Vznik a vývoj českého divadla do 19. století – J.K.Tyl

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) – jako dítě byl velmi nadaný, ale chudá rodina mu nemohla zajistit studia. Pomohl mu učitel, který zašel za babičkou a žádal ji, aby ho podporovala ve studiích, protože se mu jevil jako velmi talentovaný. Studuje v Praze, ovšem tento idylický stav – stav klidu netrvá dlouho. Jelikož v Kutné Hoře vypukl požár, shořely mnohé domy i dům rodičů a babičky. Tím se všichni ocitli na mizině a nemohli ho podporovat ve studiích. Někdo mu poradil, aby pokračoval ve studiu v Hradci Králové, kde je možnost si přivydělat. Tam došlo k osudovému setkání s Klicperou, který se stal Tylovým kritikem. Při dalším studiu propadne divadlu, později působil v kočovné společnosti a umírá v hmotné bídě a za neutěšených poměrů.
Soukromí – vedl neutěšený život, dlouho chodil s jednou ženou, pak si ji vzal, ale neměl ji rád. Byl zamilován do její mladší sestry, s kterou měl 7 dětí.
Hry ze současnosti
• Tvrdohlavá žena
• Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) – po prvním uvedení hry následoval neúspěch a měla jen jednu reprízu s polovinou hostů. Teprve později, když byla znovu uvedena, byla úspěšná. Zazněla v ní píseň Kde domov můj (František Škroup), ve hře ji zpívá slepý hudebník Mareš. Píseň se sice líbila, ale cesta k tomu, aby se stala státní hymnou nebyla snadná. Obsahově: život pražských lidových řemeslnických vrstev a proti nim vrstva měšťáků, kteří se stydí za svůj český původ. Po roce 1918 se stala českou částí Československé státní hymny.
Hry historické
• Jan Hus – Tyl vkládá Husovi do úst program revolučního roku 1848
• Kutnohorští havíři – vzpoura havířů
Hry pohádkové
• Strakonický dudák – lidová hra o vlastnostech českého člověka. Hlavní postavy – Švanda, Dorotka, Kalafuna, Vocilka, víla Rosava. Švanda, syn polednice Rosavy, odejde se zázračnými dudami do světa, aby získal hodně peněz a mohl se oženit s Dorotkou. Na cestách se k němu vetře dobrodruh Vocilka. Dorotka se vypraví se šumařem Kalafunou za Švandou. Švanda je mezitím uvězněn Alamirem, ženichem princezny Zuliky, která se zamilovala do Švandy a chtěla si ho vzít za manžela. Švanda je pak Dorotkou zachráněn. Švanda – hudebně nadaný, nespokojený, toužící po nemožném, Vocilka – světový, mazaný, prohnaný, dobrodruh, záporná postava, Kalafuna – šumařský, hudební, domácí, Dorotka – mírná, obětavá, laskavá
Roku 1983 byla otevřena nová scéna Národního divadla (po sto letech po rozsáhlé rekonstrukci) touto hrou. Další díla – Paličova dcera, Pražský flamendr