JAZYKOVÁ KULTURA

= úroveň jazykového vyjadřování + péče o ně, součást kultury, týká se všech stylů (mluvené, psané), je projevem vlastností a charakteru člověka, záleží na jazykové praxi, je dána školní výchovou- projevuje se: v rovině jazyka (pečují o ni jazykovědci a bohemisté), v rovině řeči (péče – uživatelé jazyka)- požadavky: jazyková správnost (absence chyb), vhodnost výběru jazykových prostředků, slohová vytříbenost, srozumitelnost a výstižnost vyjádření, působivost, pestrost jazykových prostředků, originalita VÝVOJ NAŠÍ JAZYKOVĚDY – viz též otázka č.2- od 9. stol. latina, staroslověnština – nejstarší slovanský jazyk – Cyril a Metoděj- 1057 – latinská Zakládající listina kapituly litoměřické, obsahuje 1. český přípisek v primitivním pravopisu- 1. písemné spisy v českém jazyce v 11. – 12. stol. v latinských textech- čeština měla více hlásek než latina Þ užívání spřežek- ve 13. stol. ® vznikají písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave- 14. stol. – rozvoj češtiny – Tomáš ze Štítného- 15. stol. – husité ® počešťování měst, Jan Hus navrhl diakritický pravopis (užívání interpunkce)- humanismus: čeština proniká do škol, J.A.K. – Kšaft umírající matky Jednoty bratrské- 16. – 17. stol. – Daniel Adam z Veleslavína – dva čtyřjazyčné slovníky, vzniká Bible kralická, Jan Blahoslav – Gramatika česká- 1620 bitva na Bílé hoře ® zpomalení rozvoje češtiny Þ v 17. století ® jazyk chudých – vysoké poněmčování