítelkyni. Ta měla úplně jinou
povahu. Báru měl rád i pan farář. Bářinu přítelkyni chtěli rodiče sezdat s
bohatým starým pánem. Ona však milovala jiného. Bára šla jednou za maminkou
myslivce pro koření a přenocovala tam. Uviděl ji myslivec a zamiloval se do ní.
Viděli se ještě na tancovačce, kde si ji vyvolil za tanečnici. Všechny na ni
žárlily. Bára vymyslela plán, jak postrašit nápadníka své přítelkyně. Ten se
polekal a upustil od sňatku. Lidé pronásledovali strašidlo a když zjistili, že
je to Bára, zavřeli ji do márnice. Ta začala hořet a vysvobodil ji myslivec a
odešli spolu.

Karla a její přítelkyně
Hanička vyrůstaly vedle sebe, měly se rády, ale jak vyrůstaly, začaly se sobě
odcizovat, protože Haničce se zdálo, že je Karla divná a že ji k ní něco
přitahuje. Také jí přišlo divné, že ji nikdy neviděla nahou. Když se začal o ni někdo ucházet Karla tomu nebyla ráda.
Když chtěl dát někdo Haničce polibek,
dupla mu Karla na nohu. Když přijeli
verbovat na vojnu, oblékla se Karla do vojenského a nechala se odvést.
Matka vydávala Karla za
dívku, protože chtěla zabránit tomu, aby šel na vojnu a jako jeho otec
padl.

§ nejkritičtější povídka
§ je zde realisticky zobrazen život poddruhů.

České pohádky:

Princ Bajaja

Slovenská literatura 1. pol. 19. století – Slovenské
národní obrození
§ základním problémem slovenského obrození bylo vytvořit
spisovnou slovenštinu
§ do této doby se jako literární j používala bibličtina
(jazyk Bible kralické)
, která vycházela ze západoslovenského nářečí.
(podle jazykovědce Antona Bernoláka)
§ tento jazyk se neujal
§ ve 40. letech 19. stolení vzniká štůrovština –
celoslovenský spisovný jazyk, který se stal základem dnešní slovenštiny

§ politik, vědec, spisovatel
§ byl pronásledovaný maďarskou policií pro své smýšlení
Dílo:
vyložil zde slovenskou gramatiku
Nářečia slovenskuo alebo potreba písania v tomto
nářečí – vyjádřil zde povinnost
každého slovanského národa vytvořit osobitou kulturu, hlavně vlastní jazyk