2. Literatura nejstarších civilizací, písmo

– rozvoj literatury souvisí s rozvojem nejstarších států : Mezopotámie, Egypt, Palestina.

Různé mýty a báje vznikají ústně, v okamžiku, kdy člověk vymyslel písmo, začíná vše zaznamenávat.

PÍSMO
-memogram
§ uzel na kapesníku, abychom něco nezapomněli
§ na sekeru – na dluh – zápis na futro
§ potřebovali si něco uchovat – hlavně počet dobytka
§ z toho se potom vytvořilo písmo
§ paměťový záznam; značka
-ideogram
§ myšlenkový záznam
§ před tím piktogram – obrázkový záznam
§ dopravní značky, přeškrtnutý pes

-písmo
– slabičné
– hláskové – pro každou hlásku jeden grafém (kromě ch, x), co vyslovujeme, to zapisujeme

-vývoj písma:
1. fénické a egyptské písmo
2. řecké písmo
– cyrilice -> azbuka
– hlaholice
3. latinka – stará asi 2000 let (velká písmena); malá písmena vznikla tak, že s knihy přepisovaly v klášterech a velká písmena trvala dlouho psát, vynalezli je mniši pro rychlejší přepis okolo 1700 př.n.l.

MEZOPOTÁMIE
-4.tis.př.n.l.
-Sumerové
-vynález obrázkového, později zjednodušené – klínové písmo
-psalo se na hliněné destičky
-písemné památky :
– chrámy, paláce
– báje, mýty, skladby o Gilgamešovi

Epos o Gilgamešovi
– epos = rozsáhlá epická báseň, válečné scény, putování…
– epika; 3000 př.n.l. – ústní podání, 2000 př.n.l. – písemně, 7. stol. př.n.l – vzorová, úplná verze, která byla objevená v Aššurbanipalově (král) knihovně v Ninivě
– úplná verze napsána na 12 000 deskových hliněných nápisech (12 tabulkách)
– 2 části :
a) o přátelství Gilgameše a Enkida (spřátelení protivníci, oba porazili chumvavu, zabili nebeského býka – Enkidu za to musí zemřít; do Gilgameše se zamilovala Ištar = bohyně války a lásky)
b) Gilgamešova pouť za nesmrtelností (vydává se za
člověkem, který přežil potopu – Utanapištim; nezískal rostlinu,
nevydržel nespat několik dní.)

epos
– z řec. = slovo, řeč;
– pvěst rozměrná
– epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách (tzv. epická šíře)
– hrdinské, hérojské, bohatýrské
– bohatý jazyk-ustálená epiteta a figury
– téma-války, hrdinské

báje – o stvoření světa

žalozpěvy – elegie – lyrika
– Nářek nad zkázou města Uru

hádanky, přísloví, dialogické skladby

Hymnus na Ištaru – milostná lyrika

EGYPT
-písmo
– hieroglyfy = svaté vrypy – zjednodušení obrázkového písma; rozluštil je Francouz Francois Champollion v r. 1922
– hieratické – náboženské obřady, kulty, psali jím kněží
– démotické – lidové, korespondence
– mýtus, že bůh Thovt sestavil písmo
-psalo se na ostraku(hliněné a kamenné střepy) a papyrus
-literární tvorba:
– Harfenické písně – lyrika, přednášeny a zpívány za doprovodu harfy, milostné
– Nápisy
– Naučení – rady do života – Ptahhotepova naučení
– První píseň – milostná lyrika, dala základ dalším milostným písním
– Píseň písní – starý zákon
– Knihy mrtvých – Kniha vycházení na denní světlo ‚(pův. čarodějná zaříkávání, zčásti navazuje na starší texty pyramid a na texty rakví; jejich recitací měl duch mrtvého snáze vejít do světa mrtvých)
– Hymny – Chvalozpěv na Nill, Achnatonův hymnus na slunce (slunce je dárce života)

Hymnus – oslavná báseň opěvující bohy a hrdiny

– Vlastní životopis Sinuhetův (epika, zachycuje pocit člověka odtrženého od své země, ukazuje náboženské postavy; též Egypťan Sinuhet – Mika Waltari
– Pohádkové a fantastické příběhy – zábavná literatura – Bohyně a pastýř

HEBREJSKÁ LITERATURA
-písmo hebrejské – souhláskové
Starý zákon – soubor knih, které tvoří věroučný základ židovského náboženství (spolu s Novým zákonem – věroučný základ křesťanského náboženství, Starý + Nový zákon = Bible, z řec. – biblia = knihy)
-obsahuje různé žánry
-3 části:
1) Tóra = zákon -Pentateuch = 5 knih Mojžíšových :
– Genesis – stvoření světa (stvoření, babylónská věž, potopa, nejstarší pověsti z Izraele – Abrahám uzavřel smlouvu s bohem, Mojžíš vyvedl židy z Egypta, dostal od boha zákon – desatero přikázání)
– Exodus
– Leviticus – zákony
– Numeri
– Deuteronomium

2) Proroci
– Izajáš (příchod Spasitele), Jeremiáš (prorok duše), Ezechiel (prorok exilu)
– vyprávění z dějin Izraele
– některá proroctví spojují starý a nový zákon
– stvoření všeho možného
– vlastní knihy prorocké – výklady poroků – předpověď Mesiáše – spasitele (křesťané – Kristus; židé – teprve přijde); kritika společnosti, 12 proroků
– knihy historické – Knihy soudců, Knihy královské

3) Svaté spisy
– Žalmy (oslavná báseň, která velebí božstvo a která může o něco prosit), lyrika, lyrický a filosofický ráz
– Kniha přísloví – shrnuta lidová moudrost
– Kniha žalmů (oslavné básně na boha, prosby, některé jsou připisovány králi Davidovi; zhudebněno Dvořákem)
– Kniha kazatel (připisována králi Šalamounovi), mistr moudrosti, filosofická kniha, úvahy, zlomky svatebních a milostných písní z různých dob; milostná lyrika -> Píseň písní (Šalamounovi; součást svatebních obřadů)
– Jeremiášův pláč nad zkázou (žalozpěv=elegie)
– Kniha Jób (utrpení spravedlivého muže, žil v blahobytu -> přichází o to, ale nezatracuje boha, sázka boha s ďáblem, ďábel prohrál a hospodin vše Jobovi navrací za jeho věrnost)
– Kniha Daniel (věštby)
– Letopisy (Paralipomenon; příběhy – David a Goliáš, Samson a Dalila

-hora Sinaj – posvátná, Mojžíšovi se zjevuje Bůh a dává mu Desatero -> mravní zásady, aby člověk mohl žít ve společeství
1) věřit v jediného boha
2) nevyslovit jeho jméno nadarmo
3) svátek světiti budeš
4) cti otce svého a matku svou
5) nezavraždíš
6) nesesmilníš
7) nepokradeš
8) nelži
9) nepožádáš ženy bližního svého
10) nepožádáš majetku bližního svého

PERSIE
-území dnešního Iránu
-nejstarší pís. Památky -4. stol. př.n.l. – vytesané do skal a kamenných bloků
-báje, písně, kroniky – nedochovaly se písemně
-zachovalo se:
sborník Avesta
– zachycoval posvátné náboženské texty, jejichž jádro a náboženskou nauku vytvořil kazatel Zarathuštra (řec. Zoroaster) – jeho učení se nazývá zoroastrismus
– texty: veršovaná kázání, rituální písně, později připojeny i jiné příběhy, báje modlitby
– ústně od 7. stol. př.n.l.
– písemný záznam pochází ze 4. stol. př.n.l.
– náboženství založeno na principu mezi dobrem a zlem
– staroperský bůh = dobro = Ahura Mazda; zlo = Angra Mainuš
– o vítězství dobra a zla mají rozhodnout lidé

INDIE
-nejstarší památky vznikly více než 1000 let př.n.l.
Védy
– vědění
– sbírky textů
– ukazovaly vědění o světě
– hymnické, které opěvovaly Bohy
– hymnus – oslavuje boha
– zosobnění přírodních jevů
Mahabháráta
– epos má 200 tisíc veršů – nejrozsáhlejší básnické dílo na světě
– 4. stol. př.n.l.-4.stol. n.l.
– 1) boj příslušníků dvou rodů o moc- Pnduovci a Kuruovci
– 2) příběhy – naučné i zábavné (Příběh o Šakuntale, Savitrí, Nal Damajantí)
– 3) Bhagavadgíta = zpěv vznešeného -hinduistický text; filosofický spis; názory na život, bohy, jak má bojovat o svůj cíl
– Soucitná smrt – mýtus, báseň; vykládá otázku – jak a proč vznikla smrt; (žena = smrt; úkol jí zadal bůh Brahma; nelíbilo se jí, že musí zabíjet lidi, a tak bůh přivedl na svět nemoci a smrt tedy měla lidi zbavit trápení)
Rámájana – 48 tis. Veršů; princ Rama a jeho žena Síta
Pančatantra
– soubor bajek, pohádek
– 5 oddílů
– převyprávěl I. Olbracht v knize – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
Budhistické texty
– 2.-3. stol. př.n.l.
– texty obsahující myšlení a učení Budhy (Osvícení)-jak se zbavit utrpení
– nirvána – odprostění se od normálního života, od pozemských věcí, stav blaženosti
– jeho myšlenky sepsali budhovi žáci
– Patero zásad – nezabíjet, nebrat, co mi nedávají, nelhat, neužívat omamné látky, nezneužívat sexuality.

ČÍNA
-písmo
– 1700 př.n.l.
– piktografické (obrázkové)
Kniha písní
– 12-7. sto. Př.n.l.
– skladby lidové slovesnosti, obřady, rituály, náboženské, milostné, odpor proti útisku vládců, válečná tematika, pijácké písně
– zřejmě sepsal Konfucius – není to vědecky dokázáno
– myšlenky se týkaly mravních zásad
Hovory
– 4. stol. př.n.l.
– sepsali jeho žáci
– vyhýbá se násilí a nespravedlnosti – ‚Svoji moudrost zakládejte na lidskosti.‘
– moto: člověk má sledovat cestu dobra a podle toho řídit svůj život – KONFUCIANISMUS
Kniha proměn – I´ting
– Konfucius
– 64 hexagramů, 8 trigramů
– plná – jan; přerušená – jin
– souhrn lidských i kosmických situací pojímaných jako trvalý pohyb
– člověk je bytostí společenskou
– správnou cestou je vzdělání, úcta k pořádku i tradici a rozumná správa věcí
– vcítit se do druhého, jako bych to byl já sám
Kniha o tao a její síle (Kniha o Tau a ctnosti)
– 6. stol. př.n.l.
– Lao c´
– Čuang Čou
– Harmonie přírody a všeho živého
– Tao = životní princip, na kterém spočívá existence (vznik, zánik..)Tok energie vyvolává existenci všeho
– Člověk je bytostí přírodní
– Civilizace přináší neštěstí – obranou může být nejednátí, tj. nezasahovat do přirozeného dění
– Jádrem etiky taoismu je životní prostota, úžas ze světa, potěcha z přírody

MYŠLENÍ A VÍRA NEJSTARŠÍCH CIVILIZACÍ:

MEZOPOTÁMIE
Sumerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané.
Božstva:
An(Anum)=bůh nebes, praotec vládnoucího rodu prvního království, města Uruk
Aššur=asyrský bůh měsíce a války
Enki(Ea)=babylonský bůh čerstvé vody, patron řemesla a praktických znalostí
Enlil=sumerský bůh země, bůh města Nippur, seslal potopu, z níž se zachránil jeden muž a jeho rodina
Ereškigal=sumerská bohyně smrti a vládkyně podsvětí
Innama(Ištar)=sumerská bohyně plodnosti a vládkyně nebes; bohyně lásky, jejíž babylonské chrámy byly místem svaté prostituce; bohyně války, zvláště v Asýrii
Iškur(Adad)=babylonský bůh bouří; jeho atributy-pochodeň v ruce a býk
Marduk=bůh města Babylonu; bojovník mezi bohy, přemožitel draka Tiamata
Nannar(Sin)=sumerský bůh měsíce; syn Enlila; pohyboval se po nebi na lodi
Nergal=babylonský bůh smrti; miloval katastrofy, epidemie a války
Ninhursaga=sumerská bohyně divokého života a plodnosti
Ninurta=sumerský bůh zemědělství a války; bojovník za zákon
Nintur=sumerská bohyně rození dětí
Šamaš(Utu)=babylonský bůh Slunce a práva; inspiroval první soupis zákonů – Chammurabiho zákoník
Tammuz(Dmuzi)=babylonský bůh plodnosti a znovuzrození; manžel Ištar; každý rok umírá a sestupuje do podsvětí, kde setrvává až do jara
Tiamat=babylonská bohyně moře a pravěký drak chaosu; zabita bojovníkem Mardukem

EGYPT
Bohové=síly přírody, jež si lidé chtěli naklonit. Farao=nejvyšším knězem, zodpovědný za kult všech bohů nejdůležitější Re), byl pokládán za vtělení Hóra, syna bohyně Isis a Osirida(bůh smrti).
Víra v posmrtný život – mumifikace, pyramidy.
Re(Ra)=bůh slunce, nejdůležitější egyptský bůh
Osiris=vládce a soudce nad mrtvými a bůh rostlinstva a zemědělství; byl zabit svým bratrem Setem a znovu navrácen do života svou sestrou a manželkou Isis
Isis=bohyně matka, též ústřední postavou řeckých a římských kultů; zobrazována jako strážkyně mrtvých
Horus=bůh slunce se sokolí hlavou, syn Isidy a Osirida; vedl neustálou válku se Setem
Hathor=bohyně lásky a plodnosti s hlavou krávy; žena nebo matka Horova; někdy bývá ztotožňována s Isis
Set=pouštní bůh slunce a pán zla; protivník Isis a Osirida
Anubis=bůh pohřbů se šakalí hlavou, který doprovázel duše zemřelých do jiného světa
Thoth=božský písař pověřený soudem nad dušemi zemřelých; bývá zobrazován s hlavou ptáka ibise nebo paviána a bývá spojován se studiem a magií
Ptah=bůh tvorby a patron umění
Sekhmet=Ptahova manželka; bohyně války s hlavou lvice
Apis=Ptahův syn; bůh plodnosti vtělený do stáda božských býků
Amun(Amon)=bůh s beraní hlavou a státní božstvo později ztotožňován s Re
Aton(Aten)=bůh tvůrce, představovaný kotoučem slunce
Geb=bůh země, patron úrody a léčitelství
Nut=bohyně nebes sestra a manželka Geba
Chepra(Cheper)=původně bůh slunce, zobrazovaný jako brouk skarabeus, valící před sebou kuličku kalu, představující slunce
Maat=bohyně soudnictví
Meschent=bohyně rození dětí
Min=bůh mužné síly a plození, později strážce pocestných
Neftys(Nebhet)= ‚hradní paní‘; bohyně pohřbů
Hap=bůh řeky, který sesílal každoroční nilské záplavy; bůh zemědělství a blahobytu
Apep(Anofis)=had temnot a nepřítel Re
Bastet(Bubastis)=bohyně krbu s koččí hlavou, později bohyně války
Tauret=hroší bohyně, strážkyně dětí a porodů
Serapis=státní bůh v letech 305-30 př.n.l.; zavedený Ptolemaiem I.; jako pokus spojit řeckou mytologii s egyptskou

HEBREJSKÁ LITERTURA:
Víra v jednoho boha.
Sekty a skupiny: Farizeové(1.stol. Palestina, přísné dodržování židovských předpisů, př. čistoty),Esénové(skupina asketů žijících v komuně), Sefardové(Španělsko, Portugalsko před r. 1492, kdy byli vysídleni do severní Afriky), Aškenázové(střední a východní Evropa, vlastní zvyky, interpretace Talmudu=zákon boží, tóra; vlastní jazyk-jidiš), Hasidisté(18. stol. Polsko, oddanost bohu prostřednictvím náboženského vedení svatou osobou), Reformovaný judaismus (poč.19. stol.-Německo, boj za reformu judaismu ve světle moderní vědy), Konzervativní judaismus(pol.19.stol., snaha o smíření ortodoxní tradice s reformním pragmatismem), Sionismus(světské politické hnutí užívající náboženské frazeologie, zasvěcené znovuzískání Palestiny jako domova Židů).

PERSIE:
Zoroastrismus – dualistické náboženství, dualita mezi Světlem a Temnotou, víra v jednoho boha (Ahura Mazda) ohroženého duchem zla(Angra Mainyu), který bude nakonec poražen. Obřady pořádali kněží zvaní mágové.(dnes v Íránu; Indii=parsismus, 150000 věřících).

INDIE:

Hinduismus

Bůh existuje v hlubinách nás samých. Účelem života je, uvědomit si boha. Reinkarnace.
Jóga=spojení individuálního já s nejvyšším já:
Karma jóga=spojení prostřednictvím práce zasvěcené bohu
Džňána jóga=prostřednictvím vědomí(bůh je a vše kromě něj je pomíjivé)
Rádža jóga=meditace a duševní kontrola
Bhakti jógaéoddanost a láska k bohu

-mantra –motlidba

Hindská svatá písma:
Védy
– Rgvéd, Atharvavéd, sámavéd, Jadžurvéd
– Hymny, rituály doplněnyUpanišady(=filoofické texty)
– Základní učení hinduismu
Sútry
– výklad véd
– návod pro chování lidí ve všedním životě
Purány
– rozšíření véd
– 18 (6 se odvolává k Višnuovi, 6 k Bráhmovi, 6 k Šivovi)
Tantry
– jsou zasvěceny Višnuovi, Šivovi a Šakti
– Velká Matka je jednou ze sil absolutna, nechává vzrůst prostřednictvím sebe sémě stvoření
– Na konci životního cyklu umožňuje novému světu zrození a stává se jeho součástí
Rámájana
– je velký epos oslavující Rámu jako inkarnaci išnua, ztělesňujícího správné jednání
– Ráma zachraňuje svou unesenou manželku Sítu s pomocí jejího bratra Lakšmana a opičího boha Hanumana
– alegorie vítězství dobra nad utrpením a hrabivostí

Uctívání trojice velkých božstev
Bráhman – jediná absolutní skutečnost – vznikl jako Íšvara (bůh).
Íšvara – svatá trojice
– Bráhma(tvůrce)
– Višna(uchovávatel, inkarnace, dodržuje rovnováhu světa)
– Šiva(bůh destrukce a znovuzrození)
Šivaismus – uctívání Šivy=ničitel i tvůrce, ztělesnění věčného odpočinku a zároveň neustálé činnosti
Višnávismus – uctívání Višnua, jež se čas od času inkarnuje do člověka (doposud 9x), aby lidstvu přinášel pomoc
Šaktismus – uctívání ženské aktivní energie, uctívání Velké matky(původní ženské prasíly universa), může obsahovat i destruktivní aspekty

Velká hinduistická božstva:
Adití=nespoutaná, bohyně volného nebe, matka všech božstev
Agní=bůh ohně a oběti
Bráhma=bůh stvoření
Ganéša=bůh se sloní hlavou, syn Šivy a Parvátí, který odstraňuje překážky a bývá vyvolán před každou ceremonií
Hanuman=opičí bůh, syn Vaju, větru
Indra=bůh války, bouře a plodnosti
Kálí= ‚Černá bohyně‘, manželka Šivy
Lakšmí=bohyně krásy a štěstí, manželka Višnua
Mitra=bůh světla
Pradžapatí=stvořitel světa a všech forem života
Rudra=bůh džungle, divokých zvířat a vody
Sarasvatí=bohyně moudrosti a pravdy, manželka Bráhmy
Satí=první žena Šivova; zavedla praxi satí, kdy vdova byla položena na hranici spolu s manželem a spálena
Šiva=bůh zkázy a znovuzrození; Velký bůh a guru bohů
Súrja=bůh slunce
Varuna=bůh vody, který také ‚rozvazuje uzly na srdci‘
Vaju=bůh větru
Višnu=bůh uchovatel, jenž se inkarnuje ve prospěch lidstva

Budhismus
Učení Buddhy (Siddhárty Gautámy). Učení o reinkarnaci, hlásá duchovní čistotu a osvobození od materiálních záležitostí.
Čtyři ušlechtilé pravdy:
– lidská existence s sebou nese neštěstí
– neštěstí je způsobeno oddáním se světským věcem, jež jsou pomíjivé
– štěstí může být dosaženo odloučením od hmotných záležitostí
– nirvána, stav blaženosti je nezávislá na egu, je dosažitelná tomu, kdo následuje ušlechtilou Cestu, jež má 8 stupňů
8 stupňů ušlechtilé Cesty:
– pravdivé názory
– pravdivé úmysly
– pravdivá řeč
– pravdivé chování
– pravdivé žití
– pravdivé úsilí
– pravdivé vědomí
– pravdivá meditace
Dosažením nirvány všechna světská přání zmizí a osobnost dosáhne nejvyššího zasvěcení.

Tibetský buddhismus:
(tantrický buddhismus či lamáismus)
Tantra
– rituální texty sánskrtem (písmo, kterým se psaly posvátné texty)
– vyvolání různých bohů, práce s magickými silami, svaté chvalozpěvy, meditace
– do Tibetu uveden mnichem Padmasabhavou v 8. stol. n.l.
– průvodce k osvobozebí ducha po smrti

Zenbudhismus:
– 12. stol do Japonska
– prvky taoismu
– sezení v meditaci ve stylu Buddhy
– 2 školy :
a) Soto – učí meditaci, osvícení přichází postupně
b) Rinzai – hledá spontánní osvícení

ČÍNA:
I´ting
Konfuciánství
Taoismus – filosofický směr, Lao´c, cesta síly, důraz na přirozenost

Středověk – orient

STŘEDOVĚKÁ PERSIE

-10-12.stol.n.l.
-velmi kvalitní, krásná poezie

Firdausí – Kniha králů
– epická poezie
– hrdinská epopej = výpravná epická skladba
– 50 tisíc dvojverší
– vypravuje dějiny Persie
– myšlenka o konečném vítězství dobra nad zlem

Nízamí – Pětice eposů
– 1) vznik člověka
– 2 části milostné
– 4) ‚7 obrazů‘ – fantastická část, milostné a fantastické příběhy, vyprávění sedmi manželek perského vládce
– 5) Kniha o Alexandrovi – líčí život a činy makedonského vládce a dobyvatele

Omar Chajjám – Čtyřverší
– reflexivní (úvahová) poezie
– zamýšlení se nad základními otázkami lidského života

ARABSKÁ LITERATURA

Mohamed
– muslimský prorok
– autorem Koránu, diktoval ho písařům
-Korán
– 7.stol.n.l.
– základní dílo arabské literatury
– věroučný základ muslimského náboženství –věřící se ho učili naspaměť a recitovali ho – to je cesta k základní pravdě
– je rozdělen na 114 kapitol (sur)
– ve své tradiční podobě ení korán zapsán chronologicky, je sestaven podle délky jednotlivých kapitol
– obsah: mravní přikázání, zákony, příběhy (legendy, pověsti o svatých, o představitelích v náboženství), čerpá z bible a apokryfů (=odvržený spis – biblické příběhy, které nebyly přijaty do bible – Starý a Nový zákon)
– islám-monoteistický, znamená pokoru před Alláhem, jehož prorokem je Mohamed
– Mohamedovi slova koránu odevzdal anděl Gabriel
– Původní slovo boží je zapsáno na nebesích, kniha je pouze jejich kopií
– sharia – životní cesta řízená bohem
-pět pilířů islámu
– = 5 povinností, přikázání
– 1) předříkávat vyznání víry (shadada)
– 2) uctívat (salat) Alláha pětkrát denně v určené hodiny
– 3) postít se během ramadánu, svatého měsíce, kdy byl napsán korán
– 4) dávat nejméně čtyřicetinu svého platu jako almužnu (zakat) a darovat určitou část charitě
– 5) jednou za život vykonat pouť do Mekky a vyplnit obřady ve svatyni Kaabě
– navíc je zakázáno hrát, pít alkohol a jíst vepřové maso
– je pouze jediný bůh, jeho poslové jsou andělé
– existovalo mnoho proroků (Adam byl první, Ježíš byl další a Mohamed je poslední a největší)
– je však pouze jediné poselství, jen jeden soud, kdy lidé budou vzkříšeni a posláni buď na nebesa nebo do pekla
– lidstvo je odpovědno za své činy

islámské sekty a hnutí
-sunnis
– 90% muslimů
– tvrdí, že pokračovateli Mohamedovy autority byli 4 chalífové, již jej následovali
– imámové jsou jejich náboženskými vůdci a učiteli
– káhirská univerzita Al-Azhar, intelektuální centrum islámu, učí studenty misionářské práci
-šíité
– věří, že Mohamedův zeť Ali a jeho pokračovatelé vytvořili pravé svědectví
– linie imámů končí v 9.stol. a od té doby ajatolláhové slouží jako vůdci kolektivního vedení, správci úřadu po dlouho neobsazovaném místu imáma
– mají vlastní zákony a teologický systém a žijí hlavně v Íránu (hlavní centrum, kde ajatolláh Chomejní inicioval založení Islámské republiky), Iráku, Indii a na Blízkém východě
-izmailové
– jsou spojeni s hnutím Shias, které se vyvinulo jako podzemní hnutí v 9.stol.
– žijí v Asii a Africe a někteří ctí Agu Chána IV. Jako 49. imáma
-sufiové
– islámští mystikové
– vznik v 7. stol.
– rozvinuli náboženské bratrstvo oddané myšlence mystického spojení s bohem
– jsou v rozporu s ortodoxním islámem
– víra Ibn Arabiho (1165-1240) dominuje sufijskému spiritualismu

Tisíc a jedna noc
– soubor arabské lidové výpravné prózy – pohádky, povídky, bajky, legendy
– vznik – Persie – základ před 7.stol.n.l.
– arabská verze – 8.stol.
– současná podoba – Egypt – 13-16.stol.
– prózy jsou spjaty rámcovým příběhem = více příběhů seskupených v jeden (člověk žije život, a v něm vypráví další příběhy)
– o králi Šalamounovi a princezně Šahrazad
– nejznámější příběhy : Aladin a kouzelná lampa, O kupci a džinovi, Námořník Sindibád, Alibaba a 40 loupežníků