NÁRODNÍ OBROZENÍ – 2.generace – 2.část
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK (1795 – 1861) – hlavní propagátor všeslovanské myšlenky, člověk jehož osud byl trochu tragický. Pochází ze Slovenska, tam se oženil a jejich manželství pronásledovala úmrtí dětí (11 dětí, 4 se dožily dospělosti). Po celý život trpěl bolestmi hlavy a dalšími problémy. Patrně příčina je v tom, když mu bylo 9 měsíců vypadl sestře na kamenné schody a byl v bezvědomí. Tyto problémy vyústily v to, že se roku 1860 pokusil o sebevraždu skokem do Vltavy, o rok později zemřel. Celý život žil v bídě, působil jako profesor v zahraničí, proslavil se ve slavistice a archeologii.
• Slovanské starožitnosti (19. století) – vylíčil nejstarší dějiny slovanských národů a dokazuje, že Slované patří vedle Řeků, Římanů a Germánů ke spolutvůrcům evropské kultury.
JAN KOLLÁR (1793-1852) – narozen v Mošovcích u Martina na Slovensku, studoval gymnázium, odešel do Německa do Jeny, studovat teologii, aby se stal evangelickým knězem. V Jeně se seznámil s dcerou evangelického pastora Wilhelmínou Schmidtovou (Mínou). Po studiích odešel zpět do vlasti. Její rodiče bránili sňatku a mohl si ji vzít až po 16 letech, ona se už zatím rozvedla. V Praze se sblížil s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem. Poté působil v Pešti jako kazatel a kněz. Snažil se probojovávat slovenské menšině jazyková práva.
• Slávy dcera (19. století) – vznikla rozšířeným vydáním předcházející sbírky. Využívá znělky, skladba má předzpěv a 5 zpěvů. Předzpěv je psán časomírou.
ČASOMÍRA je prozodoický systém, ve kterém se střídají krátké a dlouhé slabiky.
Jednotlivé zpěvy nesou označení řek a symbolizují slovanské území. Sála, Labe, Rén, Vltava, Dunaj, Léthé a Acheron – symbolizují slovanské nebe a peklo.
Dějová osnova – bohyně Sláva, která ztělesňuje Slovanstvo, si stěžuje v radě bohů, jaká příkoří museli Slované vytrpět v minulosti a bohové rozhodnou, aby Milek (syn bohyně Lady) stvořil dceru Slávy (ideální symbol slovanské budoucnosti). Ta má Slovanům odčinit někdejší utrpení a má je zařadit mezi nepřednější národy světa. Autor věřil v lepší budoucnost Slovanů.
