Staroslověnská tradice křesťanství a obraz nejstarší doby v české literatuře – 2.část
Po Metodějově smrti se u nás prosazuje latina. Vzniklo ještě několik staroslovenských památek, hlavně legend.
LEGENDA je pověst s kladným hrdinou, který byl za své názory trestán. Byl to morální vzor pro všechny obyvatele. Hlavními postavami byli vždy světci.9
• Legenda o sv. Václavu (10. století) – staroslověnská legenda, která vznikla v přemyslovských Čechách
• Legenda o sv. Kateřině – umělecky a čtenářsky velmi náročná se složitými symboly. Vypráví o lásce Kateřiny, krásné a učené dívky z královského rodu, ke Kristu
• Legenda o sv. Prokopu – představuje opačný druh literatury. Je prostá, jasná a zachycuje život sv. Prokopa, opata Sázavského kláštera.
• Hospodine pomiluj ny – (10. století) – nejstarší česká duchovní píseň s prvky staroslověnštiny, která se zpívala při slavnostních příležitostech, byla to píseň obřadní – hymna. Po stránce obsahové to byla prosba Bohu o mír a úrodu.
Hospodine pomiluj ny! – Hospodine, smiluj se nad námi,
Jezu Kriste, pomiluj ny! – Ježíši Kriste, smiluj se nad námi,
Ty, Spase všeho mira, – Spasiteli celého světa,
spasiž ny i uslyšiž, – spasíš nás a uslyšíš,
Hospodine, hlasy naše! – Hospodine, hlasy naše!
Daj nám všem, Hospodine, – Dej nám všem, Hospodine,
žizn a mír v zemi !- úrodu a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš! (Krleš – Kyrieeleison = Pane, smiluj se nad námi)
