REALISMUS v české literatuře

Realismus v české literatuře
Božena Němcová – Obrazy z okolí domažlického – autorka popisuje život a zvyky prostých venkovských lidí, realistický přístup se projevuje i v jejich pohádkách a povídkách
Karel Havlíček Borovský – Obrazy z Rus (1843 – 1846) – kritika carské samovlády, realistické prvky obsahuje i jeho kritická a literární činnost
na cestu realismu se koncem padesátých let vydali také májovci – Jan Neruda, Vítěslav Hálek, Karolina Světlá, Gustav Pfleger – Moravský, Jakub Arbes.
Požadavek, aby literatura zobrazovala skutečnost věrně a pravdivě naplnili autoři kritického realismu, kteří psali díla s venkovskou tematikou – Karel Václav Rais, Tereza Nováková, Josef Holeček, Antal Stašek, bratři Alois a Vilém Mrštíkové i autoři děl s historickou tematikou – A.Jirásek, Zikmund Winter
V českém dramatu se kritický realismus promítl především do díla Ladislava Stroupežnického (1850 – 1892) – Paní mincmistrová, Zvíkovský rarášek, Naši furianti
Gabriela Preissová – hry Gazdina roba, Její pastorkyňa
Alois a Vilém Mrštíkovi – tragédie Maryša
Bedřich Václavek – teoretik realistického umění 20. století, koncipoval program socialistického realismu, žádal, aby se literatura obracela k aktuálním společenským potřebám
proletariát jako pozitivní společenskou sílu zobrazil Ivan Olbracht v kolportážním románu Anna proletářka. Mezi autory, kteří psali díla metodou socialistického realismu patří Marie Majerová, Marie Pujmanová, Karel Nový
Realistické prvky jsou přítomny v dílech mnoha významných českých autorů 20. století – meziválečných i současných – Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Vladimír Páral, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Zdena Salivarová a Josef Škvorecký