5. Počátky v Čechách

-feudální řád
-společenský řád dán bohem, proto je neměnný
-společnost rozdělena na trojí lid: duchovní, páni, poddaní
-přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli
-ideálem je mučedník za víru nebo poustevník
-marnost a pomíjivost pozemského světa
-postupně se do tvorby zapojuje šlechta a měšťáci, pojímají náboženské motivy i humorně a satiricky

-nejstarší legendy –biblický text, postupem času se ale u autorů projevovala fantazie, a tak se přikláněli i k utajeným apokryfům – např. Nikodémovo evangelium (vypráví o jednom učedníkovi Krista, který zachytil Ježíšovu krev; tento motiv dal vzniknout pověstem o sv.grálu)

-písně, modlitby, náboženské drama (vycházející z náboženských obřadů; mysterie= pašijové hry = o Kristově utrpení; mirakula = zázračné hry), sotie(= karnevalové hry se světskou tematikou, satiry proti církvi a sociálním poměrům)

-počátky vzdělanosti, písmo, liturgický jazyk

-Cyril a Metoděj – pozváni na Velkou Moravu knížetem Rostislavem; Velká Morava se chtěla jazykově emancipovat

Cyril
-867 Velká Morava
-písmo
– hlaholice (písmo) – malá řecká písmena
– 1.spisovný jazyk (jazyk)– staroslověnština, uznána za liturgické písmo
– cyrilice (písmo) – jednodušší, velká řecká písmena

staroslověnština
– v Byzanci u Solun – slovanská komuna – z nářečí vytvořen liturgický jazyk

Metoděj
-moravskopanonský arcibiskup
-843 – byzantským císařem Michaelem III.
-pokřtil Bořivoje
-dílo – Život Konstantinův

-knihy – liturgické, světské – zvl. kroniky

-staroslověnská a latinská -> současně vznikají památky, česká až později
-zachované památky jsou v opisech

Staroslověnská literatura
-vývoj od 9. stol.; 863-11.stol.
-je spojena s šířením křesťanství
-Velká Morava
-863 – Cyril a Metoděj ze Soluně; překlady některých náboženských textů a bohoslužebných textů
-staroslověnština = stará církevní slovanština
-hlaholice – 1. slovanské písmo (malá řecká písmena)
-1. spisovný jazyk – staroslověnský jazyk
-cyrilice – jednodušší, vznikla později (velká řecká písmena)

MORAVA:
Kyjevské listy
– mešní zlomky
– texty používané na mši
– hlaholice – jediná hlaholická památka
– 10. stol.
– staroslověnsky – jediné v pův. znění
Proglas
– Konstantin
– předmluva k překladu Evangelia
– veršovaná
– důraz na význam knih
– Cyrilo-Metodějský program -> radši 5 slov ve srozumitelném jazyce než 10 tisíc slov nesrozumitelných -> obhajoba, že převádějí staroslověnský jazyk na liturgický

Legendy – autor Gorazd
– Život Konstantinův (filosoficky zaměřen, filosofické disputace, které vedl s nevěřícími, sestavení písma, misijní činnost v oblasti Ruska)
– Život Metodějův (stručnější, kompozičně prostší)
– Historické, životopisně zaměřené, bez přílišných nadpřirozených prvků
– Moravsko-panonské legendy = 2 životy
– ale méně zázračných prvků
– starosl. – pův. hlaholice -> cyrilice
– 10.stol.

-po smrti věrozvěstů pronikala do Čech latinská kultura, Metodějovi žáci vyhnáni z Čech
–zbylým střediskem staroslověnské kultury – Sázavský klášter (zal.r.1032 – pozdějším opatem Prokopem) – též pronikání latinské literatury do Čech

ČECHY
-Sázavský klášter:
§ Život sv. Václava
– 10. stol.
– ve staroslověnštině, hlaholice
– legenda
– jednoduše napsaná
– vražda sv. Václava, krev se nechtěla vsáknout do země…
– Václav patronem země, zastáncem národa

§ Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu
– 11. stol.
– překlad z latiny
– stylově náročnější, složitější

Pražské hlaholské listy
– 2. a poslední hlaholská památka
– zlomky církevních liturgických textů, jen fragmenty

Pateryk
– kniha otců

-zákoníky:
Zákon Sudniem ludiem novokáno
– právnické spisy určeny pro církev

Hospodine pomiluj ny
– nejstarší duchovní píseň
– ve své době plnila fci národní hymny
– konec 10. stol.
– Hospodine, smiluj se nad námi

-1097 – zrušení Sázavského kláštera, mniši byli vyhnáni Vratisavem II.

Latinská literatura
-10/11.stol. – 15.stol.
-vliv západní kultury – rozšiřování latiny
-literatura náboženská, bohoslužební účel
-knihy se opisují ve skriptoriích, mají skvělou úpravu
-církevní opisy

legendy
-Přemyslovci, Sv.Václav, Sv. Ludmila, Sv. Vojtěch, Sv. Prokop
-Kristianova legenda
– = Křišťanova legenda = Život a utrpení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily
– konec 10. stol.
– latinsky, latinkou
– spekulace, že Kristián byl bratrem Vojtěcha
-Vita minor (o sv. Prokopovi)
-Verše o utrpení sv. Vojtěcha
-Vita Aurea = Zlatá legenda
– latinsky
– autor – Jakub de Voragine – italský kněz, biskup v Janově
-Legenda o sv. Václavovi
– pův. latinsky, přeložena
– napsal Karel IV.

Vyšehradský kodex
– korunovace Vratislava (1083)
– bohatá iluminace
– Evangelistář
– 2.pol.11.stol. (1085)
– latina, latinka

-dějepisná próza – kroniky
– kronika – chronos = čas (chronica)
– příběhy z dějin s nějakými skoky
– zesvětštění literatury
– literatura se nezabývá jen náboženskou tematikou = laicizace
– uspořádání v časovém sledu
– základy kronik – stručné záznamy o úmrtí členů nějaké korporace např. kláštera (nekrologia) nebo záznamy významných událostí (korunovace..) z letopisů
-anály
– letopisy
– je zde zaznamenán rok po roce

Kosmas
-církevní hodnostář pražské kapituly u sv. Víta
-diplomatické cesty – Itálie, Uhry, Německo
-vzdělaný
-požíval bohemica a bohemismy
-+1125
– Kronika česká
– Chronica Boemorum
– latinsky
– v próze s časoměrnými verši
– 1) pověsti – bájivé vyprávění starců, o příchodu Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, o Přemyslu Oráči, o dívčí válce
– 2) hodnověrné zprávy svědků
– 3) co sám prožil
– iluminace – ilustrace obrázky v rukopisech, středověkých knihách
– iniciály – první písmeno (větší, obrázkové)
– psáno na pergameny
– psáno v hexametrech (6 daktylových stop)
– dílo je úkazem vítězství latiny nad staroslověnštinou
-Kosmasovi se snažili vyrovnat i další kronikáři – Kanovník Vyšehradský, Vincentius, opat Jarloch
-ze středověkého kronikářství se může Kosmasovi vyrovnat jen Zbraslavská kronika z poč.14.stol (rozšířil ji opat Petr Žitavský)

Počátky česky psané literatury
-13-14. stol.; do té doby ve zlomcích – glosy
-kláštery – centrum vzdělanosti (výuka kněžských dorostenců a šlechticů), vyšší vzdělání – katedrální školy, zřizované v sídlech biskupa
-kláštery – opisování středověkých knih, iluminace

Glosy
– překlady textů, věty
– vpisky
– poznámky v knize
– komentář

Bohemica
– slova česká v textu
– české jméno

Bohemismy
– přísloví

-první souvislá česká věta – 1.pol. 13.stol. v zakládající listině Litoměřické kapituly, úřední zápis (Pavel dal Bohu zem a ten 2. mu dal zem se 2 poddanými)

-dále duchovní a světské písně; duchovní modlitba, světské milostné… světská epika; spisy – eposy – Alexandreida, kronika Dalimilova

1)
Svatý Václave
– duchovní píseň
– 12. stol.
– 1.lit. památka

2)
Literatura 14. stol. – rozvoj česky psané literatury za Lucemburků, doba Karla IV.

-světci z doby Karla IV.
– Ludmila, Vojtěch, Prokop, Václav
– cizí – Kateřina, Vít

-2 typy tiskovin
– ROTULUS
– KODEX

-rozvoj české literatury (ale i lat., fr., něm.)
-rozrůznění tvorby – vzrůst knižní produkce
– duchovní, světská
– náročná (leg. O sv. Kateřině), přístupná (leg. O sv. Prokopu)
– nové literární žánry – u nás gotika, částečně přichází humanismus a renesance
– ironická literatura (Hádání…)
-soudobé legendy kupí často zázrak na zázrak, krvavé mučednické výjevy se střídají se scénami milostnými
-2 literární linie
– 1) konzervativní snahy zachovat starý pořádek
– 2) satiry napadající dobové zlořády, společensko-reformní snahy
-rozvoj žánrů :
duchovní lyrika – poč.14.stol.
– Kunutina modlitba (neznámý autor)
– Ostrovská píseň
duchovní epika – legendy –
– O Pilátovi (soudce, odsoudil Ježíše)
– O Jiřím
– O Dorotě
– O Anežce české
– O Jidášovi (zradil Ježíše)
– O sv. Alexiovi
– Mládí panny Marie
– 2.pol.14.stol. – vrchol legendární tvorby
– veršované legendy
– Legenda o sv. Kateřině (dívka, která se stala křesťankou, o své pravdě přesvědčila nevěřící, zemřela mučednickou smrtí – bičována; zaslíbila se bohu; chtěl ji ale panovník a poslal za ní 50 pohanů, aby ji odvedli od víry, místo toho ale oni podlehnou víře… je lámána na kole a sťata; cizí námět, složité symboly, náročná četba, vysoká literatura, jeden z největších skvostů)
– Legenda o sv. Prokopu (jednodušší forma, opat Sázavského kláštera, člověk, který se staral o chudé, vlastenecky zaměřené -> vyhnání z kláštera Němce holí; nízká literatura)
duchovní písně – lyrika
náboženské drama

světská literatura
– lyrika
– epika – kroniky, eposy

světské drama
satira
-rozrůstají se žánry
-laicizace literatury -> zesvětštění
-dělí se na vysokou a nízkou

-prozaické legendy – 2.pol.14.stol.
Pasionál
– od slova pasio = trpět
– Kniha o mučednících
– základem je sborník legend Legenda Aurea
– přeložený a upravený soubor legend

Vita Caroli – Karel IV.
– život Karlův – vlastní životopis – autobiografie
– nenapsal ji celou – asi 14 kapitol, 6 jich napsal jiný autor

Zbraslavská kronika

3)
Alexandreis – Alexandreida
– vznik podle latinské předlohy, která vznikla v Německu o Alexandrovi makedonském
– autor neznámý, ale zřejmě to je příslušník vysoké šlechty
– děj – život Saši Mak. – mládí, války… zemřel v Babylonu na zimnici (33let)
– 13.-14.stol.
– autor přizpůsobil českým poměrům – jména českých šlechticů, připodobňoval Sašu k českému králi Otakarovi II. (=ideální)
– zamyšlení nad smyslem života (jestli má cenu se za něčím hnát, když nakonec stejně zemřem)
– veršovaná, sdružený rým, osmislabičný verš
– výskyt i korunovace v Čechách
– česky, latinkou
– epos

Dalimilova kronika
– poč.14.stol. 1.česky psaná kronika, latinkou
– veršovaná, bezrozměrný verš (verše nestejné délky)
– autor neznámý, historickým omylem bylo autorství přisouzeno Dalimilovi
– autor pocházel ze šlechty, ale nižší, vlastenecká myšlenka, demokratické smýšlení, živé vlastenectví, píše to kvůli Čechům, národní tradice, vlastenecký charakter, politický
– od nejstarších pověstí až k nástupu Lucemburků, až do r.1314
– historicky nespolehlivá, autor si často vypomáhá svou fantazií
– začíná pověstmi – potopou světa, končí Janem Lucemburským; Oldřich a Božena (radši chudou Češku než bohatou Němku)
– čerpá z Kosmy

4)
Apokryf o Jidášovi
– matka ho pošle po řece v koši, protože je předurčeno, že zradí lidstvo, končí zaprodáním Ježíše

Spor duše s tělem
– pře se to hmotné s nehmotným, kdo je zodpovědný za to, jak se chováme

5)
Počátky dramatické tvorby, světské drama
-náboženské drama – hrálo se asi od 12.stol.
-klášter sv.Jiří na Hradčanech
– náboženské výjevy
– ze života Krista – v době velikonoc = velikonoční hry
– o mučení a vzkříšení Krista
– hráli je duchovní, postupně se do hry zapojovali učitelé a žáci (světské osoby)
-vznik světských scén – hrály se samostatně mimo klášter

Mastičkář
– ( 3 Marie)
– 3 ženy jdou ke hrobu Krista a chtějí ho pobalzámovat
– zachycuje scénu ze světového trhu, kde mastičkář prodává své zboží
– masti bez účinku – výdělek
– satira, parodie
– skladba zesměšňuje středověké podvodné lékaře – šarlatány
– výstižný obraz ze života městské chudiny
– parodie na víru v zázraky
– nechce útočit proti společenským poměrům, chce jen pobavit publikum
– fraška

Hra veselé Magdalény
– světice vystupuje jako lehká děva
– hra obsahuje 2 lidové písně

fraška
– typ komedie (ošklivost, hloupost)

6)
Žákovská tvorba
-vaganská – z lat. vagari=cestovat, toulat se
-vaganti – potulní studenti, kteří žebrali příspěvky na živobytí od bohatých
-žáci se živili svými výtvory
-témata – milostná, satirická(napadá privilegovanou vrstvu, šlechtu, ale vysmívá se i vlastní bídě), humoristická
-skladby české, latinské i českolatinské
-makarónský verš – 1 verš česky, druhý latinsky
-Lechov – žáci se zde chovali špatně

Demetrium Patiór (paciór)
– milostná báseň
– forma makarónského verše

Píseň veselé chudiny
– satirická báseň
– trpká nouze, která nutila studenty obstarat si živobytí žebrotou

Zanechme učení
– latinsky psaná báseň
– životní postoj studentů
– mladí si musí užít

Podkoní a žák
– veršovaná skladba
– forma sporu (hádky) mezi podkoním a žákem
– z konce 14. stol.
– ukazuje bídu sociálního postavení žáka i podkoního
– prudká disputace, zakončená rvačkou ukazuje neutěšenou bídu obou
– snaha pobavit publikum

Svár vody s vínem
– dialogické spory
– vynáší přednost obou nápojů

7)
Literatura měšťanská
-14.stol. – rozvoj
-satirický obsah, nedostatky společnosti, sociální satira

Hradecký rukopis
– podle města nálezu
– vznik satir kolem roku 1340
– 3 satirické skladby (2+1bajka)

§ Satiry o řemeslnících a konšelích
– 7 satir
– kritika řemeslníků (řezníci, pekaři, ševci) za špatnou práci a nepoctivost, městské úředníky (konšely) za úplatnost
– Řezník – když odkupoval maso, říkal, že není dobré, sám prodával horší maso za lepší, v zimě maso namáčel do vody – zmrzlo – vážilo víc

§ Desatero kazanie božie
– jak kdo překrucuje jednotlivá přikázání – nekrást, hlavně církev a šlechta; lidé přestupují přikázání)
– dobové nešváry
– nejedná se o zesměšňování Desatera

§ O lišce a džbánu
– veršovaná bajka o lišce, jak dala čápu zrní na talíř a on to nemohl sníst

8)
Literatura nauková – dějepisná próza
Přibík Pulkava z Radotína – Pulkanova kronika
– spolupráce Karla IV., je zde popsáno jeho dětství a první roky jeho vlády
– v latině, přeložena do ČJ
– dějepis

Klaret = Bartoloměj z Chlumce – Klaretovy slovníky
– vykládaly latinské názvosloví
– naučná
– Vokabulář – gramatický, gramatické názvosloví
– Bohemiář

9)
Literatura konce 14.stol.
1) dvorská lyrika
– milostné téma
– Záviš ze Záp (1. známý český hudební skladatel) – Závišova píseň
– Jměj se dobře srdéčko
– Milý, jasný dni (svítáníčka)
– Dřevo sě listem odievá

2) Próza
– Jan z Jenštejna (pražský arcibiskup, hudební skladatel) – O pravém šlechtictví (latinsky, demokratické názory o rovnosti všech lidí)
– Tkadleček
– určena pro náročnější publikum
– filosofická, odkazy na Ovidia, Vergilia, Aristotela, Sokrata, citáty z jejich děl
– narážka na jeho povolání
– ve formě sporu – milenec X Neštěstí mu vzalo milou
– alegorie – tkadleček alegorické postavení spisovatele
– milenec – citová stránka, nepřítel = rozum
– spor je jen záminkou ke kladení si otázek a filozofování o svobodě lidského jednání
– zvítězí rozum
– předloha – Oráč z Čech – Jan z Žatce; německá skladba, spor mezi Oráčem a Smrtí, která ho připravila o milovanou ženu
– Smil Flaška z Pardubic – Nová rada
– zvířecí alegorie
– 2100 veršů
– obrana soudobé šlechty
– mladý král lev (asi Václav IV.) si pozve na svou korunovaci různá zvířata, která mu mají radit, jak vládnout a zvířata tak činí podle vlastností, které jim jsou připisovány
– každou radu pronáší zvíře
– panovník má být dobrý, spravedlivý, dbát na pořádek v zemi, neubližovat lidem
– rady, které zvířata myslí konkrétně, skrytá kritika (nebýt prchlivý, aby se neopíjel)
– autor – obhájce feudalismu (pták)
– ve skladbě se vždy střídá opeřenec a čtyřnohý

-rytířské eposy
– zpracovány zahraniční látky, většinou západoevropské pověsti o králi Artušovi, Tristram a Izalda

-Trojánská kronika
– vypráví o trojské válce a jejích hrdinech
– líčí ale Troju jako středověké město
– o oblibě díla svědčí i fakt, že to byla první česká tištěná kniha (r.1468)

Karlova univerzita
-souhlas k založení – papež
-4 fakulty
-nejnižší – průpravná – svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, hudba, aritmetika, geometrie a astronomie)
-scholastická metoda (při vyučování) – cíl – dokázat pravdivost křesťanské víry – scholastik Tomáš Akvinský
-vyšší fakulty: bohoslovecká, právnická, lékařská
-akademické hodnosti: bakalář, mistr (doktor)