Souřadné spojování vět a větných členů

– souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků ve větách dvojčlenných, nebo podle základů ve větách jednočlenných – souvětí souřadné obsahuje alespoň dvě věty hlavní, na kterých mohou záviset věty vedlejší. Věty v těchto souvětích jsou spojeny spojkami souřadicími (syndeticky) nebo beze spojek (asyndeticky, odděleny graficky čárkou). – významové vztahy mezi větami hlavními: ▫ poměr slučovací (kopulativní): prosté přiřazení vět obsahově sobě rovných (platí A i B), spojky: a, i, ani, nebo, také, též, jednak-jednak, hned-hned, ani-ani aj. Jednak měli strach, jednak tomu nechtěli věřit. Obloha se zatáhla a záhy začalo pršet. ▫ poměr stupňovací (gradační): druhá věta je obsahově závažnější, než první (platí A, ale nadto platí B), spojky: ba, dokonce, ba i, ba dokonce, ale i, nejen-ale i, nejen-nýbrž iNevěřili mu, ba pokládali ho i za lháře. S životem o samotě se nejen smířil, ale našel v něm i zalíbení.▫ poměr odporovací (adverzativní): druhá věta popírá obsah první věty (nesoulad, protiklad nebo omezení; B je v rozporu s A), spojky: ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, jenže, ale zato, a (odporovací), sice-aleTvrdil to s jistotou, ale my mu přesto nevěřili. Říká se to, ale (a) není to pravda.