Vznik a vývoj českého divadla do 19. století – Národní divadlo

Historie Národního divadla
Úsilí o další rozvoj českého divadla představuje v 2. polovině 19. století snaha pro vybudování stálého českého divadla. Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (součást Národního divadla).
Na architektonickém řešení měl rozhodující podíl architekt Josef Zítek (preromantismus). Při stavbě střechy se inspiroval letohrádkem Belveder. Po požáru dostavbu řídil Josef Šulc.
Roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla
Generaci, která ND vyzdobila, se říká Generace Národního divadla.

Malíři
Mikoláš Aleš – namaloval 14 lunet na téma vlast. Návrh na oponu nebyl přijat.
František Ženíšek – vyzdobil stropy v divadle
Vojtěch Hynais – vyzdobil Královskou loži, namaloval čtyři roční období v salónu lože, vyzdobil oponu ND (je na ní napsáno – „Národ sobě“)

Sochaři
Antonín Wagner – vnitřní úprava ND
Josef Václav Myslbek – nejvýznamnější sochař 19. století

Poprvé bylo zpřístupněno – nedokončené – v červnu 1881, u příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa se Stehpanií Belgickou. Bylo otevřeno vystoupením Smetanovy opera Libuše.

V srpnu téhož roku divadlo vyhořelo. Požár byl prý způsoben úmyslně německými řemeslníky, kteří dokončovali práci na střeše. Zůstaly jen vnější zdi a několik místností. Zkáza divadla byla pociťována jako národní neštěstí. Během čtyř týdnů byla uspořádána nová veřejná sbírka na znovuvybudování.