Poměr vylučovací (disjunktivní, alternativní):

jedna věta vylučuje platnost druhé (jestliže platí A, nemůže platit B a naopak), spojky: nebo, anebo, buď-buď, buď-nebo, v otázce: či, či neBuď se neučil, nebo byl příliš nervózní. Rozhodl ses už, či si to ještě rozmyslíš?▫ poměr důvodový, příčinný (kauzální): druhá věta vysvětluje důvod pro tvrzení v první větě (vysvětlení rázu příčinného; B je důvodem k A), spojky: neboť, vždyť, totiž Byla jsem unavená, neboť jsem nemohla spát. ▫ poměr důsledkový (konkluzívní): děj věty druhé je důsledkem věty první (B vyplývá z A), spojky: proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak, a tedy Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá.▫ poměr vysvětlovací (explikativní): druhá věta je vysvětlením věty první (A, tj. i B), týž fakt se podává dvojmo, vysvětlení s odkazem na jiný fakt, spojky: tj., a to, totiž, to, vždyť, však Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila. Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou. – souřadně spojené mohou být i vedlejší věty, a to stejného druhu Babička chtěla, abychom přijeli a (abychom) přivezli psa. – poměr slučovací – několikanásobné větné členy = souřadně spojené větné členy na stejné úrovni (oddělují se čárkami, spojkou a, i, ani, nebo bez čárky, nebo spojkou i čárkou) v poměru: – slučovacím: otec, matka a děti; náš i váš – stupňovacím: podrážděný, ba i hrubý – odporovacím: malý, ale útulný – vylučovacím: zítra nebo dnes – důsledkovém: malý, proto milý