NÁRODNÍ OBROZENÍ – 2.generace – 3.část

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799 – 1852) – narozen ve Strakonicích. Studoval filozofii, ale byl ze studií vyloučen, protože četl Husovu Postilu. Poté pokračoval ve studiích v Rakousku, tam také nedokončil a stal se vychovatelem. Později působí jako redaktor v novinách, zbaven místa (za poznámku o ruském carovi). Žil ve velmi stísněných poměrech, až získává místo ve Vratislavi (v toto místo se vzdal Šafařík). Intenzivně se zabýval studiem jazyků a lidové slovesnosti. Vydával ji (Mudrosloví národu slovanského v příslovích – sbírka přísloví, 19. století).
Na základě dobré znalosti lidové slovesnosti začíná tvořit její ohlasy – napodobování. Původně chtěl vytvořit ohlasy na slovesnost všech slovanských zemí, ale uskutečnil jen 2 knihy.
• Ohlas písní ruských (19. století) – vychází z bylin. Přebírá některé bohatýry, např. Ilju Muronce, některé si vymýšlí (Volžanín podle Volhy). Autor volně zachází s bylinou a hrdiny zlidšťuje – připisuje jim reálnější činy. Ukázka z ruské byliny: poznání je drsnější, bitva není reálná, hrubost v závěru je silná.
BYLINA je útvar ruské lidové slovesnosti, původně se zpívaly, později se rozšiřovaly, označujeme je jako hrdinský zpěv.
• Ohlas písní českých (19. století) – vzniká poměrně dlouho, neobsahuje písně hrdinské, protože nejsou pro naši slovesnost typické, převažují písně lyrické a satirické. Českou poezii přirovnává k drobným lesíkům, říčkám. Obsahuje i první českou baladu Toman a lesní panna – jede za svou milou na zásnuby. Neposlechne sestru a jede doubravou. Je sveden lesní pannou. Ukázka: Pocestný – postesknutí na sociální nespravedlnost. Jednou dojde na pány, až zemřou, tak skončí stejně.
BALADA je lyrickoepický útvar s chmurným dějem a většinou tragickým koncem.
Rukopisy – na počátku 19. století se objevily dva rukopisy:
• Rukopis královédvorský (13. století) a Rukopis zelenohorský (9. – 10. století) – označení nesou podle nalezišť. Společnost přijala rukopis s nadšením i Dobrovský věřil v jeho pravost. Nejstarší minulost v zelenohorském je vylíčena idealizovaně a dílo hned vzbudilo pochybnosti o pravosti. Spory o pravost se vedly dlouho a v 80. letech 19. století 4 profesoři české univerzity (Masaryk, Gebauer, Vlček, Hostinský) prokázali, že jsou to podvrhy, za autory jsou označováni Václav Hanka a Josef Linda. Přestože se prokázala nepravost, sehrály významnou roli, posílily vlastenectví, byly inspirací pro literaturu (Mácha, Zeyer). Ovlivnily výtvarné umění – Mánes, Aleš, Myslbek a hudební umění – Bedřich Smetana.