Staroslověnská tradice křesťanství a obraz nejstarší doby v české literatuře – 1.část
Staroslověnská tradice křesťanství
a obraz nejstarší doby v české literatuře
Roku 862 posílá kníže Rastislav posly k byzantskému císaři Michalovi III., aby k nám poslal učitele křesťanství, kteří by ve Velkomoravské říši hlásali křesťanství v řeči lidu srozumitelné a položili základy vzdělanosti. Sledoval tím i cíl politický – zabránit rozšiřování Franckého náboženství a německého jazyka. Velká Morava byla prvním slovanským státem a jejím centrem byl Veligrad (dnešní Velehrad).
KONSTANTIN a METODĚJ – přišli roku 863, jsou překvapeni počtem kostelů, ale nelíbili se jim putyky. Přinášejí jazyk staroslovenštinu(makedonský dialekt z J větve praslovanštiny), která byla lidem srozumitelná a rozdíly mezi češtinou a staroslovenštinou byly jako dnes mezi češtinou a slovenštinou. Do staroslověnštiny byly přeloženy některé náboženské texty.
Roku 867 obdrželi pozvání od papeže do Říma. Konstantin tam onemocněl, dva měsíce před smrtí vstoupil do kláštera a přijal řeholní jméno Cyril a poté v 42 letech zemřel. Dalších 16 let v programu pokračoval Metoděj se svými žáky. Po jeho smrti byli jejich žáci ze země vyhnáni a posledním útočištěm se jim stal sázavský klášter, kde sloužil opat Prokop. Oba bratři se narodili v Soluni a měli ještě 5 sourozenců. Konstantin byl více talentovaný, sestavil písmo – hlaholici.
Později vytvořili písmo cyrilici (jednodušší)a z té vznikla azbuka.
• Proglas (9. století, staroslověnsky) – veršovaná předmluva k evangeliu, která vyjadřuje program cyrilometodějské mise a jejíž autorství je přisuzováno Konstantinovi.
Chci raději pět slov pověděti, a svým rozumem je říci, aby i všichni bratři rozuměli, než deset tisíc slov nesrozumitelných.
• Život Konstantina a Metoděje (9. století, staroslověnsky) – toto dílo vytvořili jejich žáci a přináší svědectví o životě těchto učenců. Dříve bylo označováno jako Moravsko – Panonské legendy. Obsah: obsahují život Konstantina a Metoděje, vytvářejí dokonalý obraz obou světců. Napsáno především pro duchovenstvo, popisují nejstarší úsek českých dějin.
