VĚDECKOFANTASTICKÁ LITERATURA

Science fiction , sci-fi, česky nejčastěji vědeckofantastická literatura.
Tato literatura je založena na znalostech soudobé vědy a techniky a na předpovědích o jejich vývoji v budoucnosti. Někdy je děj projektován do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa (planety, hlubiny země nebo moře).
Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, jestli ho neohrozí, jestli se lidstvo nezničí samo.
Předchůdcem sci-fi jsou mýtus a pohádka.
utopická literatura:

Angličan

Thomas More:

Utopie (16. stol.);
fantastické cestopisy:

Francouz

Cyrano de Bergerac /sirano de beržerak/:

Cesta na Měsíc (17. stol.) aj.

V 19. století předznamenává tuto literaturu americký spisovatel

Edgar Allan Poe /pou/

v některých povídkách:
Jáma a kyvadlo – Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti. Byl uvězněn v tmavém žaláři z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě je o vlásek unikl pádu do hluboké propasti uprostřed cely. Tím však smrt jen oddálil, protože poté byl přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s břitem. Kyvadlo pomalu klesalo a vězeň dostal na poslední chvíli spásný nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potíral jím popruhy, kterými byl přivázán. Hladové krysy se pak na potravu vrhly a překousaly tím i popruhy. Vězeň na poslední chvíli unikl smrti. Poté se stěny žaláře začaly svírat směrem k propasti. Když se octl na samém okraji, uslyšel lidské hlasy a v posledním okamžiku ho zachytila ruka francouzského generála Laslla.
Předčasný pohřeb.
Vlastní vznik sci-fi je úzce spjat s rozvojem vědy a techniky na konci 19. století.

Francouz

Jules Verne /žil vern/

se svými hrdiny projel celou zeměkouli, prozkoumal její moře i nitro, udělal první kroky do vesmíru, vytvořil předobrazy vzducholodí a letadel, zámořských parníků a ponorek, elektrického motoru i televize, ale i jedovatých plynů apod. Věřil v dobro technického pokroku, ale současně varoval před zneužitím techniky.
Některé jeho romány:
Pět neděl v balóně,
Tajuplný ostrov,
Vynález zkázy,
Děti kapitána Granta – Až do Severního průlivu donesl žralok kusou zprávu o ztroskotání lodi Britania i výzvu nešťastných trosečníků o pomoc. A tak tři neúplné listiny nalezené v útrobách žraloka zavedou jachtu Duncan a její statečnou posádku, odhodlanou pomoci, na bludnou pouť kolem celého světa. Na palubě jachty jsou i Mary a Robert, děti skotského kapitána Granta, který se svou lodí Britania zmizel kdesi v neznámých oceánských pustinách, kde hledal novou vlast pro hladovějící lid své země. Jen úvahy a dohady řídí cestu dětí za otcem po neschůdných cestách, kde číhá plno nesnází, nebezpečí a nejednou i smrt. Víra obou dětí v konečný úspěch výpravy je však nezlomná a přenáší se i na jejich ochránce a přátele až do chvíle radostného setkání s kapitánem Grantem. Tato kniha se stala jednou z nejčtenějších a nejrozšířenějších Vernových knih, které byly i dramatizovány a filmovány.
Verne vložil do tohoto prostého, ale napínavého příběhu mnoho zeměpisných, přírodovědných i národopisných poznatků o dalekých krajích, o Jižní Americe, Austrálii a Tichomoří, a jako dobrý znalec lidských povah vykreslil v dětech kapitána Granta opravdové malé hrdiny, kteří jsou i dnes vzorem statečnosti a odvahy.
20 000 mil pod mořem,
Ocelové město,
Cesta kolem světa za 80 dní ,
Vynález zkázy –
V tomto vědecko – fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti – Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.
Honba za meteorem a doktor Ox –
Dvojice Honba za meteorem a Doktor Ox patří do skupiny prací, do kterých Verne vkládá mezi své dobrodružné příběhy satiricky pichlavé epizody, či dokonce samotné příběhy ryze satirické, v nichž nastavuje zrcadlo nejhorším chybám v soudobé společnosti, aby se jim mohl vysmát a ukázat i na jejich možné nebezpečné důsledky. V těchto dvou pracích je autorův satirický záměr takřka shodný, a proto byly zařazeny do jednoho svazku.
Honba za meteorem, který je celý ze zlata, dokáže málem rozeštvat nejen dva dlouholeté přátele – astronomy, ale i celé státy a národy. Naštěstí vědec Xirdal dovede svým vynálezem meteor dopadlý na zem zavčas zničit, a tím oba soky i celý svět usmířit.
Doktor Ox je vynálezce, který nabízí vlámskému městečku zavést zdarma do všech domácností svítiplyn. Ve skutečnosti však chce učinit vědecký pokus, a zvláštní plynovou směsí osvěžit mysl zpohodlnělých měšťáků a probudit je z letargie. To se mu skutečně podaří, ale jeho pokus má nečekaný a nežádoucí výsledek: obyvatelé města se začnou hádat, a dokonce se rozohní pro válku proti sousednímu městu. Naštěstí Oxova plynárna včas vyletí do povětří, doktor Ox zmizí a bojechtiví nadšenci se rázem změní opět ve zkostnatělé měštáčky.
Na Verna navazuje na zač. 20. stol.

Angličan

Herbert George Wells

který ukazuje spíše na záporné stránky technologického pokroku, na osud člověka v nepříznivém prostředí, které si sám vytvořil. Ve svých románech a povídkách varuje před zneužitím vědy:
romány
Stroj času,
První lidé na Měsíci,
Válka světů,
Ostrov doktora Moreaua /moroa/ – tento román vypráví o šíleném doktorovi Moreaovi, který experimentoval s lidmi, dělal z nich zmutované jedince se zvířaty, byl považován za Boha na ostrově, tento román byl zfilmován. Wells uvedl poprvé vědeckofantastickou literaturu do umělecké literatury jako žánr rovnocenný jiným uměleckým žánrům.

V anglické literatuře vynikl

Aldous Huxley /oldes haksli/.

V jeho antiutopickém románu
Konec civilizace žijí lidé v budoucnosti v totalitním režimu, který potlačuje jakékoli city a plánuje každý lidský život.
Ještě známější se v tomto literárním odvětví stal

George Orwell /džordž orvel/

romány
1984 a
Zvířecí farma – román zfilmován, vypráví o spiknutí zvířat na jedné farmě, projevují se u nich lidské vlastnosti, začínají obchodovat, ale není vše jak si představovali, začíná se u nich rozvíjet lidská chamtivost.
K nejvýznamnějším autorům sci-fi literatury druhé pol. 20. stol. patří

Polák

Stanislaw Lem

Jeho povídky a romány vznikají na základě hlubokých odborných znalostí přírodních, technických a společenských věd. Varuje v nich před zneužitím vědy a techniky k válečným účelům a vytváří obraz budoucího světa, v němž dokonalá technika slouží člověku. Humanistický charakter jeho děl je doprovázen prvky humoru, parodie, satiry a grotesky.
Např. román
Astronauti,
Návrat z hvězd,
Solaris,
Neporazitelný,
Pánův hlas,
sborník povídek
Kyberiáda,
Hvězdné deníky,
Kniha robotů,
Zachraňme vesmír aj.
Román Solaris je příběhem blíže neurčené budoucnosti. Vědci pracují na vzdálené planetární stanici a jsou navštěvováni zvláštními bytostmi, které vznikly působením oceánu na paměťová centra mozku, což probouzí víru v možnost obnovení kontaktu mezi lidmi a oceánem. Byl zfilmován, hlavní postavu ztvárnil, tento román byl velmi úspěšný a byl také zfilmován, hlavní postavu vědce si zahrál George Clooney

Rus

Ivan Jefremov

se ve svých románech snažil spojit neznámé dějiny lidstva s budoucností, např.
romány
Mlhovina v Andromedě,
Na konci světa,
Ostří břitvy.
Ve svých dílech ukázal na obrovské možnosti lidstva.

Ruští bratři

Arkadij a Boris Strugačtí

tvoří vrchol ruské sci-fi literatury. Vedle filozoficky laděných úvah najdeme v jejich dílech humor, satirickou antiutopii, ale i varování před nedomyšlenou činností lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání:
romány
Je těžké být bohem,
Piknik u cesty,
Pondělí začíná v sobotu aj.
Proud tzv. románu výstrahy i satirický proud utopického románu má ve 20. století ještě mnoho dalších kvalitních následovatelů.

Americký spisovatel

Ray Bradbury /rei bredberi/

v románu 451° Fahrenheita varuje před přetechnizovaným světem a před ohlupováním lidí pomocí prostředků masové komunikace.
Námětem cyklu povídek
Marťanská kronika je fiktivní osidlování planety Mars. Jedno z nejvýznamějších poválečných děl vědeckofantastické literatury, klasická próza americké sci – fi. Děj povídkového cyklu zasazený do let 1999-2026 postihuje fiktivní dějiny kolonizace Marsu Pozemšťany. Některé povídky ukazují neúspěchy prvních expedic (Ylla, Pozemšťani) a postupné zalidňování Marsu po expedici třetí (Třetí expedice). Kolonizátoři s sebou přinášejí své pozemské vlastnosti, touhu po seberealizaci (Zelené ráno), po zbohatnutí (Mrtvá sezóna), svou samotu(Stáří). Marťanská kronika je tak spíše než kronikou života Marsu (Marťané podlehnou pozemské infekci a objevují se pouze v malých skupinkách v horách) mnohostrannou sondou do reakcí lidských organismů ve vyjímečné situaci. Pozvolnou civilizací se život na Marsu stále více přibližuje životu na Zemi, a to i v negativním ohledu (Usher II s motivem E.A.Poea); po vypuknutí pozemské atomové války (Brašnářství, Pozorovatelé) se Mars vylidňuje. Absurdní situaci (původní obyvatelstvo zničeno kolonizátory, a ti planetu opouštějí) podtrhuje osamělost těch několika lidí, kteří zůstali (Mlčící města, Dlouhá léta), i věcí, které jim měli sloužit (Přijdou vlahé deště). Nově příchozí, vyhnaní ze Země válkou (Výlet na milión let), získávají – a v tom je vyústění Marťanské kroniky optimistické – i etičtější vztah k novému domovu, místu, jež jim umožňuje žít lidštěji než na Zemi

Francouz

Robert Merle /merl/

ve svém románu
Malevil podává vyprávění chovatele koní, který ještě s několika dalšími lidmi přežije na tvrzi Malevil výbuch atomové pumy, při němž zahyne většina lidí. Ti, co přežijí, jsou nuceni své vztahy vytvářet znovu a změnit způsob života. Nové životní podmínky je stavějí před psychologické, sociologické, politické i náboženské problémy. Autor znovu nastoluje problematiku prospěšnosti či škodlivosti technického pokroku a možnosti zneužití vědy proti člověku.

Angličan

Arthur Clarke /klárk/

za války sloužil i první britské naváděcí radarové stanice, je iniciátorem návrhu využití umělých satelitů pro komunikační účely, popularizátorem vědy a techniky. Už řadu let žije na Srí Lance. Ve svých sci-fi dílech sahá k námětům do vesmíru, ale současně v nich najdeme i humor:
romány
Světlo země,
Předehra k vesmíru,
Písčiny marsu,
Měsíční prach,
trilogie
Vesmírná odysea (2001, 2010, 2061),
Setkání s Ramou aj.

Angličan

William Golding

situuje děj románu
Pán much do blíže neurčené budoucnosti na tichomořský ostrov, kde havaruje letadlo evakující po atomovém náletu žáky anglických soukromých škol. Chlapci postupně začínají jednat zběsile a nakonec se vzájemně vraždí. Je to varování lidstva před zničením civilizace, které by vedlo k poklesu na úroveň primitivního společenství ovládaného zlem.

Isaac Asimov

je americký spisovatel, který se řadí k nejčtenějším autorům sci-fi žánru. V jeho tvorbě převládají povídky s humanistickým zabarvením.
Z povídkových knih:
Mluvící kámen,
Já, robot,
Malý ztracený robot,
Lhář,
Hra na honěnou,
Roboti aj.

K významným světovým sci-fi autorům se řadí také americký spisovatel

Robert Heinlein /hajnlajn/

který se řadí k tzv. hard science fiction. Tento druh sci-fi klade velký důraz na vědecké poznatky, zejm. z fyziky.
Napsal např. romány
Dvojník,
Měsíc je drsná milenka – o boji měsíční kolonie proti diktatuře
Země,
Hvězdná pěchota – nejmilitarističtější Heinleinův román; hlavním hrdinou je mladý muž, který prodělal tvrdý vojenský výcvik a byl pak nasazen do boje proti mimozemským vetřelcům.
K jeho nejslavnějším románům patří
Cizinec v cizí zemi – o pozemském chlapci, kterého vychovali Marťané.
V šedesátých letech Heinlein kombinoval klasickou technickou sci-fi se žánrem fantasy.

Ve fantasy literatuře, která se blíží pohádkové tvorbě, dosáhl velké popularity

John Ronald R. Tolkien

s díly
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky –
Hobit Bilbo Pytlík z Hobitína bydlel v Dně pytle v noře vybudované na úbočí Kopce. Byl to poněkud líný a pohodlný tvoreček, který rád a často jedl dobré jídlo, ve všem měl pořádek a celý jeho dosavadní život měl jistý řád a každodenní režim. Jeho otec byl velmi vážený a zámožný hobit z významného rodu Pytlíků a matka pocházela z poněkud dobrodružnější a méně škrobené Bralovské rodiny. Jednoho dne vstoupil do Bilbova klidného života kouzelník Gandalf a 13 trpaslíků, kteří si říkali lupiči, ačkoliv to byli jen hledači pokladů. Chystali se získat poklad z Osamělé hory, který předkům jednoho z trpaslíků (Thorina) ukradl ukrutný drak Šmak, který jej dosud střežil. Trpaslíci měli kouzelný klíč a mapu, podle níž se bylo možno k pokladu dostat. Ačkoli Bilbo netoužil po žádném dobrodružství a byl zcela spokojen s klidným životem ve své hobití noře, přesvědčil ho kouzelník, aby se stal členem jejich výpravy. Trpaslíci jím nebyli nijak nadšeni, protože se domnívali, že někdo tak malý a tak pohodlný jim nemůže být k ničemu. Ale Gandalf už tehdy věřil v hobitovy schopnosti. Vydali se na cestu a hned na začátku je Bilbo přivedl do pěkného maléru. Při své nepozornosti se nechal chytit zlobry, a když se ho trpaslíci snažili zachránit, pochytali zlobři i je. Před pekáčem je zachránil Gandalf, díky kterému se zlobři zapomněli schovat před sluncem a zkameněli a trpaslíkům připadlo jejich jídlo i zlato, které zakopali. Výprava pokračovala dále směrem k Mlžným horám, před kterými si krátce odpočinuli v Posledním domáckém domě v Roklince u Elronda. Elrond byl velmi vzdělaný, dokázal přečíst runy (trpasličí písmo) na jejich mapě a dokonce na ní objevil měsíční litery, které prozradily přesný návode k tomu, jak se k pokladu dostat. V nebezpečných Mlžných horách byla celá výprava kromě Gandalfa zajata zlými horskými skřety, kteří měli v horách vytesané své podzemní město. Jejich životy opět zachránil Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život. Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd. Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou. Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu. Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit všiml a řekl o něm kamarádům. Bilbo mu pro začátek ukradl jeden pohár, čímž ho tak popudil, že drak vylezl ze své sloje a začal vraždit vše živé. Trpaslíci se schovali právě do tajného tunelu, kde byli v bezpečí. Šmak se vydal zničit jezerní město. Když Bilbo vyprávěl trpaslíkům o nedostatku v drakově krunýři, slyšel to jeden z kouzelných drozdů, kteří uměli mluvit. Kouzelný drozd to prozradil statečnému Bardovi z jezerního města, který svým přesně mířeným šípem draka zabil. Drak byl tedy zabit a poklad osvobozen, ale kromě trpaslíků jej chtěli získat i lidé z Esgarothu a lesní elfové. Thorin poslal pro své příbuzné a schylovalo se k válce, ke které došlo jen díky diplomatickým schopnostem Bilba, který si však svým řešením vysloužil nenávist Thorina, který se chtěl o zlato dělit co nejméně. Najednou se však objevila armáda skřetů a Vrrků, a tak se proti nim lidé, elfové a trpaslíci spojili. Vše by dopadlo špatně, kdyby opět nezasáhli orlové a skřety a Vrrky nezneškodnili. V bitvě padli z hobitoých blízkých dva trpaslíci a Thorin, který Bilbovi těsně před smrtí odpustil. Bilbo se s Gandalfem a svým podílem vrátil domů, ale přestože jeho bezúhonná pověst vzala během jeho roční nepřítomnosti za své, a přestože se během cesty podstatně změnil z bojácného umírněného pohodáře na odvážného bojovníka , s úlevou pokračoval ve svém dřívějším klidném životě plném klidu a pohody.
Společenstvo prstenu – Gandalf zjistí, že prsten má kromě schopnosti učinit člověka neviditelným mnohem větší moc. Je to totiž Jeden hlavní kouzelný prsten, který vyrobil sám pán temné země Mordoru – Sauron. Tento prsten měl vůdčí moc nad všemi ostatními kouzelnými prsteny ve Středozemi. Kromě toho působil jistým kouzlem na svého majitele, který se na něm stával závislým a čím déle ho měl, tím větší moc nad ním prsten získával. Gandalf se se svými obavami svěřil Bilbovi, který přemohl moc prstenu a věnoval ho svému synovci Frodovi a sám odešel z Hobitína, aby zbytek života strávil u Elronda půlelfa v Roklince. Sauron, který se domníval, že hlavní prsten byl ztracen, se o něm dozví a začne o něj usilovat. Pošle do Hobitína své Prstenové přízraky, které na sebe berou podobu devíti Černých jezdců. Gandalf Froda před mocí prstenu a Sauronem včas informuje, a proto Frodo stačí z Hobitína odejít dříve, než do něj dorazí Devítka. Doprovázejí ho jeho přátelé Sam, Smíšek a Pipin. Jejich stopy směřují do Roklinky. Už po cestě tam je několikrát ohrozí Devítka, dostanou se do Starého hvozdu, kde se spřátelí s jeho pánem Tomem Bombadilem, zajme je duch Mohylových vrchů. V hostinci U Skákavého poníka se spřátelí s hraničářem, který se jmenuje Chodec, a který jim nabídne svou pomoc. S jeho znalostmi tajných stezek a cest se dostanou bez úhony až do Roklinky, kde se shledají s Bilbem. Elrond svolá Radu, která má rozhodnout o dalším osudu prstenu, který se nesmí dostat do Sauronoých rukou, protože Sauron by jej zneužil k ovládnutí světa. Jediná možnost, jak Prsten definitivně zničit, je hodit jej do srdce Hory osudu v Mordoru, kde byl zkut. Je sestavena devítičlenná výprava, společenstvo prstenu, která jej tam má donést a zachránit svět před zhoubou. Členy Společenstva jsou Frodo, Pipin, Smíšek, Chodec, trpaslík Gimli, elf Legolas a rytíř Boromir, který pochází z města Minas Tirith, které hraničí se Sauronovou říší Mordor a brání se před jeho vpády. Posledním členem společenstva je Gandalf, který ale spadne do hlubin propasti při souboji s barlogem. Osmičlenná výprava postupuje dále přes kouzelný elfí les Lothlórien, kterému vévodí sličná Paní Galadriel, která jim dá na další cestu spoustu elfy vyrobených maličkostí, které jim mnohokráte zachrání život. Z Lothlórienu pokračují po řece ke svému cíli. Musí se ale rozhodnout, zdali půjdou na pomoc Minas Tirith, nebo zdali se vydají přímo do Mordoru. Frodo se rozhodne odejít do Mordoru sám a tajně ze Společenstva uteče, jeho věrný sluha Sam ale jeho útěk odhalí a rozhodne se odejít s ním. Jakmile se odtrhnou, je společenstvo napadeno tlupou skřetů, kteří zabijí Boromira a unesou Smíška s Pipinem. Tímto je Společenstvo definitivně rozbito. Chodec, který se ve skutečnosti jmenuje Aragorn a který je dědicem trůnu v zemi Gondor, jejímž hlavním městem je Minas Tirith, se spolu s Gimlim a Legolasem vydá zachránit hobity ze skřetího zajetí, zatímco Frodo se Samem nastupují na cestu k Mordoru.
Děj knihy je řazen chronologicky, probíhá v jedné dějové linii, až na konci se linie rozdvojuje zároveň s rozbitím Společenstva.
Jazyk byl použit spisovný a autor ho opět obohatil o libozvučná pojmenování osob, míst a událostí. Děj se odehrává ve vybájené Středozemi obývané bájnými tvory, kteří jsou všichni dílem autorovy nevyčerpatelné fantazie. Propracovanost detailů a přesvědčivost, s jakou je příběh sepsán, jej činí téměř skutečným a čtenáři se zdá, jako by se vše opravdu stalo. V tomto zdání čtenáře utvrzuje i přesné letopočtové zařazení, propracovanost složitých rodokmenů hlavních hrdinů a kompletnost dějin Středozemě.
Próza je doplněna a zpestřena o písně a básně, ve kterých si hlavní hrdinové libují a opěvují nich své činy či činy druhých. Na základě těchto písní se činy slaných šíří z generace na generaci, ze země do země a písně nakonec plní funkci historických pramenů.
Dvě věže – Děj se nadále odvíjí ve dvou liniích, kniha má dvě části (dvě knihy). Jedna linie sleduje osudy Pipina, Smíška, Legolase, Gimliho a Aragorna, druhá linie sleduje cestu Sama s Frodem a Prstenem. Poté, co Legolas s Gimlim s Aragornem pohřbili Boromira (poslali ho v elfí lidi do vodopádu), vydali se po stopách skřetů, kteří zajali Pipina a Smíška. Skřety nakonec pobili jezdci ze země Rohan, ale po hobitech nebylo ani stopy. Bitva se totiž udála na kraji kouzelného lesa Fargornu a hobitům se do něj podařilo uprchnout. Od této chvíle se kniha rozvíjí do třetí linie, která sleduje tyto dva. Hobiti v lese narazí na obrovského Enta Fargorna, který je strážcem a patronem lesa a všech Entů. Hobiti se s ním spřátelí, vylíčí mu, v jakém nebezpečí je celý svět a Fargorn se rozhodne svolat Enty světu na pomoc proti Železnému pasu. Železný pas je sídlo zrádce Sarumana, který patřil ke stejnému rodu i řemeslu jako Gandalf, ale nechal se zlákat mocí prstenu a přidal se se vší svou moudrostí a vědomostmi na Sauronovu stranu. Ale i toho nakonec podvedl, protože chtěl mít prsten jen pro sebe a vytvořil si vlastní skřetí armádu. Enti, kteří byli nejstaršími obyvateli tehdy známého světa (Středozemě), se tedy vydali na válečné tažení k Železnému pasu, který zničili do posledního kousku skály a uvěznili Sarumana v jeho vlastní věži Orthanku. Mezi tím narazili Gimli, Legolas a Aragorn při hledání obou hobitů na Gandalfa, o němž se domnívali, že zahynul při pádu do propasti. Gandalf nastoupil na místo zrádce Sarumana a stal se nejvyšším z moudrých svého rodu. Přidali se tedy ke Gandalfovi, který měl namířeno do země Rohanu, aby tamního krále přesvědčil ke vstupu do války, protože jen s pomocí rohanských koní se dalo válku proti Sauronovi vyhrát. Rohanského krále našli zestárlého a zoufalého pod kletbou jednoho z Sarumanových tajných spojenců. Gandalf krále vyléčil, vrátil mu sílu a optimismus a vyhnal zrádce. Následovala bitva, ve které se střetla vojska Rohanu se skřety z Železného pasu, který v té době ještě stál. Skřeti byli poraženi, a to hlavně díky entům, kteří do bitvy poslali svůj les zdřevnatělých Entů. Pak se celá výprava přesunula do Železného pasu, který byl zatím zničen. Proběhlo vyjednávání se Sarumenem. Jeho tajný spojenec, špeh z Rohanu, po nenáviděném Gandalfovi hodil z Orthanku kamenem. Nebyl to ale obyčejný kámen ale Palantír, kterým mohli vznešení lidé se silnou vůlí komunikovat mezi sebou silou myšlenek. Sarumanův sluha si za tento neuvážený čin od svého pána později vytrpěl mnohá hoře. Pro naši skupinu to ale bylo velké štěstí, protože teď nemohl Saruman komunikovat se Sauronem. Cesta Sama, Froda a Prstenu vedla přímo do Mordoru, po cestě je špehoval Glum neboli Sméagol, dávný majitel prstenu, který po něm stále toužil. Sam s Frodem ho zajali a pohrozili mu smrtí, pokud je nedovede do Mordoru. Glum souhlasí, protože má respekt před Prstenem a tudíž i před jeho pánem a vede hobity těmi nejbezpečnějšími cestami, ve skutečnosti ale stále plánuje, jak Prsten získat zpátky. Převede je přes Močály až k Černé bráně Mordoru. Ta je ale neprodyšně střežena, a tak se rozhodnou projít jinudy. Jdou na jih kolem hranic Mordoru a přitom procházejí zemí Ithilien, kterou Sauron vyrval Gondoru. Tam se rozcházejí s Glumem a narážejí na gondorské vojáky pod vedením Boromirova bratra Faramira. Později se opět rozcházejí a hobiti znovu naráží na Gluma, který jim slíbí, že je dovede do Mordoru tím nejbezpečnějším vchodem. Nejprve musí projít hroznou branou věže Cirith Ungol, kde sídlí Devítka. Pak je lstivý Glum navede do doupěte strašné obludy Oduly, které je slíbil jako snadnou kořist, a sám uteče. Při souboji s Odulou zasáhne Froda jeden z jejích jedovatých spárů a Sam ji v záchvatu vzteku rozřízne břicho, čímž ji jako vůbec první bytost v jejím životě zraní, a tak se Odula stáhne. Sam myslí, že je Frodo mrtev, a tak na sebe přebírá břemeno Prstenu a vydává se na zbytek cesty úplně sám. Kniha je opět napsána s velkou dávkou fantazie, děj se stejně jako v obou předchozích případech odehrává ve fantastickém pohádkovém světě Středozemi, který si autor vymyslel do nejmenšího detailu. Objevují se v ní podivuhodná a líbivá jména. Celý příběh je precizně propracován a všechny maličkosti týkající se proplétání dějových linií perfektně sedí.
Tok děje je v rámci jednotlivých linií uspořádán chronologicky.
Navíc je kniha stejně jako ty předchozí doplněna o verše a písně, ať už v podání hlavních hrdinů nebo sličných elfů.
Návrat krále – Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují.
Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky.
Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči.
Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“. Silmarillion.

Filmová zpracování s tematikou sci-fi:
podle
Pierra Boullea /pjara bula/
Planeta opic podle Clarka 2001, 2010

Vesmírná odysea podle
Heinleina

Hvězdná pěchota

Spielberg

natočil
Setkání třetího druhu a
Jurský park
filmy
Predátor ,
Terminátor I, II,
Vetřelec

podle Ericha von Dänikena
Vzpomínky na budoucnost

podle Stanislawa Lema
Solaris

podle J.R.R. Tolkiena
všechny 3 díly Pána prstenů

George Orwell
Zvířecí farma

Herbert George Wells
Ostrov doktora Moreaua a mnoho dalších

Česká vědeckofantastická literatura

K předchůdcům patří

Jakub Arbes

se svými romanety
Newtonův mozek,
Ďábel na skřipci,
Zázračná madona,
Svatý Xaverius aj.,

Jan Neruda

se sbírkou básní
Písně kosmické,

Svatopluk Čech

s romány Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.

Světové proslulosti v meziválečném období dosáhl

Karel Čapek

spojením sci-fi s humanistickým posláním. Z jeho „dílny“ vzešlo slovo robot.
Díla:
hra R.U.R. – Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci – a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům – lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet. Domin – ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu.
Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit – není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané? Alquist – (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) – nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor.
V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí. Helena – je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova. Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů.
romány
Krakatit – Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly – krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona – Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka – symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit.
Válka s mloky.

František Běhounek

se vydal ve svých dílech
Akce L,
Robinzoni vesmíru daleko před dnešní dny, do doby, kdy civilizace zbaví člověka existenčních starostí, ale postaví před něho nová, zatím sotva tušená úskalí a překážky.
Tajemství polárního moře – vědeckofantastický příběh mladého českého inženýra, který se rozhodne doletět vzducholodí k severnímu pólu, aby v nejtvrdších podmínkách prověřil vlastnosti svého objevu, nového lehkého kovu. Během dramatické výpravy musí čelit nejen technickým problémům, ale i nástrahám mezinárodní průmyslové špionáže a osudné zradě jednoho z členů posádky.

Prolínání fantazie a snu představuje román
Dům o tisíci patrech od

Jana Weisse.

Obsahem je horečná vize vojáka zasaženého tyfovou horečkou, při níž se mu svět promění v obrovskou budovu o tisíci patrech.

Nejvýznamnějším autorem poválečného období je

Josef Nesvadba.

Původním povoláním byl lékař psychiatr. Vědeckofantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří tematických okruhů: Vědeckofantastické povídky inspirované poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů (chemie, biologie aj.), navazuje na světovou sci-fi i na domácí tradice (Arbes, Čapek):
povídka
Tarzanova smrt,
Einsteinův mozek,
Výprava opačným směrem.
Povídky pojímající válku jako vraždu a zločin:
povídka
Blbec z Xeenemünde.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti:
futuro-román
Tajná zpráva z Prahy aj.
Z filmových scénářů:
Zabil jsem Einsteina, pánové;
Zítra vstanu a opařím se čajem.

Ludvík Souček

si často klade otázku, jsou-li lidé ve vesmíru sami, zdali naši planetu navštívili nějací vyslanci mimozemských civilizací; prostřednictvím stroje času nás přenáší do minulosti i budoucnosti:
sb. pov.
Bratři černé planety,
Operace Kili,
Zájem Galaxie,
Hippokratův slib,
trilogie
Cesta slepých ptáků,
Runa rider,
Sluneční jezero.
Psal i vědeckopopularizační práce:
Blázni a vynálezci,
Velké otazníky,
Tušení stínu,
Tušení souvislostí aj.

Vladimír Páral

se v rámci sci-fi tematiky představil
románem
Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu:
román
Země žen,
Pokušení A-ZZ,
Romeo a Julie 2300.

Jaroslav Veis

napsal povídkové knihy
Experiment pro třetí planetu,
Pandořina skříňka,
Moře času.
Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.

Ondřej Neff

věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi.
Napsal sbírku povídek
Vejce naruby,
Čtvrtý den až navěky
a řadu jednotlivých povídek.