3. Řecko, Řím

ŘECKO
Řecká mytologie :
Na počátku všeho byl Chaos, pak jakási blahodárná božská síla dala všemu neměnný řád a svět se stal Kosmem, tzn. uspořádaným. Gaia = země, dávala všemu život. Zrodila Úrana=nebe a z jejich lásky se zrodilo 12 dětí (obři – Titánové). Uran měl strach, že ho zbaví trůnu, tak je ukrýval v hlubinách země. Proti němu se postavil jeho nejmladší syn Chronos a zvítězil nad ním. Tu jeho otec ho proklel, že ho potká podobný osud. Za Krona se lidem žilo velmi dobře… Když Rheia porodila Kronovi 5 dětí, on je spolykal ze strachu, že ho připraví o trůn, místo 6 – Dia, mu Rheia dala kámen zabalený v plenkách… Po letech nastal boj – Zeus zvítězil, Kronos musel vyvrhnout své děti… Boj trval 10 let… Zeus vyvedl z podsvětí jednooké obry Kyklopy; Titáni; Giganti…;Poseidon(bůh moře a zemětřesení), Hádes(bůh podsvětí), Héra(královna nebes, manželka Dia), Héstia(bohyně krbu a domova), Démétér(bohyně úrody)(s dcerou Korou), Diovy děti: Athéna(bohyně války a moudrosti, ochránkyně Athén), Apollón(věštění, hudba, mládí, lukostřelba, léčitelství, patron umění), Artemis(panenská bohyně lovu), Héfaistos, Áres(bůh války,milenec Afrodity), Afrodité(láska, krása, plodnost), Hermés (posel bohů). Dyonýsos (veselý).

-podsvětí
-3 řeky
– Stix – nářků
– Acherón – přísah
– Líté – zapomnění
-2 části
– Tartaros – sebevrazi (Didóna); vrazi
– Elysem – pro hodné

Řecká literatura :
-příchod 2000 let př.n.l.
-indoevropský jazyk
-hláskové písmo

ARCHAICKÉ OBDOBÍ
-2000-600 př.n.l.
-homérské eposy
-bajky (Ezopovy)
-lyrika (oslavující život, milostná)

EPIKA:

Homér
-8.stol. př.kr.
-polomýtický básník – nemáme přesné informace o něm, psal o něm Herodotos
-Ilias
– Ilion je Trója
– část historie trojské války
– hrdinský epos
– Achilles, Agamemnon (-král, velitel řecké armády v trojské válce, zabit při návratu svou ženou Klytaimestrou), Patrokles (Achilleův bratranec, který šel do boje místo Achillea, když Achilles odmítl jít do boje, protože mu Agamemnon odepřel část kořisti – krásná dívka – Brýseovna = sestřenice Hektora a Parida; Agamemnon ji dal Achilleovi, aby se do boje vrátil; on ale už nechtěl bojovat -> za Achilla šel do boje jeho bratranec, ale byl zabit -> Achilleus se vrací do boje a chce pomstu)
– Boj proti Hektorovi (trojský vojevůdce, zabit Achillem)
– (nebylo v Iliasu: Trojské války zvítězili Řekové, když Trojanům dali jako dar koně, ve kterém byli schovaní, když se Trojané opili, Řekové vyskočili a pobili je)
– příčinou trojské války byl únos Heleny Parisem, stal se jejím mužem, protože prohlásil Afroditu za nejkrásnější bohyni)
-Odyssea
– dobrodružný charakter, fantastické prvky
– dlouhá komplikovaná cesta s mnoha překážkami
– líčí návrat řeckého bojovníka Odyssea na Ithaku, kde ho čekala jeho žena Penelopa
– Tilémach – syn Odysseův – hledá svého otce
– Odysseus je zajat nymfou Kalipsou (7 let)
– dostane příznivé větry, které ho mají zanést domů, ale Posejdon (bůh moře) ho zanese na ostrov, kde žijí Fajákové
– Odysseus zabil Kyklopa (Posejdonův obr)
– musel odolat volání Sirén -> dával si vosk do uší
– ostrov kouzelnice Kirké – poměnila námořníky ve vepře
– nakonec se zachrání jenom Odysseus
– je n ostrově obrů = pastýři ovcí (schová se za ovc -> uteče)
– vrátí se převlékne se za žebráka,… napne luk

hexametr
– antický verš (6-ti stopý verš)
– kombinace daktylských (=1 dlouhá, 2 krátké) a spondejských (=2 dlouhé)
– rytmu s neudávají přízvučné a nepřízvučné, ale krátké a dlouhé verše
didaktický epos
– naučný
– nad dějem převládají rady do života a naučení

Hesiodos
-básník
Práce a dni
– didaktický spis
– za dobré a důležité považuje: mezilidské vztahy, vlastní práci (zejm. zemědělství)
– odsuzuje lenost
– poučuje o životních zásadách, jak mají lidé žít
– praktické rady týkající se hospodaření, vtahů k rodině, přátelům
– práce = jediný zdroj blahobytu
– kritika vykořisťování, vykořisťovatelů
– chování ideálního člověka
– člověk by se měl hmotně zajistit, pak e oženit,…

Ezop
Bajky
– vychází z lidové slovesnosti
– krátká vyprávění, prozaická i veršovaná, v nichž zvířata, věci, rostliny vystupují jako lidé, v závěru – poučení
– kritika špatných vlastností a chyb jednání
– alegorie
– Závistivý pes – lidé závidí věci, které ani nepotřebují
– Husy a jeřáby – není dobré být moc líný
– Želva a zajíc – úsilí vítězí nad schopnostmi
– Liška a hrozny – lidé, kteří nejsou schopni něčeho dosáhnout, se vymluví na nějakou okolnost
– Žena a slepice – kdo chce mít hodně věcí, nemá nic

LYRIKA:
-6-7. stol. př.n.l.
-původně zpívána a doprovázena lyrou
-základy v lidové slovesnosti
-dělila se podle
a) přednesu
– sólová (= monodická; přednášel 1 zpěvák)
– sborová (= chórická; přednášel sbor – mužský, ženský, smíšený; spojena s tancem)
b) obsahového zaměření
– jambická (satirické písně a společenská tematika – kritika společnosti)
– melická (osobní, milostná)
– elegická (vážná tematika, ale nejsou to vždy žalozpěvy)

SÓLOVÁ
1) Jambická
Archilochos
-kritizoval mocné lidi, společenskou nerovnost
-syn Aristokrata a otrokyně
-byl i autorem milostných básní

2) Melická
-rozvoj na ostrově Lesbos

Alkaios
-slavná řecká minulost
-hymny na počest bohů
-milostné básně

Sapfó
-milostná lyrika
-založila uměleckou (básnickou) školu – Museia (Múzy – bohyně umění
-obdivovala krásu – lidí i přírody
– Soubor básní
– Písně z Lesbu – básně, většina zachována ve fragmentech

Anakreon
-milostná lyrika, pijácká poezie – víno, ženy, zpěv
-věnuje se světskému životu
-opěvuje lásku, radosti ze života, život v míru
-zastánce usměrnosti = žít naplno, ale s mírou
-vážil si moudrosti
– Anakreonteia

SBOROVÁ
Allmán
-písně pro dívčí sbory
-pocházel ze Sparty
-vlastenecké náměty

Pindaros
-oslavné básně (na hrdiny a významné osoby; př. Olympijské hry)
-ódy

ATTICKÉ OBDOBÍ (KLASICKÉ)
-500-400 let př.n.l.
-dramatická tvorba(tragédie, komedie); vznik a vývoj dramatické tvorby(6.stol.př.n.l.), vrchol dramatické tvorby(5.-4.stol.př.n.l.)
-próza(historická, filosofická, řečnická)
-slavnosti spojené s průvody a zpěvy písní – D y o n y s o s – dithyramby (oslavné zpšvy na počest bohů);
-ze sboru se vyčlenil 1 zpěvák –> dialog -> tragédie (tragos = kozel; ode = píseň)
-komedie (komos = veselý průvod)

DRAMA:
Tragédie
-náměty vycházely z mytologie
-děj zachycoval hrdinu v kritických, vážných, tragických situacích
-ustálená kompozice – Aistoteles:
– EXPOZICE (úvod do děje – začátek), vstupní, vymezení situace
– KOLIZE (zápletka), první srážka protikladných zájmů
– KRIZE (vyvrcholení), vyvrcholení konfliktu, který ukáže, že vývoj již nemůže pokračovat sejným směrem
– PERIPETIE (zdánlivé řešení), náhlý obrat, rozuzlení
– KATASTROFA (rozuzlení), tragické
-respektuje 3 pravidla (hodnoty)- stanovil je Aristoteles :
– místo
– čas
– děj
-2-3 hlavní herci – muži (ženy nesměly hrát), vystupovali v maskách
-chór – písně, tance
-sólové role
-orchestra
-proscénium – vystupovali herci;
-deus echs machina = bůh na stroji
-antikátry – otevřená divadla

Aischylós
-vytvořil dialog
-Peršané – boje Řeků proti Peršanům
-Oresteia
– námět trojské války
– manželka Klytaimestra se svým milencem zabijí manžela Agamemnona
– trilogie
– hrdina Orestes pomstí vraždu svého otce, po pomstě je pronásledován svědomím
– poprvé zde byl 2. důležitý herec -> forma dialogu
– ostrov Kirké -> vepři

Sofoklés
-původně chtěl být hercem
Oidipus
– marný boj proti osudu
– král Layos unesl Pelepa
– byl proklet,že ho zabije vlastní syn
– Oidipa vychovali pastýři nebo jiný královský rod – interpretace se liší
– tak jeden pastýř se měl postarat o smrt syna, dal ho jinému pastýři, jemu bylo dítěte líto, tak ho dal jinému královskému rodu – král ho vychoval jako vlastního
– Oidipus uvěřil, že je to jeho pravý otec, a protože ho nechtěl zabít, tak odešel ze země do Théb
– tam zabil svého vlastního otce
– uhodl hádanku nestvůry
– oženil se se svou matkou Caste a stal se králem
– hladomor – vyřeší se jen když se najde vrah Layosův
– věštec praví, že ho zabil Oidipus, Oidipovi hrozí smrt nebo vyhnání
– jeho žena se zavraždí
– on se sám potrestá – vypíchne si oči jehlicemi
– Antigona = dcera Oidipa, doprovází ho na cestě vyhnanství
– Rozbor:
1. EX: mor v Thébách
2. KO: věštba
3. KR: vražda otce
4. PE: vzal si vlastní matku, zjištění
5. KA: vypíchne si oči

Antigona
– bratři Antigony, synové Oidipa se pohádají o trůn, vzájemně se zabijí (Eteokles, Polynel)
– Kreon = strýc synů Oidipových = vládce v Thébách po smrti bratrů
– Antigona pohřbí přes strýcův zákaz svého bratra, který přivedl do země vojsko, za to je potrestána – za živa zazděna
– lidé ho přemlouvají, aby snížil trest, mezitím se však Antigona zabije a zabije se i Kreonův syn, který byl do ní zamilován, zabije se jeho žena
– Kreon zůstal sám (přestoupil zákon bohů – pohřbívání, byl potrestán za to, že se stavil vyšším zákonům)

Elektra
– je moc vázána na otce -> elektřin komplex

Euripidés
-klade důraz na psychiku hrdinů (psychologii); požitky hrdinů; vývoj postav; konfrontace člověka s člověkem; hrdinové – ženy, lidé z chudých vrstev; deus echs machina (bůh rozřešil neřešitelné; souč. v Americe – happyend)
Trojanky
– ukazuje osudy žen po trojské válce
– tragický osud žen
– jen Helena z toho vyšla šťastně
Médea
– řecká mytologie
– Médea je dcera krále Krethea
– utekla se zločinci argonauty – zamilovala se do Jasona
– on si vezme jinou ženu, kterou Médea zabije a zabije i děti
– pomohla Jasonovy – on ji opustil
– ukazuje bezpráví žen ve společnosti
Elektra

Komedie
Aristofanés
-společenská kritika, nedostatky athénské demokracie
Lysistraté
– hlavní hrdinka nechce válku
– protiválečná komedie
– ženy se odmítli věnovat svým mužům, dokud nebude mír
Mír
Jezdci
– zesměšňování politiků, kteří balamutí lidi pro svůj prospěch
Ptáci
– Primabrachos – slibuje šťasný svět, ale jde mu jen o jeho moc – diktaturu

PRÓZA:
-historická, filosofická, řečnická
-počátky filosofie- 7-6.stol.př.n.l. – snaha o rozumový výklad světa (skutečnosti)
-filosofie zahrnovala veškeré vědy (přírodní, společenské)
-filo=láska,sofia=moudrost
-filosofie:
1) – Milétská škola – pralátka(arché): Tháles, Anaximandros, Anaximenés
– Pythagoreici- číslo, harmonie: Pythagoras, Filolaos
– Elejská škola- snaha najít kritérium pravdy: Parmenidés, Zenon
– Hétrakleitos z Efezu- paradox absolutna=vše vzniklo ze stejného základu, ale jina se to projevuje; proměnlivost věcí
– Atomisté-nevěří v náhodu, vše je předirčeno-DETERMINISMUS; neexistuje posmrtný život-atomy se rozpadají: Leukippos, Demokritos z Abdéry

2) – Sofisté-exaktní vědy: Protágoras z Abdéry(noetický realismus – není objektivní pravda),
Gorgiás z Leontýn(noetický nihilismus- nic není)
Sokrates
-nenapsal žádné dílo
-ztotožňoval mravnost s poznáním
-metoda Sokratická = metoda dialogu
-vnitřní hlas svědomí
-jeho žákem Platón
-Sanktipa = Sokratova žena (hádala se s ním, protože se moc věnoval filosofii a ne rodině)

Platón
-forma dialogu
-založil školu Akademii
-viditelné věci jsou pomíjivé, ideje jsou věčné
-duše jsou věčné
-člověk nemůže budovat to, co nevybudoval v sobě
Obrana Sokratova
– poslední řeč, kterou Sokrates pronesl – byl obviněn, že si vymýšlí bohy a že kazí mládež
– lidé nechtěli přiznat, že některé věci dělají špatně
Dialogy
– filosofické, etické problémy
– konfrontace názorů a myšlenek
– Faidros -o lásce a kráse, jaký by člověk měl být
– každý musí znát podstatu jednotlivých věcí než vyvodí své závěry

dialog
– má charakter fiktivního rozhovoru, jehož prostřednictvím se rozumí filosofická myšlenka

Ústava
– představa ideální společnosti
– Mýtus o jeskyni
Zákony

Aristotelés
-žák Platóna
-vytvořil soustavu filosofie
-vychovatelem Alexandra Velikého
-každá věc je složena z látky a tvaru
-pohyb je proces, v němž látka nabývá formy
-všechny věci mají svůj účel
-rozum je formou lidské duše
Metafyzika
O duši
– otázky – stvoření…
Fyzika
– poznatky přírodních věd
– zvířata, rostliny, životní prostředí
Poetika
– charakteristika žánrů děl (epos, tragédie…)
– úkolem básníka je podat, co by se stát mohlo a co je možné
– pro zobecňující schopnosti stavěl poezii nad dějepisectví (to udává, co se konkrétně stalo)
Rétorika
– umění řečnické
– zásady řeč. projevů

Izokrates
-žák Aristotela
-zdůrazňoval styl projevů
-řečnictví

Démostenés
-žák Aristotela
-měl vadu řeči a slabý hlas (chodil na břehy řek, aby si ho vycvičil)
-řečnictví
Filipika
– proti Filipu Makedonskému za svobodu Athén

filipika
– obranná či útočná polemická řeč

Herodotos
-žák Aristotela
-1.historik
Dějiny
– řecko-perské války

Thukichydés
-žák Aristotela
-používá i citace
Dějiny
– peloponéské války

HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ
-400-100př.n.l.
-nová komedie
-odborná literatura
-poznatky exaktních věd
-pastýřské idyly

Menandros

Nová komedie
– náměty ze soukromého, osobního života lidí, současníků
– hrdinové – nižší vrstvy

Smírčí soud
– je znám pod názvem – Čí je to dítě
Protiva
– Dědek, člověk, který není s ničím spokojen
Pastýřské idyly
– básně milostné, milostná lyrika

Archimedes
-nauková próza

Eukleides
-nauková próza

ŘÍM
Mytologie:
Božstva převzaty od jiných národů, zejm. Řeků.
Ceres=zemědělství, Venuše=Krása, láska, Tellus=země, Vesta=krb,domov, Diana=lov, Jupiter=Zeus, Dyonýsos = Bacchus; Juno=Héra, Kupido=Eros=vášeň, Merkur=Hermes, Neptun=Poseidon, Pluto=Hádes, Mars=Ares,Minerva=Athéna, Apollon=Apollo.
Aeneas – syn Afrodity a praotec římského lidu, předek Romula a Rema
Rheia Silvia – Vestálská panna. Dala slib cudnosti, ale nechala se svést Marsem a porodila Romula a Rema
Romulus a Remus – zakladatelé Říma
Sibyla – věštkyně

Římská literatura:

OBDOBÍ STARÉ
-3-2. stol.př.n.l.
-překlad z řečtiny
-nápisy
-dramatická tvorba – vycházela z řec. Nové komedie
-vycházeli ze vzorů řec. Literatura – překlady
-původní díla přejímala podněty

Plautus
-ovlivněn řeckou novou komedií
Pseudolus
– Lišák Pseudolus
Komedie o hrnci
– vysmívá se lakotě
Amfitrion
– Lensovi se zalíbila žena krále Amfitriona, a tak si na sebe vezme jeho podobu
– pak se oba setkají a hádají sem kdo je ten pravý – záměna osob

OBDOBÍ KLASICKÉ (ZLATÝ VĚK)
-1.stol.př.n.l.
-próza: řečnictví, historická
-poezie

ŘEČNICKÁ PRÓZA:

Marcus Tulius CICERO
-nakonec byl přibyt na řečnickou tribunu
O řečníkovi
– podstata řečnického umění
– řečník má ovládat svůj hlas, gesta
– má být vzdělaný, mravně bezúhonný
Řeči proti Catilinovy
– proti římskému senátorovi, který připravoval spiknutí proti republice
– on to odhalil a odsoudil
Řeči proti Marcu Aureliovi
– hájí zde republiku
– hájí Caesarovi vrahy, především Bruta
Tuskulské hovory
– fingované rozhovory mezi žákem a učitelem za dobu pětidenního pobytu v Tusculu
– Smrt
– Snášení bolesti
– O zmírňování zármutku
– O státních hnutí mysli
– O významu ctnosti pro blažený život
– moto: vše má své klady i zápory

HISTORICKÁ PRÓZA:

Gaius Julius CAESAR
Zápisky o válce galské
– dává si zásluhy
– vyvražďování lidí obhajoval, že je to v zájmu Říma
– válečný deník (musel senátu předkládat, svůj postup)
Zápisky o válce občanské

Titus Livius
Dějiny (= Dějiny od založení města)
– jejich součást Kniha o založení města (o Římě a jeho založení)
– Kapitolské husy – Galové chtěli napadnout Římany, ale nepodařilo se jim to, protože je viděly husy (patřily bohyni Innově), začali gdákat a prozradili Galy -> Římané se ponaučili, že mají dávat více pozoru a lépe hlídat

POEZIE:

Titus LUCRETIUS Carus
-ve svých básních spojoval poezii a filosofii
-umělecké i naučné
O přírodě
– báseň
– o podstatě světa, o přirozanosti
– země je dárkyně života, přirovnává jí k matce
– všechno pomíjí a mění se
– nepovažuje bohy za stvořitele – všechno se vyvinulo bez jejich příčin, nemají na nic vliv
– filosofický epos (inspirovali ho Epikuros, Demokritos)

Gaius Valerius CATULLUS
-milostná a přírodní lyrika
-verše věnovány dívce – Lesbii
-‚Odi et amo.‘ = nnávidím a miluji
-pocity z lásky – šťastné i nešťastné
-psal i satirické básně a epigramy – útočil na špatné vlastnosti lidí

Publius VERGILIUS Maro
-Maicenat = mecenáš – podporoval Vergilia, aby mohl tvořit a nemusel se starat o peníze atd.
Aenesis
– (Enaeas)
– umělý epos – všechno je konstruováno uměle; chtěli ukázat, že rod Claudiovsko-Juliánský je potomstvem Řeků
– Aenesis – putuje na Krétu a další ostrovy až pozná město, které se mu zjevilo ve snu – je to potomek Rema a Romula
– Aenesis – obránce Tróje, měl zvěst ve spánku, aby opustil Tróju
– Dostal se do Itálie, kde založil město, ze kterého vznikl Řím
– Jeho cesta připomíná cestu Odyssea
– Ztvárnil vzor dokonalého občana Říma
– Důraz: hrdina plní svůj úkol a nedá se od toho ničím odradit
Zpěvy pastýřské = Bukolika
– milostné skladby, které umístil do přírody
– pastýři a pastýřky žijí příjemným životem v přírodě a klidu
Zpěvy rolnické = Georgika
– mravní hodnoty rolnického (venkovského) stavu
– opěvuje přírodu a práci
– spojuje uměleckou stránku s naučnou (způsob průběhu práce)
– váleční veteráni dostávali pozemky

Publius OVIDIUS Naso
Lásky
Listy Heroin
– dopisy hrdinek, savné ženy dopisující většinou mužům
– fingované dopisy manželek nebo milenek římským hrdinům (př. Penelopa Odysseovi)
Umění milovat
– rady mužům a ženám, jak si získat a udržet partnera
– 3 části:
1. rady pro muže
2. rady pro ženy
3. jak si udržet
Proměny
– obsahují řecké a římské báje
– asi 250 bájí (řeckých a římských)
– sjednocení motivem proměny
– metamorfózy = proměny
– psány hexametrem
– uvedeny prologem o stvoření světa
– posledné báje – o proměně Caesara v kometu (oslava Říma)
– jednotlivé báje se týkají např.
a) touhy člověka po poznání (Daidalos a Ikaros – křídla z peří a vosku, letěl ke slunci, vosk se rozál a Ikaros spadl)
b) bájných činů hrdinů Faethon)
c) příběhy lásky (Filemon a Baucis, Pyramos a
Thisbe, Narcis a Echo, Dafne)
– Narcis a Echo – Echo= nymfa, která nemohla říkat nic sama, ale jenom, opakovat, zamilovala se do Narcise, ale on lásku neopětoval -> z ní jenom hlas; Narcisově matce věštec řekl, že Narcis bude žít dlouho, když nepozná sám sebe; on se ale koukl do studánky a zamiloval se do sebe a zemřel, na tom místě vyrostl žlutý kvítek = narcis -> symbol chladné lásky
– Dafne – byla proměněna ve strom, protože nechtěla Apollona, požádal nejvyššího boha, aby zasáhl -> proměna
– Hermafroditus – syn Herma a Afrodité se zamiloval do nymfy, žádal Héru, aby mohli být navždy spolu -> kdy skákali do vody, tak spojila jejich těla => pojem hermafrodit
Žalozpěvy
– Elegie z vyhnanství
– vyjádřil stesk po vlasti a smutek z odloučení
– vyhoštěn zřejmě za jeho nemravnost (do Rumunska u Černého moře)

Quintus HORATIUS Flaccus
Satiry
– vysmíval se slabostem a chybám Římanů
Ódy
– oslavné básně – příroda, láska, přátelství, vlastenectví
– vrchol římské poezie
– formální dokonalost – vzor pro dokonale psané básně – napodobovány

OBDOBÍ POKLASICKÉ
-poč.n.l.-5. stol.n.l.
-filosofické spisy
-drama
-historie
-satira (vůči úpadkové společnosti), rozvoj satirické tvorby – kritika mravů současníků
-epigramy
Satira
– veršovaný i prozaický výsměch
– kritika zesměšňováním
– z lat. Satura = plná ovocná mísa; směs; všehochuť
– útočí na nedostatky lidských charakterů neb poměrů ve společnosti
– záporné hodnocení
Epigram
– z řec. epigram=nápis
– útvar didaktické a reflexivní poezie
– krátká, často satirická báseň
– 2 části :
1)epozice
2)pointa (závěr – působivý)
– v antice označoval skutečný nápis obsahu čistě věcného

SATIRA, EPIGRAMY:

Decimus Iunius IUVENALIS
Satiry
– 16 satirických básní
– ukazují lidské nedostatky

Marcus Valerius MARTIALIS
Epigramy
– vysmívá se nevzdělaným zbohatlíkům
– kritika neřestí a vad člověka (lakota, sobectví)

Gaius PETRONIUS
-zdržoval se na Neronově dvoře
-soudce dvorní módy
Satirikon
– o zvrhlosti dvora
– dochoval se jen ve zlomcích
– próza
– Hostina u Trimalchiona – počátek románu; pán= nafoukaný člověk, který se pořád něčím vytahuje, žil v přepychu, rozmařile; byl nechutný, neotesaný, byl to zbohatlík; nevychovaný, egoistický; vymočí se a ruce si utře do vlasů otroka

BAJKY:

Phaendrus
-zpracoval náměty od Ezopa, kromě toho zpracoval i veselé příběhy a historky, které se vyprávěly v lidovém prostředí
-ve verších

PRÓZA:

Seneca
-filosof
-absolvoval filosofickou školu směru stoicismu
-byl vychovatelem Nerona
O duševním klidu
– forma dialogů
– člověk nesmí podlehnout, musí si zanechat své morální zásady
Listy Luciliovy
– forma dopisů příteli, ale ve skutečnosti to bylo určeno veřejnosti
– mravní otázky a otázky o věcech, které jsou ty pravé
– Třetí list – o přátelství, nikdo nemá být zcela důvěřivý, ale ani ne úplně nedůvěřivý; podstata pravého přátelství spočívá na důvěře

HISTORICKÁ PRÓZA:

Publius Cornelius TACIUS
-chtěl, aby se lidé poučili z dějin svých předků a neopakovali jejich chyby
-dějepisectví přisuzoval velký význam -> poučení
Germania
– národopisná a zeměpisná studie o životě germánských kmenů
Dějiny
– vývoj Říma po Augustově smrti
– vynikají I uměleckým ztvárněním
Letopisy
– napsal příběhy a život římských císařů
– dějiny po Neronově smrti

ŘECKÉ A ŘÍMSKÉ KULTY :
Eleuzínská mysteria
– kult athénského stavu, do něhož mohl po zaplacení vstoupit každý Řek.
– Mysteria oslavovala kult Demeter a její dceru Persefonu-bohyni podsvětí
– Obřady byly tajné
Dionýská mysteria
– uctívači Dionýsa-boha vína
– orgiastické slavnosti – bakchanálie
– odehrávaly se v době, kdy Dionýsovy následovnice Maenády putovaly po horách a trhaly na kousy divoká zvířata a často i muže
Orfismus
– zabýval se hlavně posmrtným životem
Cybelenská mysteria
– kult bohyně Cybele
– obřady založené na Cybelině pomstě jejímu milenci Attiovi, jenž upadl v šílenství, sám se vykastroval a zemřel dřív než se mohli opět setkat
– během slavnosti se mnoho oddaných samo vykastrovalo