Zájmena – pronomina

– sama nic neoznačují, ale zastupují podstatná jména a přídavná jména ve větě nebo věc naznačují nebo na ni odkazují- ohebná, skloňují se- ve větě podmět, předmět, doplněk, přívlastek– druhy: a) osobní (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona + zvratné si, se) b) přivlastňovací (můj, tvůj, jeho, její, jejich, náš, váš + zvratné svůj) c) ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám + složené podoby jako tamten, takovýto aj.) d) tázací (kdo, co, jaký, který, čí + hovorové copak, kdopak, zesílené cože, kdože) e) vztažná (kdo, co, jaký, který, čí, jenž + kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jejichž)f) neurčitá (někdo, něco, nějaký…, leccos, leckterý…, ledakdo, málokdo, kdekdo…, kdos, cosi, kdokoli(v)…, každý, všechen, veškerý, mnohý) g) záporná (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný) · číslovky = numeralia– vyjadřují množství, počet, pořadí- ohebné, skloňují se- druhy: a) určité (jeden, třetí, sto) b) neurčité (několik, mnoho) a) základní (kolik? Jeden, dva, oba, pět set, sedm osmin, jeden a půl, několik) b) řadové (kolikátý? dvacátý první, stý, tisící, několikátý + poprvé) c) druhové (kolikerý? kolikero? dvojí, sterý, několikerý, dvoje, troje) d) násobné (kolikrát? kolikanásobně? kolikanásobný? třikrát, mnohokrát, jednoduchý, dvojnásobný) e) podílné (po kolika? po jednom, dva a dva)