NÁRODNÍ OBROZENÍ – 2.generace – 1.část
JOSEF JUNGMANN (1773 – 1847) – narodil se v Hudlicích u Berouna v chudé rodině a zemřel v Praze. Za jeho mládí sílí obrozenecké hnutí. Snažil obohatit a uzákonit český spisovný jazyk, snažil se o vytvoření vědy v národním jazyce. Bylo potřeba náročnější literatury pro vzdělané vrstvy. Po studiích na gymnáziu v Litoměřicích a v Praze soustředí kolem sebe pražskou vlasteneckou společnost. Začínal s poezií (básník), pak se věnuje tvorbě vědecké a organizační.
• Rozmlouvání o jazyce českém – požadavek o uvedení češtiny do škol a úřadů.
• Slovesnost (19. století) – učebnice, kterou vytvořil pro studia na gymnázia (teorie literatury + čítanka).
• Slovník česko – německý (19. století) – velkolepé dílo v té době. Obsahoval 4689 stran.
• Z posledních let pochází jeho Zápisky (19. století), které nebyly pro veřejnost. Rozšiřoval slovní zásobu češtiny, vycházel ze tří způsobů: oživoval starší český slova, přejímal slova ze slovanských jazyků, vytvářel nová slova
• Historie literatury české (19. století) – je po Dobrovského historii druhým pokusem o obraz vývoje české literatury. Rozděluje literaturu na 6 částí, podle událostí politických a společenských. U každého období dá charakter doby, stav českého jazyka, pohled na českou literaturu a doplňuje soupisem literárních děl té doby.
Kolem Jungmanna se sdružovala celá básnická a vědecká družina. Snažili se počeštit vědu – Antonín Marek, Jan Svatopluk Presl (přírodní vědy), Karel Bořivoj Presl (chemie, mineralogie), Jan Evangelista Purkyně (fyziologie).
FRANTIŠEK PALACKÝ (1798 – 1876) – narodil se v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Slovensku, spřátelil se s Šafaříkem. Považován za nejvýznamnějšího představitele dějepisectví. V 25. letech přichází do Prahy, ožení se, tím dosáhne hmotného zabezpečení a vlivného postavení ve společnosti. Pro svou mnohostrannou činnost, literární i politickou byl nazýván Otcem národa. Poklepal roku 1868 základní kámen Národního divadla.
• Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (19. století, německy, česky) – nejprve psal německy a do roku 1848 česky, dokončil roku 1876 a umírá. Dějiny zachycují naši historii do roku 1526. Palacký se angažoval i jako politik, je obhájcem tzv. austroslavismu – názoru, že pro budoucnost českého národa je nutné zachovat rakouskou říši v podobě samosprávných národních celků. Později zklamán politickým vývojem, opustil myšlenku federace a bojoval za české ústavní právo.
