Publicistický styl

styl sdělovacích prostředků (novin, časopisů, rozhlasu, televize) + veřejných řečnických projevů (soudní řeč, kázání, proslov aj.) – nejrychleji se vyvíjející styl – funkce: informační (rychlé, objektivní, globální informace – příjemce si udělá názor), vzdělávací, získávací a přesvědčovací (ovlivňuje veřejné mínění ), zábavná – projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená- publicistické projevy určeny široké veřejnosti – požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost, působivost, originalita, přesvědčivost, výrazová úspornost- jazyk: spisovný, a to knižní i hovorový a ne zcela spisovný; specifické vyjadřování (osobitost novináře), přesnost a jednoznačnost, neotřelost, někdy humor, satira, ironie; publicismy (obraty používané jen v publicistice), odstavcový háček (poslední slova odstavce logicky souvisejí s počátkem následujícího)- automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu (např. soud byl odročen, pachatel byl dopaden…); automatizace výrazů často vede k frázovitosti – fráze = stereotypně užívané obraty, zmechanizovaná slovní spojení a otřelé obraty; soubor frází = frazeologie