Činitel mluvnický (gramatický):

= vedlejší hledisko; obvyklý pořádek slov podle jejich gramatické funkce, např. substantivní přívlastek (neshodný) stojí za řídícím substantivem (město Praha), ale i výjimky – termíny (kyselina sírová), starobylé názvy (Univerzita Karlova), pokud je přívlastek více rozvitý, stojí také za substantivem; adjektivní přívlastek (shodný) stojí před substantivem (můj otec, velmi dobrá práce) ▫ činitel rytmický (zvukový): má vliv především na postavení příklonek- příklonky = krátké tvary zájmen nebo tvary slovesa být (jsem, bych), na kterých nikdy není přízvuk a kladou se ve větě jednoduché za první přízvučný úsek (jednoslovný nebo rozvitý), ve vedlejších větách se kladou za spojovací výraz, více příklonek ve větě: 1) jsem, bych…, 2) se, si, 3) mi, tě, ho…byl – větné členy ve větách řadíme tak, aby se k sobě nedostaly členy, které k sobě skladebně nepatří. Došlo by tak k vytvoření falešných skladebních dvojic (Schválili jednomyslně navrhovaný zákon.). – musíme dávat pozor na slovosledné chyby. Ve větě nesmíme dávat dvě předložky vedle sebe (Díval jsem se na v neděli vysílaný film.). Dále platí, že příslovečná určení klademe tak, aby bylo jednoznačné, zda rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno (Strouhala 3 dny staré housky. místo Strouhala housky staré 3 dny.).