Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
„Písně národní v Čechách“
„Prostonárodní písně a říkadla“ – vycházel z teorie o mýtickém základu lid. slovesnosti
„Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích“
– zbaveny místní a časové určitosti (na rozdíl od Němcové), motiv osudovosti, víra ve vítězství dobra nad zlem, vychází s lid. pohádek, dává jim pevný tvar a dokonalou formu – „Hrnečku vař“, „Otesánek“, „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, „Pták Ohnivák a liška Ryška“, „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“, „Zlatovláska“
„KYTICE“ – jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších knih české literatury
– jediná Erbenova původní básnická kniha, psal 20 let– základem jsou české báje, které E. jako vědec-sběratel dobře znal a proměnil v dokonalý umělecký tvar- E. odmítá metodu ohlasové poezie– neurčitý čas, nerozhodující společenské prostředí- epické– soustředí se na problém viny a trestu – na rozdíl od Máchy vinu nehledá ve společenském řádu, ale v lidech à hrdinové se nebouří proti společnosti – trest je samozřejmý a s důsledností následuje vždy po provinění– víra v osud – Erben odmítá vzpouru proti této zákonitosti à je trestána
