F. X. ŠALDA

odmítal naturalismus, popisný realismus a českou dekadenci
byl mistrem eseje (esej je druh, který spojuje vědecké postupy s uměleckými)
kladný postoj k symbolismu
Boje o zítřek – soubor esejí z konce 90 let 19 století, a počátku 20 století
v souladu s programem české moderny odmítl průměrnost a do popředí stavěl tvůrčí individualitu
kritika musí být tvůrčí, založená na permanentní pochybnosti a skepsi, aby byla výzvou a inspirací
kritika má být subjektivní, ale ne svévolná, musí zachovávat maximální víru odpovědnosti vůči literatuře a vůči společnosti
Duše a dílo – eseje z let 1903 – 1912, kritické portréty Máchy, Němcové, Čecha, Vrchlického, Sovy, Březiny, Rousseaua, Zoly a dalších
odmítl pozitivistický přístup k litaratuře (pozitivismus je filosofický směr, který jednotlivé jevy pouze popisuje a třídí, ale nesnaží se je vysvětlit) a usiloval o to, aby se prostřednictvím díla dopracoval k duchovní podstatě příslušného básníka, neustále hledal vnitřní pravdivost v tvorbě
ve 20. – 30. letech působil jako profesor románských literatur na FFUK
se sympatiemi (i když ne bez výhrad) uvítal nové směry v literatuře 20. a 30. let
O nejmladší poezii české – studie o autorech 20 let kladný postoj k Vančurovi, Halasovi, Čepovi, odmítal tvorbu Karla Čapka