Jazyk spisovný a útvary nespisovné

– národní jazyk – 1 ze základních znaků národa, historický jev- vyvíjí se společně s vývojem společnosti a lidské činnosti, výraz národní jednoty SPISOVNÁ ČEŠTINA– reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území, celonárodní dorozumívací prostředek všech příslušníků našeho národa; jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti – v tisku, rozhlase, TV, škole- vznikla na základě středočeského nářečí; novodobá čeština – na základě veleslavínské češtiny Blahoslavovy doby– hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny (neužívá knižních tvarů, volnější větná stavba, kratší věty, opakování ukazovacích zájmen, měně přenesené formulace, emocionální prvky – moc krásný, můžu, to je fakt) NESPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA▫ obecné čeština – běžná mluva na většině území (flaška, fajnovej, švindlovat)– specifické rysy obecné češtiny:▫ é Þ í (mléko Þ mlíko)▫ -ý, -ý- Þ -ej, -ej- (mladý Þ mladej, pýcha Þ pejcha)▫ v příčestí min. zaniklo -l (nesl Þ nes, vedl Þ ved)▫ -ama, -ema, -ma (sousedy Þ sousedama, ženami Þ ženama)▫ jsem Þ sem▫ protetické v před o- (vokurka, zavopatřit)