Předmět (objekt):

– závisí na slovese nebo přídavném jménu (závislost vyjádřena rekcí), vyjadřuje osobu, zvíře, věc, které děj zasahuje, nebo kterých se obsah předmětu týká, nejčastěji bývá vyjádřen podstatným jménem v prostém nebo předložkovém pádě (psal dopis, díval se na televizi), zájmenem (radil jí) nebo infinitivem (umí šít); na předmět se ptáme pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu▫ příslovečné určení (adverbiale): závisí na slovese nebo na přídavném jménu, zřídka na příslovci (závislost vyjádřena adjunkcí), vyjadřuje různé okolnosti děje (místo, čas, způsob, příčinu, účel, podmínku, přípustku), vyjadřuje se příslovcem (studoval pilně), substantivem (trénoval celý den) nebo infinitivem (přijel navštívit); na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale např. používáme otázky typu Kde? Kdy? Jak? Proč?- rozlišujeme: příslovečné určení místa (pracovat v dole), příslovečné určení času (pracovat od rána), příslovečné určení způsobu (pracovat dobře), příslovečné určení příčiny (naříkat bolestí), příslovečné určení účelu (šel k němu pro peníze), příslovečné určení podmínky (v případě potřeby pomůžeme), příslovečné určení přípustky (přes nepřízeň počasí šel do hor)▫ doplněk (atribut verbální): dvojí závislost – závisí na slovese a substantivu v podmětu nebo předmětu (závislost vyjádřena jednak kongruencí, jednak rekcí), vyjadřuje vlastnost jména za jistého děje nebo stav, může být vyjádřen adjektivem (Otec se vrátil unavený. Petr chodil bos.), substantivem (Dostal to darem.), číslovkou (Eva doběhla první.), zájmenem (Zůstal sám.), přechodníkem (Hledal zápalky, chtěje si posvítit.), infinitivem (Viděl jsem ho plakat.); u neplnovýznamových sloves (jmenovat, pokládat, mít, zůstat, nechat) jde o nutné doplnění slovesa (Zůstala sama. Jmenovali ho prezidentem. Pokládali ho za blázna.)- rozlišujeme: doplněk shodný (Dívky běhaly bosé.), doplněk neshodný (Zvolili ho předsedou.)