SVĚTOVÁ LITERATURA 2. pol. 20. st.

24. SVĚTOVÁ LITERATURA 2. pol. 20. st.

1. Znaky literatury

Reakce spisovatelů západních a východních na válku byla podstatně rozdílná:
na východě vznikala díla násilně patetická, zejména sovětská literatura používá masových scén, člověk jako jedinec je hrdina
na západě vznikala díla, která zcela střízlivě líčila válečné scény, hrdinové nejednou ukazovali i své nejnižší pudy, au toři představovali člověka zničeného válkou a soustředili se spíše na jeho psychiku, což bylo mnohdy dojemnější než popis hromadného vraždění vojáků, vznikaly zde i satirické a humoristické válečné romány, které útočily nejen na nepřítele, ale i do vlastních řad, literatura se dívá na válku s určitým nadhledem.

2. Literární směry

Thomas Keneally (tomas kenýli)
– americký spisovatel
-autor románu Schindlerův seznam
– je to vyprávění skutečného příběhu
– hlavní postavou je Oskar Schindler, který pocházel ze Svitav, byl členem nacistické strany. – byl dost bohatý a zachránil před zplynováním 1200 židovských vězňů tím, že si je najal na práci ve své továrně.
– celý román i postava Schindlera jsou dost rozporuplné:
na jedné straně je Schindler považován za bezohlednéhonacistu, který jen využil židovské
vězně jako levnou pracovní sílu a v podstatě se na nich obohatil
na druhé straně je považován za Spasitele, který zachránil 1200 lidí před jistou smrtí
v plynové komoře a najal si je jen proto, aby jim zachránil život
– román byl zfilmován režisérem Stevenem Spielbergem

William Styron (viljem stajrn)
– americký spisovatel
– ve všech jeho dílech se objevuje otázka svědomí a viny, jinak tomu není v románu s tématem války
Sophiina volba
– příběh s částečně autobiografickými prvky
– vypravěč Stingo líčí život mladého mileneckého páru – Sophie a Nathana (nejtna).
– seznamuje se s nimi na konci 40. let v Americe, když se přistěhuje do penziónu Růžový
palác, kde oba bydlí.
– Nathan je duševně nemocný – je schizofrenik, trpí silnými záchvaty vzteku a agresivity, navíc
je narkoman. Sophie je Polka, která přišla do Ameriky po válce, aby našla svou ztracenou
identitu a začla nový život. Jejich vzah je tragický, doprovázený prudkými hádkami a
rozchody
Ze Sophiina vyprávění vychází na povrch celý její život – válku strávila v koncentračním táboře, kam se dostala spolu se svými 2 dětmi za pašování masa pro svou nemocnou matku. Zde zažila životní otřes – musela se vzdát jednoho dítěte ve prospěch života dítěte druhého, sama musela zvolit to, které půjde do plynové komory. Pak chtěla zachránit aspoň své druhé dítě – snažila se svést velitele tábora, aby jejího syna zařadil do programu na převýchovu dětí v Německu. Nikdy už ale svého syna neviděla. Její život byl provázen samými špatnými volbami, i vztah s Nathanem nebyl perspektivní, a tak končí sebevraždou obou milenců.

Existencionalismus
Hlavní znaky:
zabývá se problematikou bytí člověka v soudobém světě, vidí člověka naprosto osamoceného
život člověka je jen starost = člověk je odsouzen ke svobodě
problém je v tom, že člověku je dána jako jedna z možností svoboda, ale on si to neuvědomuje, prožívá ji teprve až ve vyhrocené životní situaci
proto je u existencionalistů tolik úzkosti a strachu
jedinou jistotou v životě člověka je smrt

Albert Camus (albér kamy)
– filosof a spisovatel
– narodil se v Alžírsku, ale žil a pracoval v Paříži, zahynul při autonehodě
– získal Nobelovu cenu za literaturu
– jeho nejznámějšími díly jsou román Mor a novela Cizinec
Cizinec – hlavní hrdina, úředník Mersault, jednoho dne naprosto bezdůvodně zastřelí na pláži Araba. Následuje zatčení a odsouzení na smrt. Hrdina přemýšlí o životě, o světě, v němž člověk žije jako cizinec mezi ostatními lidmi – nikdo ho neposlouchá, nikoho nezajímá. Proto odmítne kněze a smrt přijímá s klidem a vyrovnaností.

Jean – Paul Sartre (žán pól sártr)
– francouzský filosof a spisovatel
– odmítl Nobelovu cenu za literaturu, protože neuznával oficiality
– byl obdivovatelem marxismu, označován za levicového radikála
– k jeho nejznámějším dílům patří román Hnus a sbírka povídek Zeď
Zeď – úvodní povídka
Děj je situován do období španělské občanské války. Hlavní hrdina Pablo čeká ve vězení na smrt. Z legrace oznámí svým věznitelům, že další bojovník za svobodu se skrývá v márnici, protože věděl, že to není pravda. On ale mezitím změnil úkryt a byl v té márnici dopaden a zastřelen.
– autor ukazuje, jak je život absurdní a jak je vše dílem náhody

Neorealismus
– jedná se o umělecký směr v Itálii
– lze ho chápat jako „žízeň po realitě“

Hlavní znaky:
návrat k realismu v umění – pravdivé vylíčení poválečné Itálie
pozornost je soustředěna na každodenní život prostých lidí, na stinné stránky reality – prostituci,
bídu, nezaměstnanost, zaostalost

Alberto Moravia
– autor čtenářsky velmi přitažlivý, navíc popularitu umocnilo několik filmových adaptací jeho románů
s oblíbenými herci
– k nejznámějším dílům patří romány Římanka, Horalka
Horalka – vyprávění římské vdovy, která musela za války se svou dospívající dcerou
prchnout do chudého horského kraje
– největší příkoří však naleznou při cestě zpět do osvobozeného Říma, kdy je dcera
znásilněna marockými vojáky
– změní se její postoj k životu, teprve při návratu domů a ke svým starým přátelům
– román byl 2x zfilmován, v obou filmech hrála Sophia Loren, jednou dceru, pak
matku
Římanka – příběh mladé dívky, která je nuznými poměry dohnána stát se prostitutkou, aby
uživila svou matku a sebe

Beat generation (bít dženrejšn)
– projevila se v americké literatuře v 50. letech
– beat = zbitý, unavený životem, ale také blažený
– snaží se distancovat od konzumní společnosti, která se stará jen o peníze, kariéru a přepych,
vysmívali se tradičním americkým hodnotám, jakými byli bohatství, rodina, národní hrdost

Hlavní znaky:
beatnici hledali vnitřní svobodu, šokující byla velmi barevná móda (korálky, barvy, květiny), nebo naopak odvržení jakékoli péče o zevnějšek
snažili se docílit extáze – pomocí džezové hudby, tuláctví, rychlé jízdy autem, ale i rozkoš vyvolaná narkotiky (hlavně marihuana a LSD), alkoholem, s čímž souvisí i sexuální nevázanost
měli sklon tíhnout k Dálnému východu (vyznáváním buddhismu)
užívali dva pojmy: hipsters – což byl člověk, který byl naprosto svobodný, ničím nevázaný
squares – lidé spořádaní, tzv. paďouři

– úryvek z doslovu ke Kerouacově knize Na cestě:
Éra beat generation byla oficiálně zahájena na jednom takovém večírku v Galerii Šest v říjnu roku 1955. Allen Ginsberg pozval „podivuhodnou sbírku andělů“, sestávající ze šesti básníků, tanečnic, vína a hudby…
Jack Kerouac byl v obecenstvu, opil se už při druhém čísle programu, vybíral deseticenty a čtvrtdolary, kupoval za ně kalifornské červené víno do téměř čtyřlitrových džbánů a samou radostí jimi bušil o zem. Kolem sedmé večer přečetl Ginsberg báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím pod kombinovaným účinkem hned tří drog. Báseň nemohla vyjít tiskem, neboť proti ní byla z mravnostních důvodů vznesena obžaloba. Snad žádné jiné americké básni se nedostalo tolik reklamy.

Allen Ginsberg
– americký básník, nazýván také geniálním básníkem, ale i nestydatým homosexuálem, rozvracečem
společnosti
– celý jeho život je protkán cestami po světě
– jeho nejvýznamnějším dílem je básnická sbírka Kvílení
– jsou to obrazy plné vulgarity a naturalismu, Ginsberg vyloučil ze své poezie jakoukoli
líbivost
– sbírka šokovala svou otevřeností, odvahou a obžalobou světa kolem
– dále napsal sbírku Kadiš, kterou věnoval matce (Kadiš je označení pro motlitbu odříkávanou
židovskými chlapci nad hrobem rodičů

Ukázka z básně Kvílení :
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima
a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom
nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,…

Jack Kerouac
– asi nejpopulárnější mluvčí beat generation, prozaik a tulák
– výborný student, dobrovolník u amerického válečného námořnictva, odkud však propuštěn jakožto
schizoidní osobnost
– byl hlavně tulákem – vydal se na cestu napříč Amerikou (pěšky, stopem) a střídal jedno zaměstnání
za druhým,
– zneužil kvanta drog a alkoholu, hladověl
– byl silně fixován na svou matku, vždy se k ní vracel, zmiňoval se o ní jako o své manželce, ke konci
života žil jen s ní, s nikým se nestýkal
– přímo kultovním se stal jeho román Na cestě
– skupina mladých lidí je znuděna životem, který vedou, nebaví je společnost, a tak se
rozhodnou žít nevázaně a šťastně.Dva z nich – Dean Moriarty a Starouš Bull Lee se vydávají
na pouť Amerikou, toulají se, povalují se v zapadlých uličkách, žijí životem darebáků, usilují o
život nikoli správný, ale přinášející uspokojení – dosahují ho zběsilým sbíráním životních
zkušeností, drogami, sexem a jazzem
– není to tradiční román, spíš jakási básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, myšlenek a
názorů
– původně byl psaný bez interpunkce na toaletním papíře

Rozhněvaní mladí muži
– hnutí v anglické literatuře
– jedná se o literární skupinu, která svou nepřízpusobivostí směřovala proti zavedenému anglickému
pořádku, proti konvencím, jejich díla lze považovat za ostrou sociální kritiku

Hlavní znaky:
neexistuje zde takový extrém jako v Americe ( potulný život, drogy, sexuální nevázanost )
většinu knih spojuje jeden motiv – mladý hrdina, pokud možno čerstvý absolvent univerzity, jenž má nechuť nastoupit úspěšnou kariéru mladého muže v anglické společnosti
hrdinové knih vyjadřují protest proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví
je paradoxní, že hlavní hrdinové nakonec se společností splynou – dostanou se výš na společenském žebříčku sňatkem s dívkou z vyšších kruhů

John Brain
– autor románu Místo nahoře
– účetní Joe pochází z chudé rodiny a je pevně odhodlán získat své „místo nahoře“ – tj. udělat
kariéru a být bohatý. Udržuje milostný vztah ke dvěma ženám – tu první miluje a ta druhá je
z vlivné a bohaté rodiny. Joe volí druhou, zradí lásku i sám sebe, své vlastní ideály. Svou
„prohru“ si však uvědomuje a pohrdá sám sebou. Ale má „místo nahoře“.
– na tento román volně navazuje další – Život nahoře

Francouzský nový román
– též se mu říká antiromán, objevil se ve francouzské literatuře, 50. léta

Hlavní znaky:
útočí proti dvěma základním složkám románové struktury – ději a postavě
samotný příběh je oslaben, je zredukován na popis věcí a jevů, často je těžké zorientovat se v čase
postavy jsou nezřetelné, tápající, často beze jmen – jen on a ona
v knize není jeden vypravěč, který předkládá příběh, ale jednotlivé situace jsou nahlíženy z několika zorných úhlů zúčastněných postav, tzn. že se dociluje různých variant jedné situace a není možné odhadnout, která z těch variant je ta správná

Alain Robbe – Grillet (alén rob grije)
– jeho nejslavnějšími díly jsou romány Gumy a Žárlivost
Gumy – Hned na začátku knihy je navozena situace – představen vrah, oběť a okolnost zločinu.
– Jedná se zde o nepodařenou vraždu profesora. Ten ve strachu z dalšího útoku prohlásí
sám sebe za zavražděného a skryje se. Jádrem celého románu však není tento samotný
příběh, ale různé interpretace údajné profesorovy smrti. Vše vyšetřuje detektiv, který
v závěru v domnění, že míří na profesorova vraha, vystřelí právě na profesora a zabije ho. – Profesor tedy umírá, aniž kdokoli pochopil, proč se to stalo.
Žárlivost – Autor nám v podstatě předkládá manželský trojúhelník. Celé dílo je složeno z detailního
popisu okolností řady setkání A…, ženy majitele banánových plantáží, a jejího milence
Francka. Třetí postavou, která nikdy přímo nevystoupí, je manžel, jehož očima celý
„příběh“ sledujeme.

Absurdní drama
– principy absurdity se uplatňovaly již u Franze Kafky a u existencialistů, 50. léta

Hlavní znaky:
neexistuje motivace v jednání postav – nemá smysl v rozhovorech hledat logiku
díla nemají souvislý děj, často je naprosto nesmyslný
člověk je ukázán v situaci úzkosti
jazyk ztrácí svou sdělovací funkci, lidé nejsou schopni komunikovat
vzniká také ve Francii na přelomu 40. a 50. let 20. století

Samuel Beckett
– irský spisovatel, ale je považován za autora francouzského, neb žil v Paříži
– nositel Nobelovy ceny za literaturu
– základní beckettovskou tematikou je hrůza z nepoznaného světa a pocity odcizení
– je autorem divadelní hry Čekání na Godota
– vše se odehrává v neurčitém prostoru i čase, na opuštěném místě na venkovské
cestě. Zde se setkávají dva tuláci (Estragon a Vladimír) a začnou si zcela nesmyslně
povídat. Z jejich rozhovoru vyplývá, že čekají na jakéhosi pana Godota, který změní
jejich život. Přitom nevědí, kdo to je, jak vypadá, co má pro ně udělat… Hra
pokračuje neustále opakovanými dialogy. Na konci každého jednání přichází chlapec
se sdělením, že Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě ano. Tuláci čekají, chtějí se
oběsit, chtějí odejít, ale něco je nutí zůstat…
– Godot je symbolem čekání a naděje
– autor ukazuje člověka v soudobém odcizeném světě, člověka, který touží po něčem
velkém, ale jen se potácí a čeká – sám není schopen činu
Eugéne Ionesco (ežén jonesko)
– francouzský spisovatel rumunského původu
– proslavil se řadou tzv. antiher, z nichž nejznámější je Plešatá zpěvačka
– název hry je schválně nesmyslný a s hrou nesouvisející
– na návštěvě se setkávají 2 manželské páry. Vedou spolu zcela banální a nesmyslnou
konverzaci o ničem, chrlí na sebe věty, které spolu nesouvisejí, navzájem se
neposlouchají, jen mluví a mluví …
– jejich rozhovor je stále agresivnější až najednou utichne. Brzy začne znovu, jen účastníci
si vymění „věty“.
– autor ukazuje osamocené lidi, kteří se neposlouchají, jsou uzavřeni jen sami v sobě,
nikdo jiný je nezajímá
Ukázka:
Pan M: Jeden si nevyleští brýle černým krémem.
Paní S: Ano, ale za peníze si jeden koupí vše.
Pan M: Raději bych zabil 100 králíků, než dělat na zahradě muziku.

Magický realismus
– tohoto termínu se užívá především u latinskoamerické prózy, 50. léta

Hlavní znaky:
magický realismus ( též „zázračné reálno“ ) je přítomný v zemích, kde je silná tradice mytologie či lidové slovesnosti
základním principem je prolínání dvou světů – světa skutečného a světa magického, snového, fantazijního
mezi oběma světy je jen velmi těžko postřehnutelná hranice

Gabriel García Márquez
– kolumbijský autor
– nositel Nobelovy ceny za literaturu, především díky knize Sto roků samoty
– k jeho nejznámějším románům patří Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti či Láska v čase cholery

Sto roků samoty
– Je to kronika městečka, ve kterém žije velmi rozvětvená rodina, jejíž osudy po 100 let
sledujeme. Život rodu má předem dané trvání – skončí, až se narodí dítě s prasečím
ocáskem. Zázračné skutečnosti jsou předkládány jako zcela přirozené a samozřejmé,
naopak věci reálné, jako např. vlak, jsou považovány za fantastické, román sleduje plynutí
času – vše se mění, lidé umírají, ale jedna věc je konstantní – samota.

Literatura s prvky sci – fi
– řadíme sem díla postavená na utopických základech, čímž se k sobě dostává:
sci-fi literatura
fantasy literatura
otřesné vize totalitní společnosti
– autor předvádí obraz vymyšlené (fiktivní) budoucnosti člověka, hlavně varuje
před stinnou stránkou technického pokroku
– mezi nejvýznamnější představitele patří:

Ray Bradbury (rej bredbery)
– americký spisovatel
– poukazuje na zneužívání vědy a techniky, na nemorálnost lidí, na jejich touhu vlastnit a ovládat
– autor souboru povídek Marťanská kronika
– vypráví o fiktivní kolonizaci Marsu Pozemšťany, líčí osídlování planety, přenášení
pozemských způsobů života na Mars – touhu po bohatství, sobectví, zištnost

Arthur C. Clarke (ársr sí klárk)
– anglický humorista sci-fi
– autor románu Vesmírná odyssea

John Ronald Reuel Tolkien (džon ronald revl tolkijen)
– anglický spisovatel, profesor staroanglického jazyka na univerzitě v Oxfordu
– ve volných chvílích vyprávěl svým 4 dětem příběhy, do nichž začleňoval postavy a motivy ze
středověkých eposů, kolegové na univerzitě ho přiměli, aby je sepsal, a tak vznikla kniha Hobit
– vypráví o fantastickém světě hobitů, nenápadných starodávných lidiček, kteří milují mír a
veselí. Straní se „Velkých lidí“, a proto žijí v podzemních norách kdesi ve Středozemsku.
Netouží po majetku a po moci, proto jsou šťastní. Příběh nabírá na tempu v okamžiku,
kdy se čaroděj Gandalf a 13 trpaslíků vydává hledat poklad. Začínají fantastická
dobrodružství, která končí nalezením kouzelného prstenu.
– až v 60. letech vznikla grandiózní trilogie (1300 stran) Pán prstenů

Georg Orwell
– anglický autor
– jsou to především 2 romány, které ho proslavily po celém světě – Farma zvířat a 1984
Farma zvířat
– Citát: „Všechna zvířata jsou si rovna.“
– autor předvádí totalitní společnost (zvířata na blíže neurčené farmě), kde jeden druh
zvířat (prasata, která se oslovují „soudruzi“) tyranizuje a ovládá jiná zvířata. Všemu tomu
velí krutý a bezohledný diktátor – vepř Napoleon. Ostatní zvířata jsou snadno
zmanipulovatelným a nemyslícím davem, který jen plní rozkazy nadřízených.
– román je antiutopickou bajkou, zvířata zde zastupují lidi, chovají se jako oni
– z díla plyne poučení – varuje před totalitní mocí = komunismem
– zajímavost – kniha byla napsána již roku 1943, odmítlo ji vydat dvacet nakladatelů,
protože se báli reakce sovětského spojence

Postmoderní literatura
– postmodernismus je od 60. let reakcí proti modernismu, který se vyčerpal a již člověku neměl co říci

Hlavní znaky:
uplatnil se nejen v literatuře, ale i ve výtvarném umění…
reakce na avantgardní směry (surrealismus, poetismus, existencialismus)
podstatou bylo ukázat, že neexistuje jediná, obecně platná pravda => různé pohledy na skutečnost
zájem o mimoevropské kultury
hlavním prvkem je několik různých pohledů na věc
prvky spočívají ve výpovědích o jiných výpovědích
autor nechává na čtenáři, aby sám našel smysl díla
romány byly jakési koláže různých žánrů a směrů => rozkládá realitu na jednotlivé texty, které o této realitě vypovídají

Umberto Eco
– italský prozaik
– autor typického postmoderního románu Jméno růže
– v románu je obsaženo vše:
dobrodružný příběh
detektivní zápletka
mystifikace
dvojí rovina románu – příběh i filosofické stati
erotika a další

– příběh se odehrává ve 14. století v nejmenovaném italském opatství. Mladý chlapec Adso
spolu se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, pátrají po stopách
úmrtí mladých mnichů. Dostávají se až do knihovny, která má podobu labyrintu. Rozluštění
záhady má spojitost právě s ní – v knihovně je ukrýván vzácný rukopis, a to 2. díl Aristotelovy
Poetiky, který pojednává o smíchu.
– v závěru románu se dovídáme, že všechny vraždy má na svědomí slepý bývalý knihovník,
který chtěl tuto knihu uschovat před čtenáři, a tak napustil její stránky jedem (mnichové si při
obracení stran slinili prst).
– knihovnu zachvátí požár, který se rozšíří na celé opatství. Román končí vlastně úspěšně –
Vilém rozluští vraždy a zachrání život svůj i mladého Adsa, který je vypravěčem celého příběhu.

3. Literatura dvou světů

Vladimir Nabokov
– ruský spisovatel, emigrant žijící v USA a ve Švýcarsku
– autor, který celé své dílo napsal v exilu, musel se tedy vzdát své mateřštiny, což bylo pro něj tragédií
– jeho nejznámějším dílem je román Lolita
– román přinesl autorovi slávu, ale též skandální pověst
– Je to příběh již zralého muže Humberta Humberta, který se zamiluje do dvanáctileté dívky
Lolity a sexuálně si s ní zahrává. Je to příběh podivné a nejkrajnější vášně, která žene hrdinu
dál a dál do propasti. Humbert Lolitu skutečně velmi miluje, ona ale jeho lásku neopětuje,
místo toho je v ní vyvolán pocit naprosté bezmoci. Humbert si uvědomuje, že v Lolitě cosi
nenapravitelně zničil, že jí ublížil svou morální neúctou.
– román končí samozřejmě špatně – Lolita od Humberta uteče, provdá se a už těhotná ho
žádá o finanční pomoc. Humbert se za vraždu ze žárlivosti dostává do vězení. Lolita umírá
při porodu a Humbert umírá ve vězení téhož roku.

Alexandr Solženicyn
– ruský spisovatel
– absolvoval matematicko-fyzikální fakultu, studoval historii a literaturu
– v r. 1945 zatčen kvůli nevhodným poznámkám Stalinovi
– laureát Nobelovy ceny
– autor románů Rakovina, V kruhu, Souostroví Gulag, Jeden den Ivana Denisoviče
– 8 let nucených prací za úražku Stalina

Socialistický realismus
1934 se konal 1. sjezd sovětských spisovatelů, s programem socialistického realismu
vychvalování čeho bylo dosaženo
podstatou bylo respektovat požadavek vycházet z realistické metody zobrazení z 19. století
snaha zachytit společnost ve vývoji
úkolem bylo vnuknout čtenářům potřebu podílet se na socialistickém realismu
představitel: Andrej Ždanov – tvůrce kulturní ideologie
1953- zemřel Stalin, dochází k uvolnění režimu
literární časopis Novyj mir – atmosféra v sovětském svazu se uvolnila
A. Solženicyn – Jeden den Ivana Denisoviče-novela, která jako první přinesla negativní stránky v sovětském svazu
Souostroví Gulag- Gulag byl pracovní tábor
Boris Pasternak – Doktor Živago – román, který popisuje období od 1903 až 50. léta, hrdina byl poslán na Sibiř jako lékař, popisuje život v nastalém chaozu.

Michail Šolochov
Tichý Don – bouřlivé události z prostředí kozácké vesnice, mění se v kolektivizaci
novela: Osud člověka – prostý příběh vojáka vracejícího se domů z války, který potká malého chlapce, který se protlouká životem – přijímá ho za své