JAN AMOS KOMENSKÝ – ŽIVOT

JAN AMOS KOMENSKÝ (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670) – měl čtyři sourozence, v rodině byl benjamínkem, přičemž od nejstarší Kateřiny ho dělil časový odstup 20 možná 22 let. Oba rodičové umřeli náhle v roce 1604. Zprávy o jeho životě jsou velmi slabé, o některých věcech se vedou stále dohady. O čest být rodištěm Jana Amose se už sto roků ucházejí tři lokality ležící blízko sebe – Uherský Brod, Komňa a Nivnice. V květnu 1605 však město zažívá brutální vpád protihabsburských uherských povstalců Štěpána Bočkaje. Třináctiletý Jan je poprvé očitým svědkem hrůz, které v životě spatří ještě mnohokrát. Roku 1618 zakotvil ve Fulneku, městečku při moravsko-slezsko-slovenské hranici nedaleko Opavy, kde nastoupil jako správce německého bratrského sboru a ředitel jeho školy. Přišel, aby tu kázal, učil, psal a organizoval život jednoty. Hned v létě si sem z Přerova přivedl Magdalenu Vizovskou, se kterou se oženil. Brzy mu porodila synka. V krátkém úseku jara kroku 1622 vzal mor Janu Amosovi vše, na čem horoucně pracoval. Do nového manželství vstoupil po dvou a půl letech vdovství v září roku 1624 s Marií Dorotou Cyrillovou. Paní Dorotka postupně porodila pět potomků. V roce 1628 se usadil v polském Lešně. Po celý život psal knihy určené k výuce na školách. Necelý rok po Janově návratu, na jaře 1655, propukl v Evorpě nový válečný konflikt. Posledním Janovým útočištěm byl Amsterodam. Ze 135 svazků jeho díla jich 62 vyšlo během amsterodamského pobytu. Roku 1649 se ještě oženil se třetí ženou – Janou Gajusovou, se kterou neměl žádné dítě. Zemřel, jak si předsevzal: bojoval do samého konce. 22. listopadu byl pochován v kostelíku valonské církve v Naardenu. Komenský, to nebyl jen „učitel učitelů“, ale také, a možná především, architekt globálně snášenlivého, mírumilovného, a proto útěšného budoucího světa lidí. NAARDEN – je malé městečko východně od Amsterodamu, bývalá vojenská pevnost. Proč byl Komenský pohřben právě zde? Uložení těla v některém amsterodamském kostele bylo zřejmě příliš drahé. Hrob byl pronajat na 70 let, ale do smrti Janova syna Daniela se o něj už nikdo nestaral. V polovině 18. století pak byli do téhož prostoru pochováni další dva lidé a postupně dalších 188 osob. Kostelík byl časem odsvěcen a přeměněn na továrnu, aby si v něm posléze místní dělostřelci zřídili vězení, strážnici a krejčovnu.