PETR BEZRUČ

Petr Bezruč 1867 – 1958

Slezské písně
Jednotlivé básně sbírky byly posílány v letech 1899 – 1900 šéfredaktoru Času janu Herbenovi a byly podepisovány Petr Bezruč, Smil z Rolničky nebo Neznámý.V roce 1903 básně vyšly v tzv. Slezském čísle a v roce 1909 byla vydána celá sbírka – 54 básní.Bezruč sbírku několikrát přepracoval a za konečné je považováno vydání z roku 1928 se 79 básněmi.
Básník vychází ze svých zkušeností, které získal v dětství a mládí ve Slezsku, které charakterizuje jako kraj chudých beskydských polí, průmyslových center a poněmčených měst.A právě zde se odehrává příběh lidí, které Bezruč zachytil ve svých baladách – Kantor Halfar, Maryčka Magdonova.Vyjadřuje v nich svůj protest proti národnostnímu a sociálnímu útlaku v tomto kraji.V některých básních se objevuje autostylizace lyrického hrdiny.
Bezruč v nich vystupuje jako poutník, který prochází krajem a vypráví o svých zážitcích (Papírový mojsl, Ondráš, Setkání), jinde je zase mluvčím lidu(Ostrava, 70 000, Škaredý zjev).
Milostná lyrika je ve sbírce monotematická a je dána motivem z básně Jen jedenkrát.Básník jednou miloval, ale jeho láska se vdala.
Ve sbírce se promítá vidění charakteristické pro umělecké směry v české literatuře na přelomu 19. a 20. století, především pak impresionismus, symbolismus.Bezručovo vidění je silně ovlivněno národnostní a sociálním cítěním se slezským lidem.Využívá prvků místního nářečí, popisuje krajinu s konkrétními zeměpisnými názvy.