GENERACE BUŘIČŮ – BEZRUČ, GELLNER, NEUMANN

Petr Bezruč (1867 – 1958) – básník jedné knihy, představitel sociální poezie, jeho tvorba spojuje moderní básnické proudy devadesátých let s aktuální problematikou sociální, narodil se v Opavě v rodině Antonína Vaška, nedokončená studie práv, pracoval jako poštovní úředník v Brně a Místku, za války odešel do výslužby a žil střídavě v Brně a Kostelci na Hané
stěžejním dílem jsou Slezské písně (1909) – jediná skutečná básnická sbírka, většina básní vyšla nejprve v časopisech, jeho tvorba je neosobní a anonymní
pozdní samotářská báseň Stužkonoska modrá (1930) – symbol hořkého osudu básníka i osudu národního
František Goellner (1881 – 1914) – básník, prozaik, buřič a provokatér v životě i v umění, pocházel ze středních Čech, studoval několik vysokých škol, ale žádnou nedokončil, vedl bohémský studenský život , po studiích a vojně pracoval jako redaktor a literárně tvořil, 1914 povolán na frontu avšak stejný rok byl prohlášen za nezvěstného
jeho tvorba měla stejné rysy jako jeho život, provokativní, ironická, výsměšná, revoltující a nevázaná, básnické sbírky Po nás ať přijde potopa ! (1901), Radosti života (1903), Nové verše – nesla určité stopy zklidnění, vyšla až po autorově smrti v roce 1919
psal též politickou satiru, politické kuplety, fejetony i povídky, kreslil obrázky na politická témata

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) – básník, prozaik, publicista, překladatel, všestranná osobnost umělecky společensky i politicky aktivní, podíl na vývoji české kultury po celou první polovinu 20. století, jeho tvorba reprezentuje všechny vývojové směry a proudy českého básnictví tohoto období, pocházel z rodiny pražského advokáta a poslance, studia nedokončil a začal pracovat jako novinář, později svobodný spisovatel, spolupracoval s časopisem české dekadence Moderní revue, vydával anarchistický časopis Nový kult, za války byl na frontě, po válce úředník ministerstva školství, později publicista a překladatel, zabýval se politikou, 1921 vstup do KSČ, druhou světovou válku prožil na venkově, po roce 1945 návrat do Prahy – redigoval časopis Tvorba, první sbírky Apostrofy hrdé a vášnivé, Sen o zástupu zoufajících, Satanova sláva mezi námi – nesou rysy symbolické, anarchistické i sociální
knihy milostné a přírodní poezie – Kniha lesů, vod a strání (1914), fejetony S městem za zády, triptych Láska, souběžně vznikají díla oslavující moderní technickou civilizaci Nové zpěvy (1918) a společenskou a politickou aktivitu – Rudé zpěvy (1923), Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života. až po druhé světové válce mohli vyjít dvě poslední sbírky – Bezedný rok, Zamořená léta