RENESANCE A HUMANISMUS – Itálie, Francie

ITÁLIE

DANTE ALIGHIERI (1265 – 1321) – pochází z nezámožné šlechty z Florencie a jeho tvorbu poznamenala láska Beatrici. Byl vypovězen do vyhnanství za výklad proti papeži.
• Božská komedie (14. století) – duchovní epos, který se skládá ze tří částí: peklo, očistec, ráj. Básník těmito říšemi prochází. Obsah: básník zabloudí v lese (alegorie světa), kde ho pronásledují 3 šelmy – symboly hlavních hříchů. Uniká jim přes 3 záhrobní říše. Nejprve prochází v doprovodu básníka Vergilia peklem, popisuje dramaticky muka odsouzenců k věčnému zavržení. Očistcovou horou pak stoupá k blaženosti ráje. Před jeho branami ho ovšem Vergilius musí opustit a ujímá se ho jeho zvěčnělá Beatrice jako ztělesnění rozumu božského a nadpozemské dokonalosti a po ní ještě sv. Bernard symbolizující mystické splývání s božstvím.
FRANCESCO PETRARCA (1304 – 1374) – pochází z Florencie, rovněž poslán do vyhnanství a věnuje se milostné poezii, zvlášť si oblíbil sonet. Sonety věnuje své Lauře. Byl v písemném kontaktu s Karlem IV.
• Sonety Lauře
SONET = znělka, je nejběžnější útvar lyrické poezie. Má 14 veršů seskupených do dvou 4 verší a dvou 3 verší. Dodržuje přesné rýmy. U nás psal sonety Kolár, Vrchlický, Machar.
NOVELA (italsky novella = novinka) je kratší epický prozaický útvar s poutavým dějem a zpravidla výrazným a překvapivým závěrem.
GIOVANNI BOCCACCIO (1313 – 1375) – je označován za zakladatele renesanční novely.
• Dekameron (14. století) – 100 novel spojených rámcovou povídkou – společnost 10 urozených mladých lidí utíká před morem na venkov a tam si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů vesměs milostného charakteru, ve kterých ukazují, že pozemský život má své radostné stránky, že není jen odříkání a přípravou na smrt, jak to hlásala středověká církev. Příběhy jsou také obrazem mravů tehdejší Itálie. Obsahově: nevěra a pohled na nevěru. Chtěl si označit muže, který byl nevěrný s jeho ženou.

FRANCIE
FRANCOIS VILLON (1431 – 1461 ?) – označován za „předchůdce prokletých básníků“, protože vystudoval na pařížské univerzitě, ale potloukal se na dně společnosti. Byl odsouzen k trestu smrti, který mu byl vyměněn na vyhnanství z Paříže. Nevíme, kdy přesně zemřel.
• Velký a Malý testament (15. století) – dílo, ve kterém se zamýšlí nad svým pohnutým životem a své hříchy omlouvá chudobou a krutým osudem. Obsahově: příběh piráta Diomeda, který byl chycen Alexandrem a odsouzen k smrti. Nemůže za to, že je pirátem, říká, že je to chudobou. Alexander přemýšlel a změní mu osud a Diomedes žil potom podle práva. Zamýšlí se nad životem a lituje svého mládí, kam se dostal. Je tvůrcem villonské (francouzské) balady. V naší literatuře se tím inspirovali Voskovec a Werich. VILLONSKÁ BALADA je báseň, která se skládá ze 4 slok. První 3 mají 7 – 12 veršů, poslední polovinu. Poslední sloka se nazývá poslání a verš, kterým poslání končí je refrén a opakuje se na konci každé sloky.