Jan Neruda

– nar. v Praze, již v dětství pocítil sociální křivdu a nerovnost, prožil revoluční r. 1848, na gymnáziu se prohloubilo jeho liberální a vlastenecké cítění, nedostudoval práva ani filozofii, věnoval se novinářství a literatuřeHřbitovní kvítí – protiklad Veřerním písním, ironické, skeptické a strohé básně, obnažuje rozpory, bídy, strohý i hovorový jazyk, nelibozvučný· neúspěch, odsouzeno kritikou, zklamání pro něj, nemůže si vzít Annu Holinovou – sám se rozhodl, že by s ním nebyla šťastná· píše neúspěšné divadelní hry, stává se novinářem – vtip, humor, ironieKnihy veršů – cykly Otci, Matičce a Anně, intimní, citové, bezprostřední; cit k otci, ale i vzpurnost, Dědova mísa – nejchudší vrstvy, Vším jsem byl rádPísně kosmické – vyrovnaný básník, zocelený ranami; pokrok, věda, na druhou stranu prchavost a pomíjivost štěstí a života, humor, ironie, vlastenectví, vznešenost vesmíru, vědomí sílyArabesky – povídky o drobných malostranských lidech se smutným i tragickým koncem (Byl darebákem), ale i figurky z vyšší společnosti, vykreslení postavTrhani – román z dělnického prostředíPovídky malostranské – 13 povídek z Nerudova mládí, mistrovská charakteristika postav, prostředí a událostí, jen postavy, které dokonale zná (drobní lidé), vážnost, humornost, tragikomičnost, odhaluje sobeckost, omezenostBalady a romance – lidské vztahy (Balada dětská, Romance helgolandská), náměty typizující český charakter (Romance o Karlu IV., Romance o jaru 1848) a látky biblické a legendární – zasazeny do českého lidového rpostředí; píše je jako vyrovnaný básník, citově vyspělý, očima prostých lidí