Druhy vedlejších vět:

▫ způsobové (Jak? Jakým způsobem?): vyjadřují příslovečné určení způsobu, spojovací výrazy: jako, jak, aniž, co, pokud,… (Vykonával práci, jak nejlépe dovedl. Pokud šlo o výsledek utkání, byli spokojeni. Čím víc se snažíš, tím méně si tě váží. Jak si usteleš, tak si lehneš. Nikdo mu nepomůže, ledaže by se stal zázrak.) ▫ příčinné (důvodové; Proč?): vyjadřují příčinu nebo důvod děje řídící věty, podnět pro děj věty řídící, příčina (na rozdíl od účelu) předchází, spojovací výrazy: spojky že, protože, poněvadž, jelikož, ježto… (Nepřišel, protože zaspal. Zůstal doma, jelikož ho bolela hlava.).▫ účelové (Proč? Za jakým účelem?): vyjadřují účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání), účel (na rozdíl od příčiny) následuje, spojovací výrazy: spojka aby (Uděláme všechno, aby to dopadlo dobře.)▫ podmínkové (Za jaké podmínky?): vyjadřují podmínku, za které může nastat děj věty řídící, spojovací výrazy: spojky kdyby, jestliže, -li, když,… (Jestliže přijde včas, tak stihne začátek představení. Kdybych to věděl, neptal bych se na to.) ▫ přípustkové (Navzdory čemu?): vyjadřující okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící, spojovací výrazy: spojky ač, ačkoli(v), třeba, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli (Přestože byly nepříznivé podmínky, odjeli na hory.) ▫ vedlejší věta doplňková (Jak? Jaký?): vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo předmětu této věty; zejména jde o věty s rozvitým infinitivem po slovesech vyjadřujících smyslové vnímání, spojovací výrazy: spojek jak, jako, kterak, (zastaralé an, ana, ano) (Vzpomínám na otce, jak rád chodil na houby. Připadal si, jako by se ocitl v pohádce. Pozoroval spolužáka, kterak dělá zbytečné chyby.)