RENESANCE A HUMANISMUS – Španělsko, Anglie – 2.část
Tragédie – 17. století, do tvorby přichází pesimismus a životní zklamání.
• Hamlet, Macbeth, Král Lear, Othello
vyrovnání, pomíjení pesimismu – 17. století – Zimní pohádka, Bouře
Náměty čerpal z různých zdrojů (životopisy, kroniky). Ve svých hrách vytvořil takové typy postav, se kterými se setkáváme i v dnešní době – Romeo a Julie (tragická láska), Hamlet (typ člověka, který nevěří ve své síly), Othello (žárlivost). V hrách vyjadřuje úvahy nad smyslem lidského života i proto jsou jeho hry stále aktuální.
• Romeo a Julie (16. století) – nepřátelství 2 rodů, děj je zasazen do Italské Verony, kde zuří nepřátelství mezi rodem Monteků a Kapuletů. Montekův syn Romeo v masce na plese u Kapuletů poznává jejich jedinou dceru Julii a na první pohled se zamiluje. Jejich láska je stvrzena slibem manželství (tzv. „balkónová scéna“). Ale zjišťují, že jejich láska nemá šanci. Vyhledají pomoc starého kněze, který je tajně oddá. Romeo zabije jednoho z Kapuletů a musí uprchnout z Verony. Rodiče se rozhodnou, že se Julie musí provdat. Východisko nabízí bratr Vavřinec v podobě uspávacího nápoje, který způsobní domnělou smrt. O tomto plánu není však včas informován Romeo (posel mu to nestihne říci), vrací se tajně v noci z Mantovy, přede dveřmi hrobky zavraždí truchlícího Parise a sám se otráví ještě před příchodem bratra Vavřince, který nemůže zabránit ani sebevraždě probudivší se Julie, která se zabije Romeovým mečem. Nad márami milenců uzavírají pozůstalí obou rodů v přítomnosti vladaře „chmurný mír“. Tohle téma bylo několikrát přepracované. V naší literatuře Romeo Julie a tma – Jan Otčenášek (příčina tragédie byla nenávist Židů). Psal ve verších, překlady jsou obnovovány, významným překladatelem J. V. Sládek. Psal i sonety, které nedávno nově přeložil Miroslav Macek.
• Hamlet (17. století) – ukazuje pochybnosti mladého Hamleta, který se neodhodlá pomstít vraždu svého otce (nedůvěřuje si), drama nerozhodnosti a váhavosti.
• Othello (17. století) – drama žárlivosti.
• Král Lear (17. století) – tragédie stáří, rodičovské lásky (obdoba „Sůl nad zlato“). Král pozdě poznává, že k životu je zapotřebí pravdy a upřímnosti, že moc a zlato neznamenají v životě nic.
Námět čerpal z životopisů slavných osobností, z renesančních povídek, starých kronik.
Postavy jsou různé: tragické, vážné, směšné, zlé, odpuzující. Jsou to renesanční postavy, žádné nechybí všehoschopnost, nebývají obětmi sudby. Forma: psal blankoveršem.
