Odchylky od větného schématu

Odchylky od větného schématu▫ vsuvky (parenteze): spojení nebo věty do schématu vložené, vysvětlují, doplňují nebo hodnotí obsah výpovědi, obracejí se na posluchače, oddělují se čárkami, pomlčkami nebo závorkami, po syntaktické stránce jsou bez určení. (Takový úspěch jsem, upřímně řečeno, nečekal. Učí se – už asi jiný nebude – málokdy. Přísady chloridu vápenatého (1-1,5%) urychlují tuhnutí cementu.) – před větou (předsunuté) – Jak víš, je svobodný. – uprostřed věty – Je, jak víš, svobodný. – za větou (přisunutá) – Je svobodný, jak víš. ▫ výpustka (elipsa): z větného schématu se vypouští to, co by se opakovalo nebo to, co si posluchač snadno doplní, časté v mluvených projevech (v psané podobě především v dramatu) (Co s tím? Další, prosím.) ▫ samostatný větný člen: vytýkají se před větu nebo stojí za větou, odkazuje se na ně příslovcem nebo ukazovacím zájmenem, odděluje se čárkou, typické pro mluvenou řeč Þ zdůraznění (Na horách, tam bylo hezky. Eva, ta vše ví.) ▫ osamostatnělý větný člen: vyjadřování postupné, rozčleňování (Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám., Bylo tam příjemné prostředí. A klid.) – do věty se mluvnicky nezačleňuje oslovení, dále se neurčují citoslovce (Brr, to je zima!) a samostatné větné členy