REALISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE

převládl v literatuře 2. pol. 19. stol.
(z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost);
vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte);
prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách);
snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře;
literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti znaky:
 pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace);
přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
 typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné);
literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
 objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
 kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
 román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj
 nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap.

FRANCIE

Honoré de Balzac

(1799–1850) – zakladatel realismu
Pocházel ze skromných poměrů, vystudoval práva, ale neprovozoval je a proto byl vyděděn. Nucen psát tzv. komerční literaturu, kterou pohrdal ( černé romány ). Na sklonku života se přece jen dostává mezi šlechtu, ale krátce na to umírá. Napsal necelou stovku románů, která bývá oceňována.
Dílo:
cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví – např.
román
Otec Goriot – je to smutný příběh o bohatém kupci, který svým dcerám rozdělil majetek a provdal je za šlechtice, očekává, že se o něj budou starat, namísto toho se za něj stydí a on umírá v bídě. Děj se odehrává v prostředí měšťanského penzionu. Prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí;
realistický román encyklopedický –
román
Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství – román
Ztracené iluze – z venkova přijíždí do Paříže mladý básník Lucien Rubempré tam poznává rub a líc umělecké slávy, vše je v rukou nakladatelů; dilema: žít čestně × zaprodat se –
román
Lesk a bída kurtizán – hlavní postavou je Lucien Rubempré, který se už rozkoukal po velkoměstě, vše dělá pro svůj vzestup v Paříži. Zamiluje se do kurtizány Ester, ale výše mu to nepomůže. Nabídne jí, aby se stala jeho milenkou, k tomu mu pomáhá uprchlý trestanec. Nakonec se vše provalí a Lucien ve vězení spáchá sebevraždu. Román je o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím.

Gustav Flaubert

(1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů bydlel na venkově, povoláním lékař, byl zaopatřen, takže mohl psát co sám chtěl.
Dílo: –
román
Paní Bovaryová – román za který se dostal před mravnostní komisi – vdaná žena, která má milence, obviněn za to, že kazí morálku. Hlavní hrdinka je Ema, dcera bohatého sedláka, která touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, vzala si venkovského lékaře Karla Bovaryho, ten celý den jezdí za svými pacienty, to ji vede k tomu, aby si našla milence, první milenec jí měl za půl roku dost. Najde si druhého milence, ale ten ji taky opouští, zaopatřovala je a tak jsou brzy oba manželé na dlažbě. Ema se to snaží zachránit, ale milenci jí nepůjčí tak spáchá sebevraždu a Bovary z toho zešílí;
realistický román psychologický –
román
Citová výchova – příběh jednoho muže, který nenachází smysl života a je z toho znechucen, román má autobiografické rysy
román
Salambo – z prostředí válek Řím a Kartágo, princezna Salambo se zamiluje do Římana, prožívá nešťastnou lásku a nakonec se zabije.

Guy de Maupassant

(1850–1893) – mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
Psal romány, povídky a novely, člověk s výkyvy, psal jemně, ale i naturalisticky. Byl to šlechtic z Normandie, umřel mladý – zbláznil se a umřel v ústavu, byl tzv. rozpolcená osobnost.
Dílo:
povídky
Povídky z Normandie tam patří např.: povídka Kulička – Kulička je přezdívka prostitutky, děj se osehrává v době prusko-francouzské války, zajmou jí vojáci, zalíbila se veliteli a tak se sním vyspala a tím zachránila cestující v dostavníku, kteří ji přesto pohrdali.
povídka
Matka nestvůr – je to příběh dvou žen, chudé a bohaté, obě dvě mají dítě, obě děti jsou postižené. Chudá ho předvádí za peníze.
romány –
román
Miláček – příběh muže, který postavil kariéru na ženách, byl novinář a diky nim se vypracoval až na šéfredaktora, to mu ale nestačilo, tak si vzal dceru pološílené hraběnky a stal se z něho boháč.

Émile Zola

(1840–1902) – představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); spisovatel z povolání, byl politicky činný, angažoval se v Draifusově aféře, dělal mu obhájce, zjistil, že je nevinný ve špionáži, proto založil nadaci pro nespravedlivě obviněné
Dílo: –
román
Tereza Raquinová – rodiče pošlou Terezu k tetě, ta má syna. Tereza si ho má vzít, ta si ho vezme ze slušnosti, najde si milence, zabijí jejího muže, ale z toho zešílí a zabijí se. –
románový cyklus
Rougon–Macquartové,
např. –
román
Zabiják – hlavní hrdinka je Gervaisa, která přijede z venkova do Paříže, tam si vezme řemeslníka a ten spadne ze střechy, nechává se od ní živit začne pít, potom začne pít i ona. Gervaisa umírá rok po manželovi, mají dceru Nanu – volné pokračování, Nana je prostitutka vliv alkoholu na morální svědomí,
kritický tón –
román
Germinal – z prostředí hornické stávky, hladové bouře v dole Victoria. Kolektivní román, je tam více hlavních postav – romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta

V ANGLII

Charles Dickens

(1812–1870) – kritika sociální nespravedlnosti
Od dvanácti let se o sebe stará sám, pracuje v dílně s leštidly na boty, mezi hrubými lidmi. Proto píše o dětech bez domova, které se potloukají světem.
Dílo:
např.
romány
Oliver Twist,
David Copperfield,
Malá Dorritka
Oliver Twist – matka umírá při porodu, otec nezjištěn, dán do sirotčince tam trpěl hlady pak se zjistí kdo je jeho otec, že je to boháč a syn se dostane nahoru. –
vrcholný román
Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor; napsal ho v 25 letech na objednávku. –
dva vynikající typy:
Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu
× Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk;realistický román humoristický

V RUSKU

odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol

(1809–1852) – realismus spjatý s romantismem
Z části byl ještě romantik.
Realistické dílo:
satirická komedie
Revizor – děj se odehrává v malé vesnici 30.let minulého století. Ivan přijede do vesnice se svým sluhou. Žije 14 dní na dluh. Do vesnice má přijet revizor – policejní direktor. Ivan tohoto využije a předstírá revizora, bere úplatky, ale když má přijet opravdový revizor tak Ivan uteče. – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov) –
román
Mrtvé duše – otřesný obraz nevolnictví v Rusku, hlavní postava statkář Čičikov zbohatl nakupováním „mrtvých duší“ neboli nevolníků. Za to měl od státu peníze, půdu v méně osídlené oblasti, daňové úlevy.

Lev Nikolajevič Tolstoj

(1828–1910)
Jeden z nejbohatších spisovatelů, celý život prožil na venkovském sídle na Velké Polaně. Rád experimentoval se svými poddanými, reforma společnosti, přístupné vzdělání, rovnost. Romány mu psala žena, on ji jen diktoval. Měl rád Chelčického, doktor Tolstého byl slovák.
Dílo: –
historický román –
epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup, taktika spálené země, aby Napoleon nemohl pprezimovat.
Skutečné historické postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života), válku nenávidí, je neatraktivní, vezme si Natašu, oproti němu je šlechtic Andrej Bolkonský, švihák, pravý voják, jednodušší, sangvinik. Z historických postav Kutuzov, Napoleon –
psychologický román
Anna Karenina – psychologický román, vdaná panička se zamiluje do mladého důstojníka Vronského, řekne to manželovi, potom odjede s milencem, nikdo jí nemá rád a proto skočí pod vlak.Hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(1821–1881) jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství
 zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav –
román
Zločin a trest – hlavním hrdinou je Rodion Raskolnikov, student, který pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, užíralo ho svědomí a tak se přiznal své dívce Soně, je odveden do vyhnanství na Sibiř, Soňa odchází s ním na 7 let, studie o lidském svědomí,
realistický filozofický román –
podobně i romány
Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny),
Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními),
Uražení a ponížení.

Anton Pavlovič Čechov

(1860–1904)– zakladatel lyrického a psychologického dramatu
Psal lyrické divadelní hry ( neměly děj ), které vyjadřovaly pocity, nálady, prostředí. lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
Dílo: –
např.
drama
Racek,
Strýček Váňa,
Tři sestry,
Višňový sad; – autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě –
humoristické a satirické povídky –
umění zkratky a náznaku, např.
Pavilon č. 6,
Smrt úředníka – vtíravý člověk, který kvůli své chybě spáchá sebevraždu.

V POLSKU

Henryk Sienkiewicz

(1846–1916) –
historické romány
Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu) –
trilogie
Ohněm a mečem,
Potopa,
Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.;
milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova) –
román
Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)

V SEVERSKÉ LITERATUŘE

norský dramatik

Henrik Ibsen

(1828–1906) –
romanticko-realistická dramatická báseň
Peer Gynt – název podle populární postavy norských pohádek, fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě –
dramata s naturalistickými rysy –
Divoká kachna,
Hedda Gablerová – dramata ze současnosti –
Nora,
Nepřítel lidu,
Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)

dánský prozaik, pohádkář

Hans Christian Andersen

(1805–1875) – Pohádka mého života (vzpomínková próza, vlastní osudy)

REALISMUS V ČESKÉ PRÓZE A DRAMATU 80. a 90. LET

návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. stol. (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
 realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého bádání vliv pozitivismu; boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného;
časopis Čas (redaktor Jan Herben),
vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk);
vědecké osobnosti:
filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk (studie Česká otázka, Jan Hus, Karel Havlíček aj.),
estetik Otakar Hostinský (studie O realismu uměleckém),
historik Jaroslav Goll,
jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice, Staročeský slovník),
literární historik Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury)
 kritický realismus v české próze –
tendence sociální i národně osvobozenecké; historický román (s výchovnou tendencí národní) –
historická věrnost, typizace; vliv francouzské a ruské literatury
venkovský román (znalost venkova, národopisné studie, regionální charakter prózy); návaznost na Hálka
 realismus v českém dramatu –
vliv evropského dramatu (Ibsen, Gogol);
ředitel ND Adolf Šubert,
dramaturg Ladislav Stroupežnický
 naturalismus –
ve společenském románu (=dokument doby);
záliba v negativních jevech, pesimismus (K. M. Čapek – Chod, V. Mrštík)

HISTORICKÝ REALISMUS

Byl inspirován významnými světovými autory –
TOLSTOJ, DUMAS, SIENKIEWITZ, FLOUBERT.

Václav Beneš Třebízský

(1849–1884) Povoláním kněz, zemřel mladý.
Dílo:
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.;
román
Bludné duše – z pobělohorské doby, sedlácké bouře
román
Královna Dagmar – o tragickém osudu dcery Přemysla Otakara II.

Alois Jirásek

(1851–1930) Narodil se v Hronově, dostudoval historii, působil v Litomyšli, hodně psal. Za hybnou sílu pokroku považoval obyčejný lid a tímto se ztotožňoval s komunisty. Dokonale uměl popsat atmosféru doby ( Temno, Jan Hus ). Jeho záporem bylo, že nedokonale psychologicky popisoval postavy – byli to jednodušší lidé, především prosté ženy. Jeho zájem o historii byl veliký –
Staré pověsti české,
husitství – pobělohorská doba,
národní obrození – především uznával husitství.
vrchol české historické prózy 19. stol.
Dílo:
a) próza – témata: –
nejstarší období dějin:
Staré pověsti české – (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi);
prameny – Kosmas, Dalimil –
husitství:
román
Mezi proudy – (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky
román
Proti všem – (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420);
husité,
Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund
román
Bratrstvo – (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady
román
Husitský král – (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
román
Z Čech až na konec světa – (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy –
národní obrození:
román
F. L. Věk – (5 dílný), hlavní postava byla skutečná ( F.L. Hek ), Jirásek mu vzal deník a opisoval, zachycuje rozvoj Národního obrození v Praze a na venkově ( Dobruška ), v románu jsou skutečné postavy – Thám, Kramérius, volné pokračování v románu U nás.
román
U nás – (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera
novela
Filozofská historie – příběhy 4 studentů fillozofie kolem roku 1848, (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek) –
doba pobělohorská:
román
Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce obraz protifeudálních selských rebelií:
román
Skály – sélské bouře proti církvi, (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický)
román
Psohlavci – selské bouře proti vrchnosti – (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina) román Skaláci – selské bouře proti vrchnostem na Náchodsku – (selská vzpoura 1775 na Náchodsku)
b) drama –
témata: –
historická: husitská trilogie
Jan Hus,
Jan Žižka,
Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti z období obrozenského
M. D. Rettigová – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky –
pohádková:
Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter) –
současnosti (venkov):
Vojnarka (láska milenecká × mateřská),
Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)
Jiráskův přínos: Výchovný význam, tvůrce realistického historického románu, dramatičnost vyprávění, umění portrétu, forma epopeje, Jiráskův jazyk byl prostý, srozumitelný, plný archaismů a historismů.

Zikmund Winter

(1846–1912)
Historik, dějepisec, archivář, psal beletrie a odborné studie. profesor dějepisu,
autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba),
mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a humoristických soubor
Rakovnické obrázky,
Pražské obrázky
Dějiny řemesel a obchodu v Čechách –
román
Mistr Kampanus – v pobělohorské době, tragický osud rektora university Karlovy, který přešel na katolickou víru, aby zabránil příchodu jezuitů na univerzitu, vnímán jako zrádce a tak spáchal sebevraždu.

VENKOVSKÁ PRÓZA

Karel Václav Rais

(1859–1926)
 Lázně Bělohrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na Českomoravské vysočině; zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)
Dílo:
povídkové soubory:
otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po majetku – např.
Výminkáři,
Rodiče a děti
romány: – idylický obraz venkova v minulosti:
román
Zapadlí vlastenci – z Podkrkonoší (Pozdětín); obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době národního obrození (farář Stehlík, řídící učitel Čížek, učitelský pomocník Čermák); obrozenské vlastenectví; národnostní spory na česko-německém rozhraní
román
Západ – z Českomoravské vysočiny (Studenec = Kameničky obraz Ant. Slavíčka); vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost); oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous, kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí zmírnit bídu lidí kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu:
román
Kalibův zločin – tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením manželství k vraždě
Raisův přínos:
 realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší psychologická kresba postav; idylismus i naturalismus
 zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale příliš slabí na ovlivnění osudů trpících

Teréza Nováková

(1853–1912)
 Praha, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl, Poličsko, Skutečsko);
národopisné studie z východních Čech
 vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K. Světlé;
– převaha monografických románů (děj se týká jedné postavy, jejího vývoje) –
– román
Jiří Šmatlán – příběh poličského tkalce, hledače ”praudy boží” = spravedlivějšího života; jeho vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka);
dokumentární realismus a kritika společnosti
román
Děti čistého živého – tragický osud příslušníků náboženské sekty abrahamitů
román
Na Librově gruntě – východočeská vesnice v pol. 19. století, útlak roboty, daní
historické romány z venkovského prostředí:
román
Jan Jílek – tajný návrat českobratrského emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře
román
Drašar – z doby národního obrození; tragický příběh kněze a obrozenského literáta Michla městské prostředí:
Maloměstský román – o osudu dcery Karla Havlíčka Zdeňky

Antal Stašek

(1843–1931)
 Podkrkonoší (Semily);
otec Ivana Olbrachta;
Vlastním jménem Antonín Zeman, Studium v Polsku na právníka, dělal právníka v Semilech. Se svým synem na sebe vzájemně působili, otec syna přivedl k literatuře a syn otce ke komunistům.
Dílo:
povídkový cyklus
Blouznivci našich hor – o životě v sektě, víra v reinkarnaci
román
V temných vírech – o životě dělníků, počátky dělnického hnutí –
román
O ševci Matoušovi a jeho přátelích – byl to komunista, pobuřoval ostatní dělníky, jde do vězení. Ve vězení se seznámí s předákem, přečte si manifest, po návratu z vězení šíří tajně myšlenky manifestu dál.

Josef Holeček

(1853–1929)
Dílo: –
románová kronika
Naši – (10 dílů) – obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.; rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení prostředí

Ignát Herrmann

(1854–1935)
 Chotěboř (Doubravka); život v Praze
 pražská tematika próz
– novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis Švanda dudák)
– prozaik humorista
– drobné žánrové obrázky
– zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus – např.
povídka
Sudička,
román
Otec Kondelík a ženich Vejvara –
román s autobiografickými rysy
U snědeného krámu – z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat, hlavní postava je kupec Žemla, založí si krámek, dobrák, žena a tchýně jsou zlé, proto zkrachuje a spáchá sebevraždu.

NATURALISMUS

Karel Matěj Čapek – Chod

(1860–1927) působil dlouho jako novinář a k literatuře se dostal po 40. letech. –
román
Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna, mentální zedník se zamiluje do prostitutky Mařky, ta je znásilněna, zedník zabije násilníka – zaměstnavatel, ale umírá na TBC. –
román
Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery –
romány
Antonín Vondrejc a
Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů; autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie

REALISTICKÁ DRAMATA

Ladislav Stroupežnický

(1850–1892)
Dílo: –
veselohra
Naši furianti – z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charaktery postav  jejich furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět  životní moudrost)

Gabriela Preissová

(1862–1946) – otřesné tragédie ze slovácké vesnice:
Gazdina roba,
Její pastorkyňa (stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery); lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím; psychologická kresba postav;
hudební zpracování: J. B. Foerster – opera Eva,
L. Janáček – opera Její pastorkyňa

Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912)Mrštíkové

narodili se v Jimramově. –
realistická tragédie
Maryša (5 jednání) – ze slovácké vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě; – Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) × citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie: expozice (základní situace, naznačena zápletka – spor Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí), katastrofa (Vávrova smrt); – funkce slováckého nářečí: charakteristika postav a prostředí –
próza bratří Mrštíků:
románový cyklus
Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a Hané –
próza Viléma Mrštíka:
román
Pohádka máje – oslava přírody a lásky; milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění; –
román
Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)