Česká a světová kriticko-realistická próza a drama

je to období 80. a 90. let 19. století

navazuje na počátky uměleckého realismu od 40.let 19. století ( K.H.Borovský – Obrazy z Rus, B.Němcová – Obrazy z okolí Domažlického )
toto období kritického realismu ovlivnilo rozvoj prózy:
1. zásluhou májovců se vytváří dva proudy prózy: venkovská, městská
2. nová generace vytváří historickou prózu
3. základy českého románu jsou položeny K.Světlou
realismus v literární vědě klade požadavky na pravdu a svobodu vědeckého bádání ( jeho nejvýznamnější osobnosti jsou: T.G.Masaryk, J.Gebauer, J.Vlček )
charakteristické rysy:
sociální a národně obrozenecké tendence zobrazení člověka v konkrétní situaci bohatost výrazových prostředků historická konkrétnost typizace = vytvářejí se typické postavy nebo skupiny postav, které se postupně vyvíjejí a jejich osudy jsou dobově a společensky podmíněny kritika nedostatků ve společnosti dělí se na:
městská próza ( J.Arbes, A.Stašek, I.Hermann, G.P.Moravský, J.Uher )
historická próza ( A.Jirásek, Z.Winter, V.B.Třebízský, J.F.Karas )
vesnická próza ( K.V.Rais, K.Světlá, T.Nováková, J.Holeček, J.Š.Baar )
naturalismus v české próze ( E.Zola, K.M.Čapek-Chod, A.M.Tilschová )
realistické drama ( Mrštíkové, G.Preissová, L.Stroupežnický )

Městská próza

– autoři tvoří díla se sociální tématikou,
je zde návaznost na Nerudovy Malostranské povídky

Jakub Arbes

( 1840 – 1914 ) narodil se v Praze na Smíchově, studoval reálné gymnázium věnoval se novinářství ( Národní listy, Hlas ) a literatuře
tvůrce romaneta ( krátké prozaické dílo s dobrodružným dějem a výraznou pointou, zdánlivé nepochopitelné, tajemné jevy jsou vysvětleny logicky, i pomocí vědy dílo:
romaneta : Newtonův mozek
Svatý Xaverius
Ďábel na skřipci
Sivooký démon
Zázračná madona
Poslední dnové romány :
Kandidáti existence – snahy pomoci dělnictvu Štrajchpudlíci – o dělnické třídě z roku 1848 a pracujících dětí

Antal Stašek 

( 1843 – 1931 ) otec Ivana Olbrachta ( vlastním jménem Kamil Zeman )
díla:
O ševci Matoušovi a jeho přátelích
V temných vírech
Na rozhraní
Bláznivci našich hor – povídka

Ignát Hermann

( 1854 – 1935 ) humorista, zesměšňoval maloměšťáky,
představitel prózy s pražskou tématikou dílo:
U snědného krámu
Otec Kondelík a ženich Vejvara

Gustav Pflégr-Moravský

( 1833 – 1975 ) dramatik, prozaik, básník
chtěl vytvořit postavu zbytečného člověka
dílo:
Ztracený svět – životní osudy J.V.Fryče
Z mého světa – obraz života pražských dělníků

Josef Uher

( 1880 – 1908 ) narodil se v Podolí, měšťanka v Tišnově, za studií přispíval básněmi do moravských časopisů, píše o osudech chudých lidí, žebráků, tuláků a dětí bez rodičů
stal se prvním spisovatelem tzv. bosáckých námětů autor tišnovska
dílo:
Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza
Má cesta
Dětství a jiné povídky

Historická próza

– má výchovný cíl, snaha posílit národní hrdost
– historická témata:
husitství,
obrození,
vliv rakouské a ruské literatury
– v české literatuře se objevuje už před nástupem realismu

Alois Jirásek

( 1851 – 1930 ) narodil se v Hronově,
studoval v Hradci Králové a filosofii v Praze
profesor dějepisu v Litomyšli, později v Praze
podepsal Manifest českých spisovatelů ( za samostatnost českého národa )
byl členem senátu
tvorba:
mistr popisů bitev
přínos:
podává nejucelenější obraz české historie
literární činnost
začal již jako student, psal básně o těžkém životě prostého lidu jeho rodného kraje, podobné náměty měly i jeho
první prózy:
Povídky z hor
v Litomyšli zpracovával náměty z 18.stol.:
Na dvoře královském
Poklad
Sousedé
Filosofická historie
v Praze se zabývá obdobími českých dějin:
1. nejstarší dějiny:
Staré pověsti české – čerpá z Kosmy a Dalimila
2. husitství:
Mezi proudy
Proti všem
Bratrstvo
Husitský král
Z Čech až na konec světa
3. pobělohorské období:
Psohlavci – povstání Chodů koncem
19.stol.
Temno – obraz protireformace, působení Jezuitů a katolické šlechty v SV Čechách a Praze
Skály – selská vzpoura na Čáslavsku
Skaláci – selská vzpoura na Náchodsku
4. národní obrození:
F.L.Věk – 5 dílů, podle skutečné postavy F.L.Heka
U nás – 4 díly
– dramatická tvorba:
a) současná – Vojnarka, Otec
b) historická – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Zikmund Winter

( 1846 – 1912 ) narodil se v Praze,
středoškolský profesor dějepisu zabýval se historickými náměty 16. a 17. století,
zpracoval období renesance
dílo:
Krátký jeho svět
Rozina Sebranec
Mistr Kampanus – životní osudy rektora Karlovy univerzity, který byl očitým svědkem stavovského povstání

Václav Beneš Třebízský

( 1849 – 1884 ) katolický kněz zajímal se o pobělohorské období
dílo:
Bludné duše

Josef František Karas

( 1876 – 1931 ) narodil se v Tišnově novinář, romanopisec, dramatik zabýval se především historickou tématikou ( husitské války, selské rebelie, 30letá válka, národní obrození ) některá díla historicky nepřesná, ale vždy vlastenecky a výchovně zaměřená většinou zachycuje události z rodného kraje Hanácka a Valašska
označován za průkopníka českého historického románu na Moravě ve své době čtenější než A.Jirásek
dílo:
pro mládež :
Na Žižkově válečném voze
Ke staroměstskému lešení
román :
Valašská vojna trilogie :
Bitva – historie hradu Pernštejna

Vesnická próza

– většina autorů pochází z vesnice – dojem, že na vesnici žije více českých typů než ve městě

Karel Václav Rais

( 1859 – 1926 ) ve svých dílech zobrazoval těžký život venkovanů v Podkrkonoší a na Českomoravské vysočině
dílo:
mezilidské vztahy :
Výminkáři
Potměchuť
Rodiče a děti
Horské kořeny
román :
Zapadlí vlastenci – poděkování neznámým učitelům a duchovním za šíření národního uvědomění v Podkrkonoší
Pantáta Bezoušek
Západ
naturalistický román :
Kalibův zločin

Karolína Světlá

( 1830 – 1899 ) vlastním jménem Johana Rottová jméno Světlá po rodné vesnici svého manžela profesora Mužáka, díky kterému se stala vlastenkou
usilovala o zrovnoprávnění žen, píše o typu mravně silných žen
v povídkách řeší morální otázky a charakterizuje vesnický lid především ze S.Čech
dílo:
pražská próza :
Zvonečková královna
Černý Petříček
ještedská próza :
Kříž u potoka,
Kantůrčice,
Frantina,
Nemodlenec,

Vesnický román

Tereza Nováková

( 1853 – 1912 ) redigovala časopis Ženský svět
psala monografický román ( děj se týká jedné postavy, jejího vývoje )
vycházela z námětů z Čech
dílo:
román :
Jiří Šmatlán
Drašar
Na Librově gruntě
Děti čistého živého
román z vesnického prostředí :
Jan Jílek
román z mestského prostředí :
Maloměstský román – o osudech dcery Zdenky K.H.Borovského

Josef Holeček

( 1853 – 1959 ) používal zase náměty z J.Čech
dílo:
Naši – 10 dílů, románový cyklus o vesnickém životě na Vodňansku a Prachaticku v pol. 19.stol.

Jindřich Šimon Baar

( 1869 – 1925 ) katolický kněz
dílo:
románová trilogie :
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůny

Naturalismus

– tento směr vytvořil Emile Zola, chtěl ukázat člověka jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti
– člověk má být omezen na jeho biologickou podstatu ( ovládaný pudy )
– manifest naturalismu je v předmluvě románu Tereza Raquinová – programové prohlášení naturalismu a jejich cíle jsou ve studii

Experimentální román

– čeští představitelé:

Karel Matěj Čapek-Chod

( 1860 – 1927 )
dílo:
romány :
Kašpar Lén Mstitel – tragický příběh vraha, mstitele, zedníka Léna
Turbína – příběh patricijské rodiny, bankrot továrníka
Jindrové – zkušenosti z 1.sv.v.
Antonín Vondrejc

Anna Marie Tilschová

dílo:
Fany,
Stará rodina,
Synové

Realistická dramatická tvorba

– česká představení 2x týdně v Zemském divadle Stavovském
– díky Bachova absolutismu nelze zřídit samostatné české divadlo
– po přijetí Oktrojované ústavy se podařilo F.L.Riegrovi prosadit Prozatímní divadlo
– v květnu 1862 položen základní kámen a v listopadu 1862 otevřeno hrou V.Hálka – Král Vukašín – 1883 otevřeno Národní divadlo Smetanovou operou Libuší, byly zde hrány překlady ( Shakespeare, Ibsen, Gogol, … ) i české hry ( Tyl, Kolár, Jeřábek, …)

Alois a Vilém Mrštíkové

( 1859 – 1926 )
největší představitelé kritickorealistické tvorby, tvořili samostatně i společně, náměty vybírali z Moravského Slovácka a okolí Brna
společné dílo:
Maryša – obraz sociálních rozdílů a síly předsudků, děj se odehrává na vesnici a odhaluje tragické následky vynuceného manželství. Závěr je tragický, ale ve skutečnosti příběh takto neskončil. Hra je psána nářečím, téma objevil Alois a tvůrce ideje je Vilém.

Ladislav Stroupežnický

( 1859 – 1926 )
dílo:
veselohry s historickými náměty :
Zvíkovský rarášek
Paní Mincmistrová
komedie z jihoceské vesnice :
Naši furianti – hlavní dějovou linií je spor, kdo bude ve vsi ponocným, přesná char. soc. rozložení vesnice na chudé a bohaté

Gabriela Preissová

( 1859 – 1926 ) na jeviště přinesla nářečí a hovorový jazyk, mnohdy archaické výrazy věrohodné vykreslení psychologie postav a prostředí
dílo:
hry z Moravského Slovácka :
Gazdina roba – zhudebnil Föerster
Její pastorkyňa – zhudebnil L.Janáček

Realistická tvorba ve světové literatuře

1) Anglie
Charles Dickens
dílo:
Kronika Pickwickova klubu Oliver Twist, Malá Doritka, David Coperfield, Nadějné vyhlídky
2) Rusko
Lev Nikolajevič Tolstoj
trilogie : Dětství
Chlapectví
Jinošství
historický román :
Vojna a mír
psych.román :
Anna Karenina
Nikolaj Vasilijevič Gogol
dílo:
Mrtvé duše,
Revizor,
Ženitba,
Hráči
Anton Pavlovič Čechov
dílo:
Racek,
Strýček Váňa,
Višňový sad,
Tři sestry
Fjodor Michailovič Dostojevskij
dílo:
Zločin a trest,
Bratři Karamazovi,
Zápisky z mrtvého domu
3) Francie
Honoré de Balzac
dílo:
Lidská komedie,
Otec Goriot,
Lesk a bída kurtizán,
Ztracené iluze
4) USA
Ernest Hemingway
používal metodu = „metoda ledovce“ ( ztroskotání hrdinů je skryto pod zdánlivě povrchními dialogy )
dílo:
Komu zvoní hrana,
Sbohem armádo, Stařec a moře
5) Polsko
Henry Sienkiewicz
dílo:
Quo vadis,
Křižáci
trilogie: Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyowski