Vznik a vývoj českého divadla do 19. století

Počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století
• Mastičkář (polovina 14. století) – nejstarší české světské drama, které vzniklo na základě obřadní hry, kdy 3 Marie přicházejí k Ježíšovu hrobu, aby jeho tělo pomazaly vonnými mastmi. Setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus vstal z mrtvých. Nejprve hráli drama pouze kněží v kostelích. Dramata měli vždy církevní téma. Později byli ke zpěvu přizváni také učitelé a studenti, aby pomáhali při zpěvu. Jejich příchodem se do vážného dramatu dostávají komediální prvky – české části. Když začaly převažovat nad latinským textem, církev je vykázala z kostelů na volná prostranství a do krčem. Takhle se tedy osamostatnila česká část Mastičkář, který zesměšňuje podvodné lékaře, zachycuje prostředí středověkého tržiště a chce pobavit diváky. Např. aby prodejce získal odbyt pro své zboží, tak udělá zázrak, nalije mrtvému na zadek kvasnice a on ožije. Děj hry Mastičkář se odehrává na tržnici, kde se mastičkář dohaduje se třemi Mariemi o použití nejvhodnější masti na balzamování těla Ježíše Krista.
Počátky divadla souvisí s kočovnými a loutkovými divadelními společnostmi – Matěj Kopecký. Divadlo v době NO – sehrálo významnou roli. Od roku 1738 hrálo v Praze stále německé divadlo v Kotcích, ve kterém byla uvedena i první česká hra Kníže Honzík (1771) – překlad německé veselohry. Velký význam mělo Nosticovo divadlo, ve kterém se hrálo německy. Toto divadlo nechal na vlastní náklady vystavět hrabě Nostic (za 2 roky) a hrálo se tam od roku 1783. Později se nazývalo Stavovské divadlo a hrálo se v něm i česky. Dneska se nazývá Tylovo divadlo.
Prvním českým divadlem se stala Bouda (1786 – 1789), ve kterém se hrály vlastenecké hry. Bouda byla dřevěné stavení, které bylo postaveno za dva dny, mělo dvojité prkno, izolaci ze slámy a zevnitř bylo potaženo plátnem. Stálo na dnešním Václavském náměstí a za tři roky muselo být z finančních důvodů (nesmělo se hrát v neděli) a plánů Prahy zlikvidováno. Kolem Boudy se sdružovala skupina v čele s Karlem Ignácem Thámem – jazykovědec, Obrana jazyka českého a Václavem Thámem – herec, autor her, napsal 150 až 200 divadelních her, které se dochovaly pouze v názvech. Náměty byly vlastenecké.