Vznik a vývoj českého divadla do 19. století – Národní divadlo 2.
Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883
Roku 1983 byla otevřena nová scéna Národního divadla (po sto letech po rozsáhlé rekonstrukci)
Tylovou hrou – Strakonický dudák.
Kritický realismus – k látce přistupuje objektivně, autor zůstává nad dějem. Autoři se snaží o kritickou analýzu skutečnosti.
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850 – 1892)
– autor komedií, veseloher (Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová)
• Naši furianti – při premiéře se nesetkala s velkou odezvou, ale později si získala diváky.
Námět: spor o to, kdo získá místo ponocného a to mu dalo prostor k vykreslení rysů českého sedláka.
GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946) – ve svých hrách podává obraz moravského venkova a života
• Gazdina roba – příběh venkovské švadleny, která utíká od muže k milenci, s tím odchází za prací, ale svůj život končí sebevraždou. Zhudebněna J. B. Foersterem pod názvem Eva.
• Její pastorkyňa – stará mlynářka se dopustí zločinu – utopí novorozeně – aby zachránila štěstí své nevlastní dcery (pastorkyně). Zhudebněna Leošem Janáčkem pod stejným názvem.
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ
• Maryša – ústředním konfliktem dramatu je vražda nemilovaného muže, za něhož je donucena prodat se Maryša. Je zde ukázáno, jakou roli hrají majetkové poměry na vesnici, ale i síla předsudků, které nedovolují vzepřít se vůli rodičům ani opustit muže. Autoři byli obviňováni, že zachytili naprosto pravdivý životní osud
Aristotelova zásada tří jednot
– místa – děj na jednom místě
– času – děj během 24 hodin
– děje – jedna dějová linie