Samostatnými větnými členy nejsou:

předložky, spojky, citoslovce, zvratná zájmena u zvratných sloves, tvary slovesa být v složených tvarech slovesných, sponová slovesa, způsobová a frázová slovesa zdůrazňující, rytmické nebo navazující částice, odkazovací výrazy, vsuvky, oslovení (kdo to tu je, našel zálibu zvláště v hudbě, dbá toho, aby…, to jsem rád, že…, to zářily hvězdy) – syntaktické vztahy významové:▫ predikace (přisuzování): mezi podmětem a přísudkem (např. Maminka vaří.)▫ determinace (určování): mezi závislým a řídícím členem, vyjadřuje se shodou = kongruence – mezi podmětem a přísudkem (Honzík trhal), podstatným jménem a přívlastkem shodným (černá tabule), mezi podmětem, přísudkem a doplňkem shodným (Petr chodil do kina rád.), řízeností = vazba = rekce – většinou mezi předmětem a přísudkem (dosáhl cíle, trhali blatouchy), mezi podstatným jménem a přívlastkem neshodným (trhání blatouchů), mezi podstatným jménem, slovesem a doplňkem neshodným (zvolili ho vedoucím), přimykáním = adjunkce – tvar závislého členu není určován členem řídícím, je volně připojen, vztah mezi přísudkem a příslovečným určením (trhali včera, trhali u potoka), mezi podstatným jménem a neshodným přívlastkem (dům u nádraží) ▫ koordinace (přiřazování): vztah souřadnosti, vyjadřuje vztah členů na sobě nezávislých, které mohou být spojeny vztahem slučovacím, odporovacím, vylučovacím, stupňovacím, příčinným nebo důsledkovým (Věrka a Honzík, pěkný, ale drahý, stejně tak i ve větách: Uklidnil se a začal hned psát. Chtěl, abych přišel a (abych) přivedl psa.) ▫ přistavování (apozice): vztah široké totožnosti (Jan Neruda, básník a prozaik, se narodil v Praze.)