Výslovnost samohlásek:

a) zachovávat délku samohlásek (zelí-zélí, vzadu-vzádu, říkám-řikám)b) zachovávat kvalitu hlásek (nedám, ne mezi a a e)c) dvě stejné hlásky vedle sebe vyslovit nesplývavě (modrooký, samoobsluha) · výslovnost souhlásek:a) asimilace = spodoba znělosti – přizpůsobení 1 hlásky druhé ve znělosti, většinou o výslovnosti celé skupiny rozhoduje poslední hláska – neznělá + znělá Þ celá znělá (sbírat [zbírat], prosba [prozba]) – znělá + neznělá Þ celé neznělá (zkouška [skouška], loďka [loťka]) – výjimku tvoří hláska v (svolat ´ zvolat) – sh – dvojí výslovnost ([schoda] v Čechách, [zhoda] na Moravě)b) neutralizace znělosti koncových souhlásek – na konci slova se znělá vysloví nezněle – had [hat], kov [kof], dub [dup] – u předložek – podle počátku dalšího slova ([bezbot] ´ [besčepice])c) ráz má na předcházející souhlásku vliv jako neznělá – v okně [f´okňe], z oblohy [s´oblohy]d) splývavá výslovnost stejných souhlásek – měkký [mňekí], činnost [činost], vyšší [viší] – někdy výjimky: podaný ´ poddanýe) tvary slovesa jsem – bez j: – jsem [sem], jsi [si] …f) pečlivá výslovnost všech souhláskových skupin – hřbitov, tkanička, lžíce …