ČESKÁ A SVĚTOVÁ SATIRA po roce 1945
Básnická tvorba opustila vážné téma až v 60.letech.
J.KAINAR kritizuje maloměšťáka ve sbírce ČLOVĚKA HOŘCE MÁM RÁD
nebo ve výboru písňových textů MISS OTIS LITUJE.
Černého humoru užívá v řadě svých próz
B.HRABAL – OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE
POSTŘIŽINY
Jemný humor je vlastní i M.HORNÍČKOVI – CHVÁLA POHYBU
či
F.NEPILOVI – LIPOVÁ ÁLEJ
Ironii, satiru až grotesku obsahují prózy V.Škutiny, vzpomínající na svůj pobyt ve vězení PREZIDENTŮV UČEŃ
NA HRADĚ PLNÉM BLÁZNŮ
Typ absolutní parodie představují hry
V.Havla – ZAHRADNÍ SLAVNOST.
Humoru a satyře se daří i v dalších divadlech malých forem: SEMAFOR
– (Suchý, Šlitr, Šimek, Grossman, Krampol)
v DIVADLE – Y
Ha-DIVADLE
divadle (HUSA) na provázku
a v divadle JÁRY CIMRMANA, později např. SKLEP a dalších….
– V těchto letech žánr satiry rozvíjeli svými texty písničkáři :
NOHAVICA, PLÍHAL, MERTA, HUTKA, NOS, PALEČEK, JANÍK, VODŇANSKÝ, SKOUMAL, BURIAN, DĚDEČEK a další.
Humor a satiru najdeme i v exilové či samizdatové literatuře.
I.WERNISCH – ZASUTÉ ZAHRADY, chápe poezii jako hru, postihuje např.
grotesknost našeho každodenního snažení.
Jiří Voskovec a Jan Werich – Osvobozené divadlo – vzniklo ve 20. letech, rezišéři J.Honzl, Jiří Frejka
– V 30. letech začala spolupráce s Jaroslavem Ježkem, v divadle se hráli hry s kritikou společenskou, angažované hry např.Caesar, Kat a blázen, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko
