Česká próza od roku 1945 dodnes
23. Česká próza od roku 1945 dodnes
Atmosféra doby 1945 – 1948
Česká literatura po 2. světové válce se rozvíjela v podmínkách revolučních přeměn společenských a kulturních. Z počátku se literatura vrací tématicky do těžkých let okupačních, účtuje s německým fašismem, vzdává dík osvoboditelské Rudé Armádě.
První vlna prozaických děl, která vycházela brzy po osvobození, v sobě nesla zážitky z války, vězení, koncentračních táborů. Vycházely dokumenty i beletrie (romány a povídky ), většinou reportážního charakteru.
Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce
Fučík byl zatčen roku 1943 za protifašistickou činnost a ilegální vydávání Rudého práva a uvězněn v Praze na Pankráci. Své zážitky a úvahy zde zapisoval na tzv. motáky, což byly malé kousíčky papíru smotané do ruliček, a tyto se pak díky některým dozorcům dostávaly ven a putovaly až k jeho ženě Gustě Fučíkové, která je pak po válce vydala pod souhrnným názvem Reportáž psaná na oprátce.
Fučík se zde zmiňuje o svých spoluvězních, mezi nimiž byl i spisovatel Vladislav Vančura, objevují se zde dějové pasáže, např. výslechy, dále úvahy, komentáře.
Jan Drda – Němá barikáda
Tento sborník obsahuje 11 povídek s válečnou tematikou a patří k nejúspěšnějším knihám tohoto období. Hrdiny jsou zde obyčejní lidé, i děti.
Objevují se však i prvky schematismu, tzn. že autor vidí svět černobíle. Vidí postavy zcela černé, tj. záporné, a postavy zcela bílé, tj. kladné, a mezi tím nic. Toto schematické černobílé vidění světa se v české literatuře naplno rozvinulo v 50. letech.
Mezi nejznámější povídky tohoto souboru patří Vyšší princip a Pancéřová pěst.
Vyšší princip
Hlavní postavou povídky je profesor latiny na jednom pražském gymnáziu. Jelikož své proslovy k žákům vždy začínal větou: „Z hlediska vyššího principu…“, získal již odedávna přezdívku Vyšší princip.
Právě se schylovalo k latinské kompozici, když k němu do třídy vtrhlo gestapo a zatklo 3 studenty. Všichni tři pak byli zastřeleni za schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha. Někdo je slyšel na plovárně, když se o tom bavili, a udal je.
Vyšší princip dostal od ředitele gymnázia i učitelského sboru za úkol, aby předstoupil před svou třídu a odsoudil atentát i chování svých studentů.
Vyšší princip před svou třídu skutečně předstoupil, ale nedokázal jim lhát.
Řekl: „ Vražda na tyranu není zločinem. I já schvaluji atentát na Heydricha!“
Pronesl tato slova, i když si nemohl být jistý, zda právě v této třídě nesedí udavač, který má na svědomí smrt svých 3 spolužáků.
Atmosféra doby 1948 – 1953
– rok 1948 znamenal pro vývoj české literatury obrovský zlom. Moc komunistů v našem státě po
skončení války stále narůstala, až došlo 25. února 1948 k převratu a komunisté zcela uchopili moc.
– ihned po tomto „únorovém vítězství“ přistoupili k budování totalitního politického systému, kde je
veškerá moc soustředěna v rukou hrstky funkcionářů KSČ, kteří byli dálkově řízeni z Moskvy.
– prezidentem se stal Klement Gottwald.
– 25. října vznikl Zákon o táborech nucené práce, což znamenalo, že bez soudního řízení mohl být
kdokoliv posílán do komunistických lágrů, lidé museli pracovat v dolech
– byly založeny tzv. Akční výbory, tyto výbory vylučovaly VŠ studenty i profesory z univerzit
– právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně byla zcela uzavřena
– Svaz českých spisovatelů je pod kontrolou komunistické strany, někteří spisovatelé byli z něho
vyloučeni, a to zejména legionáři, katolíci a literární kritici
– na základě vykonstruovaných procesů byli odsouzeni Josef Kostohryz – 25 let žaláře, Václav Renč,
František Křelina, Jan Zahradníček
– vznikla kniha Žaluji, kde je uvedeno 56 českých intelektuálů a spisovatelů, kteří byli obžalováni a
uvězněni
– někteří spisovatelé byli ubiti při výsleších např. Josef Koutný
– v roce 1950 byl popraven Záviš Kalandra – literární kritik, historik a esejista
– některé časopisy a noviny nesměli vycházet, např. Archa – katolický časopis, Listy, Obzor
– v r. 1952 jsou zakázány i Lidové noviny
– bylo zakázáno vydávání moderní západoevropské americké literatury
– z knihoven byla odstraněna díla K. Čapka, Jiřího Ortena, France Kafky, Jaroslava Foglara, Karla
Maye
– byly organizovány tzv. Svozy z 10 knihoven : byly zcela úplně zničena teologická knihovna
v Olomouci
– o této době vypovídá román od Bohumila Hrabala – Příliš hlučná samota
– někteří autoři díky psychickému tlaku odešli do emigrace, někteří ukončili svůj život
– poděkovat za to můžeme např. Ladislavu Štollovi – lit. kritik, autor příručky Třicet let bojů za českou
socialistickou poezii , Václavu Kopeckému – hlavní odpůrce díla Karla Čapka, největší zastánce
poprav z řad spisovatelů a Zdeňku Nejedlému – hudebník, zastánce stalinizmu, miloval umění, mistr
školství a kultury, cenzuroval dílo Aloise Jiráska.
Do tohoto období můžeme zahrnout prózu Adolfa Branalda se svými romány Severní nádraží a Lazaretní vlak, Marie Pujmanové s 2. a 3. dílem trilogie Hra s ohněm a Život proti smrti nebo autobiografický román Jiřího Weila Život s hvězdou
Atmosféra doby 1953 – 1968
– roku 1953 zemřel Stalin a záhy po něm i Gottwald.
– o tři roky později, roku 1956, se konal XX. sjezd KSSS, kde vystoupil se svým projevem Nikita
Chruščov a odsoudil Stalinovu politiku, čímž odhalil údaje o jeho zločinech.
– brzy poté docházelo ke změnám, nastoupilo období uvolnění.
– někteří spisovatelé byli rehabilitováni (Knap, Křelina, Prokůpek, Zahradníček)
– roku 1960 byla přijata nová ústava a naše republika přijala nový název ČSSR.
– na počátku roku 1968 byla zahájena ekonomická reforma, kritizovaly se politické procesy 50. let
– v čele KSČ stanul Alexander Dubček, jehož jméno je spojeno s demokratizačním procesem.
– noviny otiskly „Prohlášení 2000 slov“, které zřetelně naznačilo, že v reformách je třeba nadále
pokračovat a to i tehdy, kdyby se KSČ postavila proti. Autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík.
– období reforem, které probíhaly od ledna 1968, se říká „pražské jaro“.
– celý tento slibný vývoj byl přerván okupací naší republiky vojsky Varšavské smlouvy, která přijela
v srpnu 1968, aby potlačila kontrarevoluci a upevnila vazby na brežněvovský systém v Sovětském
svazu.
V próze můžeme vysledovat několik tematických okruhů:
1. budovatelský román
2. historická próza
3. téma války
Budovatelský román
Byl nejtypičtějším druhem poúnorové literatury, jeho funkce byla agitační.
Hlavní postavou byl vždy kladný hrdina: dělník, rolník. Inspiraci čerpali naši autoři u spisovatelů sovětských. Budovatelský román však působí naivně až hloupě, hlavní hrdina je papírový, neživý, působí vyumělkovaně, budování socialismu je zde pojímáno jako něco jednoduchého a kladného, konec je výhradně šťastný, což zvyšuje nepravděpodobnost příběhů
V rámci budovatelského románu můžeme vyčlenit tři témata:
1. romány s postavou dělníka a odehrávající se v továrně
Hlavní postavou je dělník, který vynalézá zlepšovací návrhy, aby mohl plnit plán nad 100%, dělník, který nabádá k lepší práci své spolupracovníky, kteří ještě myslí postaru, dělník, který odhaluje a zneškodňuje špiony ze Západu, kteří nám chtějí ukrást nějakou technologii, nebo naopak poškodit naše stroje. Samozřejmě – vždy vítězí dobro a pravda.
– např. Tomáš Svatopluk – román Bez šéfa
2. romány s postavou družstevníka a odehrávající se na vesnici
Ožehavým tématem těchto děl byla kolektivizace vesnice, tzn. zakládání jednotných zemědělských družstev. Kladnou postavou byl mladý družstevník, který přesvědčoval staré vlastníky polí a dobytka , aby svůj majetek odevzdali družstvu. Častý byl tento spor mezi dítětem a otcem.
– např. Bohumil Říha – soubor povídek Země dokořán
3. téma února 1948 a následné emigrace
Bylo zapotřebí přesvědčit naše čtenáře, že emigrace je hloupost, že tady u nás to bude lepší než v zahraničí.
– např. Jan Otčenášek – román Občan Brych
Příběh úředníka, který se po únoru 1948 rozhodne emigrovat. Dostává se až na hranici, kde spolu s dalšími uprchlíky čeká, až si pro ně přijde převaděč. Tehdy si uvědomí, že není jako ti ostatní, kteří se bojí jen o svůj majetek a postavení, a vrací se zpátky.
Historický román
Navazuje na předválečný román, ale zpracovává jinou tematiku – počátky dělnického hnutí
Miloš Václav Kratochvíl – autor románu Pochodeň
– zabývá se problematikou kostnického koncilu a hlavní postavou Janem Husem
Vladimír Neff
– autorem rodové pentalogie, nejznámější díl je Sňatky z rozumu
Oldřich Daněk – trilogie o Janu Lucemburském, Václavu II. a Václavu III. – Král utíká z boje, Král bez přílby, Vražda v Olomouci
Antonín Zápotocký – trilogie Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem
Jarmila Loukotková – Navzdory básník zpívá – o F. Villonovi
Václav Kaplický – Kladivo na čarodějnice – děj se odehrává v 17. století na panství Velké Losiny. Osou příběhu jsou procesy s čarodějnicemi, kterými byly nespravedlivě obviněny nevinné ženy. V čele procesů stála skutečná historická postava – inkvizitor Boblig z Edelstadtu, který nechal upálit spousty žen jen proto, aby získal jejich majetek a stával se stále silnějším. Příběh začíná upálením stařeny, která si při bohoslužbě uschovala oplatek do šátku pro krávu své sousedky.
Autoři vracející se k tématu války
Jan Otčenášek – novela Romeo, Julie a tma (1958)
– na příběhu lásky studenta Pavla a židovské dívky Ester ukazuje autor nelidskost
fašismu.
– Pavel schová Ester do pokojíku za dílnu svého otce, aby nemusela do transportu.
– Zamilují se do sebe a přejí si konec války, aby mohli být spolu šťastni. Esteřin úkryt je
však prozrazen a ona, aby nepřivedla milovaného Pavla do potíží, rozhodne se z úkrytu
odejít, vyběhne na ulici a tam je zastřelena německým vojákem.
– Novela je napsána na tzv. shakespearovské téma, v centru dění je tragická láska dvou
mladých lidí.
Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky
– železniční nováček Miloš Hrma nastoupí na železniční stanici v Kostomlatech a teprve
se oťukává – jak v práci, tak v soukromém životě. Svou sexuální stydlivost se dokonce
snaží vyřešit sebevraždou – při aktu se svou láskou Mášou zklame a podřeže si žíly. Je
včas nalezen. Když už pomocí svého přítele dospěje tělesně i duševně, projíždí
nádražím tzv. ostře sledovaný vlak – německý vlak s výbušninou a zbraněmi. Miloš se
nabídne, že jej zlikviduje, postřelí se však vzájemně s německým vojákem, který na vlak
dohlíží, a oba umírají.
– na motivy této novely natočil režisér Jiří Menzel stejnojmenný film v hlavní roli
s Václavem Neckářem, byl oceněn Oskarem v r. 1966
Josef Škvorecký
– pochází z Náchoda, vystudoval Karlovu univerzitu a stal se učitelem, též překladatelem
– od roku 1969 žije v Torontu v Kanadě, kde pracoval jako univerzitní profesor
– se svou manželkou Zdenou Salivarovou zde založil nakladatelství 68 Publischers
– jeho prvotinou byl román Zbabělci – poprvé se zde setkáváme s hlavním hrdinou Dannym
Smiřickým. Danny je gymnazista, jeho velkou zálibou je hra na saxofon a jazz – založil s kamarády kapelu a hraje v místním hostinci – miluje jenom Irenu a snaží se ji získat, ona ale odolává.
Celý příběh se odehrává v městečku Kostelci během několika květnových dní roku 1945.
Bývalý gymnazista Smiřický je ke konci války nasazen na práci v továrně. Se svými přáteli se schází v místním hostinci, kde zkouší s kapelou.
Vzhledem k tomu, že se Němci stále ještě nevzdali, účastní se Danny hlídek, které mají zaručit klid ve městě, stará se o anglické uprchlíky a spolu s přáteli zlikviduje německý tank.
Nakonec všichni vítají Rudou armádu a román končí vystoupením jazzové kapely na kosteleckém náměstí.
příběh je vyprávěn z ironického pohledu Dannyho – dělá si legraci z českého maloměšťáka, kterému je jedno, zda jde s fašisty nebo s komunisty, hlavně když se má dobře
– prvním titulem vydaným v Torontu byl Tankový prapor – je to satira na poměry v československé
armádě 50. let, opět se objevuje hlavní postava Danny Smiřický
Norbert Frýd – román Krabice živých
odehrává se v koncentračním táboře a právě ten je tou „krabicí“
Karel Ptáčník – román Ročník jednadvacet
všichni narozeni v tomto roce byli za války posláni na nucené práce do Německa
osou příběhu je láska mezi Čechem a Němkou
Autoři zpracovávali také židovskou tématiku:
Arnošt Lustig
– básník, prozaik, reportér, novinář a scenárista
– v roce 1942 byl odvezen do Terezína, Buchenwaldu a Osvětimi, unikl z transportu smrti
– od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd
– v r.1968 emigroval do USA a Izraele – v r.1989 se vrátil
– z doby pobytu v Terezíně napsal novely – Noc naděje
Démanty noci
– novela – Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Němci zajali na Sicílii skupinu bohatých židovských podnikatelů s cílem vyměnit je za zajaté německé důstojníky. Po cestě je obrali o všechen majetek a brzy bylo jasné, že k žádné výměně nedojde. Němci pak dovedli celou skupinu až před plynovou komoru, kde se vzbouřila jedna Židovka, Kateřina Horowitzová, a zastřelila dva německé vojáky. Ihned byla sama usmrcena. Tato její vzpoura sice nic nevyřešila, ale je postavena do kontrastu s pasivitou a slepou odevzdaností ostatních členů skupiny.
Novela je napsána na motivy skutečné události.
– román Dita Saxová
příběh osiřelé židovské dívky, která prožila válku v koncentračním táboře, s čímž se nedokázala vyrovnat, po válce nebyla schopna normálně žít a ukončila svůj život sebevraždou
Ladislav Fuks
– narodil se v Praze
– napsal román Spalovač mrtvol
Próza na hranici detektivky a hororu. Román z roku 1967, psychologický horor. Pan Kapferhingel je vylíčen jako spořádaný člověk. Potrpí si na dodržování zvyklostí v rodině, vystupuje jako milující otec. Je zaměstnancem krematoria, povolání vykonává rád. Vytvoří se vlastní filosofii – jeho posláním je postarat se o poslední věci člověka. Smrt chápe jako osvobození od starostí. Do jeho života zasahuje válka, okupace ČR. Jeden z jeho přátel ho přivede k tomu, že by se měl dát k Němcům. On to udělá a ideologie ho natolik omámí, že chce dosáhnout něčeho víc – udává své spolupracovníky, až se stane ředitelem krematoria. Jeho žena (židovka) mu brání v dalším vzestupu i děti (napůl židé). Rozhodne se, že sám bude tím, kdo jim přinese smrt. Navenek nedává nic znát. Zabíjí ženu, využije situace tak, že ji oběsí. Zabíjí syna. Zbývá dcera, to se mu nepovede do konce. Zblázní se z vidiny – on byl tím, kdo hromadně spaloval mrtvoly Čechů. Na tento cíl se tak upne, až zešílí. Veliký úspěch, román byl zfilmován.
Pan Theodor Mundstock
– zachycuje poslední měsíce života starého žida Theodora
Mundstocka. Třicet let pracoval jako prokurista u provaznické firmy,
teď musí zametat ulice. Po surovém vyhození z práce utrpěl šok a
ztratil duševní zdraví. Je sužován strachem z předvolávky do trans-
portu, proto začne nacvičovat situace, s nimiž se může setkat
v koncentračním táboře. Ale při cestě na seřadiště, z něhož má
nastoupit do transportu, umírá pod koly projíždějícího německého auta.
– postava tragikomická se tak mění v postavu tragickou.
Mí černovlasí bratři – cyklus povídek, vypráví o 5-ti středoškolských studentech, z nichž jsou tři
židovského původů
Smrt morčete
Atmosféra v letech 1968 – 1989
– v 70. letech nastoupilo tzv. období Normalizace – opět diktát Sovětského svazu, opět silná cenzura,
v čele státu KSČ, byla posílena úloha Státní bezpečnosti, rozjel se udavačský a špehovací systém.
– někteří lidé byli zbavováni vyšších funkcí, jejich děti měli problematičtější přístup ke studiu.
– počátkem jara roku 1977 vyzvalo hnutí Charta 77 normalizační režim k otevřené diskusi, a to
dokumentem Charta 77. Jeho náplní byl dohled nad dodržováním lidských práv, upozorňování na
nedodržování Ústavy a lidských práv v ČSSR. Dokument vytvořili Ludvík Vaculík, Václav Havel a
podepsala spoustu umělců, čímž si pod sebou uřezali větev – nemohli publikovat, vystupovat atd.
– toto období bylo ukončeno v listopadu 1989, kdy došlo k tzv. sametové revoluci a komunistická
strana ztratila svou moc.
– došlo k velmi silné emigrační vlně, spousta umělců emigrovala, znovu vznikala i samizdatová
literatura.
Literaturu můžeme rozdělit do 3 oblastí:
1. Literatura oficiální – zde patří díla, která seděla režimu, prošla cenzurou jako
vhodná a byla vydána oficiální cestou v nakladatelství.
2. Literatura samizdatová – toto jsou díla, která psali autoři
doma, tajně, na psacích strojích, přes kopíráky, nebyla
oficiálně vydávána, znal je jen úzký okruh známých kolem
autora.
Mnohá díla samizdatová byla pašována přes hranice
na Západ a tam vydávána v exilových nakladatelstvích.
3. Literatura exilová – to jsou díla, která psali čeští spisovatelé žijící v exilu, tedy
v zahraničí. Byla psána česky a vydávána v exilových nakladatelstvích.
– v době normalizace vznikají významné samizdatové edice:
Edice Petlice – založil Ludvík Vaculík
Edice Expedice – založili manželé Václav a Olga Havlovi
Česká Expedice – převážně básnická tvorba
Pražská ( Česká ) imaginace – založil ji Václav Kadlec na poč. 80.let
– nejvýznamnějšími samizdatovými časopisy byly
Vokno – vydával Ivan Martin Jirous
Revolver Revue
– nejvýznamnější exilová nakladatelství:
Sixty – Eight Publishers (siksty ejt pablišrs) – založili manželé Josef Škvorecký a Zdena Salivarová v Torontu v Kanadě, první vydanou knihou byl Tankový prapor
Index – založen v Kolíně nad Rýnem, vydávalo politickou literaturu
Rozmluvy – založeny v Londýně, po revoluci přestěhovány do Prahy, založil Alexandr Tomský v roce 1982, vydávalo i světovou literaturu
Poezie mimo domov – založeno v Mnichově roku 1975
Arkýř
Konfrontace – v Curychu, vycházela zde i Kafkova díla
– nejvýznamnější exilové časopisy:
Svědectví – založil v Paříži Pavel Tigrid
Listy
Proměny
Oficiální literatura
– do popředí různé žánry a tematické okruhy
– spisovatelé se zaměřují na mezilidské vztahy, partnerství, typická je venkovská próza, psychologický
román, tematika narušené mládeže, zřídka se objevuje i problematika drog, velmi rozšířený je tzv.
výrobní román – odehrávající se v nějakém podniku a na tomto pozadí řešící vztahy lidí ovládané
penězi a honbou za kariérou, nesmíme samozřejmě zapomenout na humor
Bohumil Hrabal
– patřil k literatuře oficiální, samizdatové i exilové
– narodil se v Brně, dětství prožil v Nymburce, kde jeho otec pracoval jako správce pivovaru
– vystudoval gymnázium v Brně, začal studovat práva. Své právnické povolání nevykonával, vystřídal
celou řadu povolání, což se odrazilo v jeho tvorbě – úředník, skladník, dělník, průvodčí, výpravčí,
pojišťovací agent, obchodní cestující, brigádník v ocelárnách na Kladně, kde v roce 1952 utrpěl těžký
úraz a dlouho se léčil. V 50. letech pracoval jako balič sběrného papíru ve Sběrných surovinách
v Praze, dále jako kulisák v divadle S. K. Neumanna v Praze-Libni. Od roku 1962 se živil jako
spisovatel z povolání.
– v 70. a 80. letech napsal Hrabal svá nejlepší díla, musel je ale přepracovávat, aby vůbec mohla vyjít
– pro Hrabala je typická tzv. autocenzura = vlastní přepracování díla
– vychází trilogie spojená s pobytem rodiny v Nymburce – Městečko u vody
skládá se ze 3 románů, nejznámější jsou Postřižiny
Hlavními postavami cyklu jsou samostatná, vždy radostná a „zlatovlasá“ maminka, podivínský otec – správce pivovaru Francin, legendární strýc Pepin, pábitel, který je nezdolným vypravěčem, optimistou, milovníkem života a s chutí si vychutnává svobodu.
– známé jsou též Slavnosti sněženek, které byly i zfilmovány Jiřím Menzelem
– v exilu vyšly jeho 3 nejlepší romány
Obsluhoval jsem anglického krále – hlavní postavou je vypravěč Jan Dítě, který vzpomíná na svůj život. Příběh je vyprávěn v 1. osobě. Jan Dítě je povoláním číšník a má celoživotní sen – našetřit si milión a za ten koupit vlastní hotel. Tomuto cíli podřídí celý svůj život. Jako číšník pracuje v nádražní restauraci, v penzionu, později v luxusních hotelích v Praze a Děčíně. Jsme svědky toho, jak všechny jeho plány končí krachem. V závěru díla se s ním setkáváme jako se silničním dělníkem v pohraničí, který je ale smířen se svým osudem a umí se radovat i z maličkostí. Žije o samotě s kozou, koněm, kočkou a vlčákem.
– za nejlepší dílo je považována próza Příliš hlučná samota
Hlavní postavou je zaměstnanec sběrných surovin, lisovač starých knih pan Hanťa. Pan Hanťa se nemůže smířit s tím, že svou prací ničí nádherné myšlenky autorů, že ničí knihy. Má vnímavou duši a vyřazené knihy studuje a takto se vnitřně obohacuje a vzdělává. Hanťa je také velikým milovníkem života, dostane se do konfliktu s nadřízeným a je přeřazen na jinou práci. Starý lis je nahrazen novou a výkonnou obludou, která drtí knihy jako bezcenný odpad. Hanťa ztrácí pocit radosti ze své práce a ztrácí chuť do života a dokonce uvažuje o sebevraždě. Nakonec ji prožije jen v opileckém snu v parku na lavičce.
– vzpomínková próza Něžný barbar
Vladimír Páral
– původním povoláním chemik, řada jeho děl se též odehrává v chemických závodech
– kritika ho označovala za tvůrce technologického (výrobního) stylu
– ve svých dílech kritizuje konzumní způsob života – televizní zabíjení času, honba za „věcmi“,
znehodnocení mezilidských vztahů, kariéristické intriky, životní nudu
– v jeho tvůrčím období lze zaznamenat několik etap – černou řadu, bílou řadu, sci-fi, erotickou
literaturu
Černá pentalogie – 60. léta
– kritika konzumu, kariérismu
– k nejznámějším patří Soukromá vichřice, Katapult a Milenci a vrazi
Soukromá vichřice – osou příběhu jsou 4 partnerské dvojice, které hledají východisko z každodenní nudy a stereotypu. Východisko nalézají v sexuální změně, ale i tam čeká zevšednění a nuda a tak se vracejí k původním partnerům
Katapult – hlavní postavou je chemický inženýr Jacek Jošt, který utíká z rodinného stereotypu prostřednictvím 7násobného milostného vztahu, které nalezl v inzerátu. V okamžiku, kdy poznává, že jeho partnerky mají své vlastní představy o štěstí a on sám je unaven věčnými služebními cestami mezi Ústím nad Labem a Brnem, se rozhodne vrátit k rodině. Román má symbolický závěr – na cestě domů letadlem se brzy odpoutá a je katapultován, způsobí si zranění, kterému podlehne.
– koncem 60. let vychází jeho nejslavnější román Milenci a vrazi – autor se pokusil o model světa, o schéma boje na výsluní. Výsluní představuje komerční úspěch, peníze, postavení a moc. Román nenalézá řešení, ale představuje bezvýchodný kruh, ve kterém draví ctižádostivci – červení – dobývají pozice, ale brzy přejímají rysy svých úspěšnějších, nasycených a znuděných předchůdců – modrých. Model světa předvádí na životech obyvatelů jednoho domu. Závěr románu: cena za získání pozice modrých a získání jejich výsad je vysoká – ztrácí všechny ideály mládí, ztrácí čest.
Bílá pentalogie – 70. léta
– romány optimističtější, hrdinové přece jen nacházejí smysl života, nacházejí i pozitiva
– k nejlepším patří Mladý muž a bílá velryba či Muka obraznosti (
Mladý muž a bílá velryba – zfilmováno, netypický příběh pro Párala. Bílá velryba pro mladého muže znamená žít život podle svých představ, ulovit svou bílou velrybu, tedy najít velkou lásku a práci, která by pohltila celý jeho život. Je to jeden z mála hrdinů Páralovy tvorby, který je průbojný, usiluje žít všední život jako dobrodružství. V závěru umírá, ale svého cíle dosáhl.
Muka obraznosti – silně autobiografický román. Hlavní postavou je mladý inženýr chemie, který není příliš úspěšný ve svém povolání. Ztroskotává, ale má ctižádost stát se spisovatelem a získat lásku krásné šéfky. Spisovatelem se stane, lásku získá, ale vlastní neopatrností ztrácí ji i místo.
Radek John
– novinář a publicista, televizní reportér, psal scénáře k filmům – např. Bony a klid, Proč?
– značný rozruch vzbudil jeho román Memento – s nezvyklou otevřeností vypovídá o pocitech
narkomana Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, který dospívá až k úplnému rozpadu
osobnosti
– jeho prvotinou je Džínový svět – obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
Ota Pavel
– vlastním jménem Ota Popper
– sportovní novinář, psal reportáže a povídky o sportovcích, např. Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna
šampaňského
– mezi jeho nejznámější díla patří autobiografické soubory povídek Smrt krásných srnců a Jak jsem
potkal ryby
– obě knihy námětově čerpají z osudů Otova otce Leo Poppera z období protektorátu, jeho tatínek byl
Žid a se 2 syny byl odveden do koncentračního tábora, miloval přírodu a rybolov, živil se prodejem
vysavačů značky Lux
Jiří Švejda
– ve své době velmi oblíbený autor, svým dílem byl blízký Páralovi – žánrem výrobního románu
– všechny jeho romány spojuje společná tematika – honba za penězi a kariérou, erotika
– např. román Havárie – příběh mladého chemika, který se žene za penězi a v důsledku toho nevidí,
že se mu rozpadá manželství
Samizdatová a exilová literatura
Pavel Kohout
– nesouhlasil s vládnoucí politickou mocí, nesouhlasil se vstupem okupačních vojsk na naše území
roku 1968
– po podepsání Charty 77 byl přinucen zůstat v emigraci v Rakousku, kde žije dodnes
– rakouské divadlo ve Vídni BURGTHEATER ho dlouhodobě angažovalo jako autora a režiséra, k řadě
inscenací ho pozvala i jiná přední evropská divadla.
– v jeho dílech se objevuje otevřená kritika totalitního systému
Katyně – vypráví o střední škole pro katy, představuje zcela uzavřený systém, ve kterém je možné všechno, i zabít člověka = totalitní systém.
Je to příběh o hloupoučké, nicméně krásné dívence jménem Lízinka Tachecí.
Chce získat maturitu, ale získá jediné volné místo – na tajném experimentálním učilišti pro popravčí. Absolvuje obor katyně se stejnou mírou zaujetí a lhostejnosti, s jakou by se dívka jejího typu vyučila kadeřnicí nebo prodavačkou.
Je to satira na mocenské praktiky všemocné státní bezpečnosti
Milan Kundera
– po roce 1968 žije v Paříži, věnuje se výhradně literatuře (dříve vyučoval na VŠ), píše ale
francouzsky, dokonce některá jeho díla nejsou do češtiny vůbec přeložena a autor sám o to nemá
zájem
Žert 1965
Začíná to drobnou provokací, kterou chce vysokoškolák Ludvík na začátku 50. let pozlobit svou
dívku, až příliš věřící komunistku. Jeho lístek se dostane do nepravých rukou a rozběhne se
vyšetřování.
Žert je brán smrtelně vážně jako nepřátelský akt, jeho původce je vyloučen ze strany i z fakulty a je
odveden k tzv. černým baronům. Po letech zatouží hrdina pomstít se svému někdejšímu kolegovi, hlavnímu viníku jeho exkomunikování. Pomstí se mu tak, že mu svede ženu. Má to být největší žert
jeho života. Propočtená hra sice vyjde znamenitě, ale zcela se mine cíle: manžel nevěru své ženy
uvítá, jelikož je citově angažován jinde a láska jeho ženy mu byla na obtíž.
Nesnesitelná lehkost bytí
Tomáš otiskne v novinách článek, ve kterém se staví proti komunismu. Přichází okiupace v srpnu
1968 a Tomáš s manželkou Terezou emigrují do Rakouska. Tomáš je tam úspěšný (lékař), Tereza si
ale nemůže zvyknout, proto se oba vrátí zpět.
Tomáš si nemůže najít práci, článek v novinách mu není zapomenut. Živí se umývání oken. Odstěhují se pak s Terezou na venkov, kde Tomáš pracuje v JZD. Hledají tam oba únik, ale marně. Ve chvíli, kdy se snad cítí šťastni, zabijí se při autohavárii.
Ludvík Vaculík
– je mistrem reportáže a hlavně fejetonů, navazuje tak na nejlepší českou tradici fejetonů Nerudy a
Čapka. Velký ohlas mělo jeho působení v Literárních novinách. V 60. letech se politicky angažoval.
– je autorem tzv. 2000 slov, který vyšel v období Pražského jara a byl označován jako výzva ke
kontrarevoluci. Jeho manifest podepsali spisovatelé, vědci, významné osobnosti, které byly po srpnu
1968 spolu s autorem perzekuováni.
Morčata – hlavním hrdinou je bankovní úředník, který zná pocity člověka v kleci beznaděje, bezmoci. Situace se podobá křečkovi, kterého koupil dětem.
Jak se dělá chlapec – záznamy 60.- letého muže, který odkrývá své intimní hlubiny a píše
o vztahu k mladší partnerce
Ivan Klíma
– mistrem povídky, napsal náměty k řadě kreslených seriálů, např. Krteček
Má veselá jitra – vypravování z doby normalizace
Josef Škvorecký
– pochází z Náchoda, vystudoval Karlovu univerzitu a stal se učitelem, též překladatelem
– od roku 1969 žije v Torontu v Kanadě, kde pracoval jako univerzitní profesor
– se svou manželkou Zdenou Salivarovou zde založil nakladatelství 68 Publischers
– jeho prvotinou byl román Zbabělci – poprvé se zde setkáváme s hlavním hrdinou Dannym
Smiřickým. Danny je gymnazista, jeho velkou zálibou je hra na saxofon a jazz – založil s kamarády kapelu a hraje v místním hostinci – miluje jenom Irenu a snaží se ji získat, ona ale odolává.
Celý příběh se odehrává v městečku Kostelci během několika květnových dní roku 1945.
Bývalý gymnazista Smiřický je ke konci války nasazen na práci v továrně. Se svými přáteli se schází v místním hostinci, kde zkouší s kapelou.
Vzhledem k tomu, že se Němci stále ještě nevzdali, účastní se Danny hlídek, které mají zaručit klid ve městě, stará se o anglické uprchlíky a spolu s přáteli zlikviduje německý tank.
Nakonec všichni vítají Rudou armádu a román končí vystoupením jazzové kapely na kosteleckém náměstí.
příběh je vyprávěn z ironického pohledu Dannyho – dělá si legraci z českého maloměšťáka, kterému je jedno, zda jde s fašisty nebo s komunisty, hlavně když se má dobře
– velkou oblibu u čtenářů si získaly i jeho detektivky, např. Hříchy pro pátera Knoxe
– prvním titulem vydaným v Torontu byl Tankový prapor – je to satira na poměry v československé
armádě 50. let, opět se objevuje hlavní postava Danny Smiřický
– Prima sezóna – povídky z období války, v každé z nich usiluje Danny o jinou dívku, samozřejmě
nechybí ani Irena
Česká próza po roce 1989
Rok 1989 znamenal pro českou literaturu obrovskou změnu. Došlo k explozi svobodné publikační činnosti, zanikla exilová i samizdatová literatura – tato díla začala být vydávána oficiálně.
– mezi současnými spisovateli si získal velkou oblibu Michal Viewegh
– v jeho románech a povídkách se objevuje velmi jemný humor, vycházející ze životních zkušeností
– např. romány Báječná léta pod psa – rodinná kronika z doby normalizace
Výchova dívek v Čechách, Názory na vraždu
– kniha povídek Povídky o manželství a sexu
