HISTORICKÁ BELETRIE (SVĚTOVÁ A NAŠE)

beletrie = umělecká próza

Anglie

sir Walter Scott

(1771–1832) básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány) byl původem Skot z Edinburgu, advokát, nechal opravit skotský feudální hrad. Dílo: Je zakladatelem historického románu např.
Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Wawerly – napsán v anonymitě, román ze skotských dějin

Kenil Worth

– historický román z doby Alžběty II.ú Francie

Victor Hugo

(1802–1885) básník, prozaik, dramatik
Už za svého života se stal legendární postavou, je pochován v pařížském Panteónu, sympatizoval s Velkou francouzskou revolucí a Napoleonem.
Otevřeně vystupoval proti Bourbonům. Byl proto vypovězen z Paříže, tak se odstěhoval do Belgie. Byl nucen se odstěhovat i odtamtud, a to na dva ostrovy v Lamanchském průlivu, kde strávil 20 let. Ve vyhnanství zůstal až do roku 1870. Hugo byl básník, prozaik a dramatik.
Dílo:
básnický cyklus
Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
drama
Ruy Blas
próza
román
Chrám Matky boží v Paříži – pokrytecký kněz Frollo se ujme Quasimoda, který je deformován hrbem, který má na zádech. Quasimodo je zvoník, v kostele jednoho dne přijedou kejklíři a s nimi krásná Esmeralda, Frollo se do ní zamiluje, ale Quasimodo je proti tomu a svrhne ho ze střechy chrámu, nakonec i on umírá. Obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo);
dramatický dějový spád
román
Bídníci – hlavní postavou je galejník Jean Veljean, který byl odsouzen na galeje, protože ukradl kus chleba. Za čas z galejí uprchne, dostane se do města, tam se později stane starostou, ale stále je stíhán policistou, který ho za každou cenu chce opět poslat na galeje. Jean pozná prostitutku, která ho požádá, aby se postaral o její mladou dceru, ten toto přijme. Jednou Jean zachrání policistovi život, ten pozná, že se v něm mýlil, ale nevyrovná se s tím a tak spáchá sebevraždu.
román
Dělníci moře – věnovaný dvou ostrovům z průlivu Lamanche. Hlavní hrdina, mladý rybář, který je nešťastně zamilovaný. Poblíž ostrova ztroskotal parník, rozhodl se jít na pomoc, ostatní rybáři šli s ním, nejdůležitější pro něho je, ale motor, který opravdu zachránil. Nechce se již vrátit na pevninu, protože je nešťastně zamilovaný a tak radši volí smrt.
román
Muž, který se směje – hlavní hrdina je šlechtic, který má po operaci zohyzděný obličej, takže vypadá jako by se pořád smál. Odchází na venkov, tam se zamiluje do dívky, která mu umírá a jako typ romantického hrdiny nesnese bolest a tak umírá také.
román
Devadesát tři – námět si bere ze své současnosti, popisuje zde rok 1793, vrcholné období Velké francouzské revoluce – jakobínská diktatura. Tento román Hugo napsal v roce 1872 a staví se ne stranu francouzské revoluce ( v roce 1830 – 1831 – červnová revoluce, 1871 – pařížská komuna ). Všechny tyto akce byly vedeny v duchu Velké francouzské revoluce.

Alexandr Dumas starší

spisovatel napsal historický román 3 mušketýři, Hrabě Monte Christo

Rusko

Lev Nikolajevič Tolstoj

(1828–1910) Jeden z nejbohatších spisovatelů, celý život prožil na venkovském sídle na Velké Polaně. Rád experimentoval se svými poddanými, reforma společnosti, přístupné vzdělání, rovnost. Romány mu psala žena, on ji jen diktoval. Měl rád Chelčického, doktor Tolstého byl slovák.
Dílo:
historický román
epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup, taktika spálené země, aby Napoleon nemohl přezimovat. Skutečné historické postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života), válku nenávidí, je neatraktivní, vezme si Natašu, oproti němu je šlechtic Andrej Bolkonský, švihák, pravý voják, jednodušší, sangvinik. Z historických postav Kutuzov, Napoleon…..

Polsko

Henryk Sienkiewicz

(1846–1916)
historické romány
Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
trilogie
Ohněm a mečem,
Potopa,
Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.;
milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
román
Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)

Adam Mickiewicz

(1798–1855)
básnická povídka
Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ

Německo

Lion Feuchtwanger

(1884 – 1958) /lion fojchtvangr/ prozaik a dramatik; emigroval do USA, kde žil až do své smrti romány mají náměty současné i historické
román
Žid Süss (1925): přinesl autorovi slávu; vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu. dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v soudobém Německu zobrazil v románové trilogii
Čekárna (1933 – 39):
I. díl Úspěch zobrazil vznik nacismu v Bavorsku;
II. díl Oppermannové první měsíce Hitlerovy hrůzovlády a
III. díl Vyhnanství životní útrapy německé emigrace.
Největší ohlas získal jako autor historických románů:
román
Josephus Flavius: trilogie; líčí židovský odboj proti Římanům v 1. stol. n. l.
román
Židovka z Toleda (1955): zachycuje španělský středověk
román
Lišky na vinici (1955): období před Velkou francouzskou revolucí, zachytil také boj za americkou nezávislost.
román
Bláznova moudrost (1952): s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua; děj se odehrává ve Francii v 18. stol.
román
Goya (1951): o velkém španělském malíři 18. a poč. 19. stol.

Bertolt Brecht

(1898 – 1956) dramatik, divadelní režisér, básník, prozaik patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi dvěma světovými válkami před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble je považován za tvůrce tzv. epického divadla: dramatický děj je přerušován buď vypravěčem nebo také jednotlivými postavami, které přitom vystupují ze hry, aby vyložily její smysl. Epizující prostředky divadla (např. komentování, při které herec vystupuje z děje; přestavování jeviště před zraky diváků; písně; mezititulky; film apod.) mají diváky odvádět od prožívání děje. Epické divadlo chce z diváka učinit kritického pozorovatele děje.
hra
Matka Kuráž a její děti:
Drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti, přesto je postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ, dá se na ní vydělat. Brecht zde vyjádřil nesmyslnost válek, použil prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče, vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
hra
Strach a bída Třetí říše:
líčí nacistickou krutost

Česko

Kosmas

Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st. autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části) styl: živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) cesta k zesvětšťování literatury zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti.

Dalimilova kronika

– poč. 14. stol. nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba) autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314 forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk

Rukopisné padělky (RKZ)

Rukopis královédvorský

– ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.

Rukopis zelenohorský

– anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol. obsahují převážně skladby epické spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)
význam: měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví) jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol. inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa

Karel Hynek Mácha

(1810–1836) nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
Básník, prozaik a výrazný malíř, uznán až po smrti, za svého života byl odsuzován, prožil krátký, ale pestrý život. Narodil se v Praze na Malé straně, zemřel v Litoměřicích. Rodina byla bohatá, postupně zchudli. Studuje práva, navštěvuje přednášky filozofie. Jeho koníčkem bylo divadlo, kde se také seznámil se svou láskou Eleonorou Šonkovou, čekala s ním dítě, musel si jí vzít. Dalším koníčkem bylo malování, maloval krajinky. Potom cestování, úletář, pěšky do Itálie, toulky Rakouskem, putoval tam kde maloval. Přesídlil do Litoměřic a tam si také založil praxi. Dostal zápal plic, umírá v den své svatby, ostatky převezeny na Slavín 1939, památník na Petříně, nemá žádné potomky, syn umírá v šesti letech.
náměty historické:
román
Křivoklad =
1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma:
vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)

Václav Hájek z Libočan,

Kronika česká – české dějiny do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva

František Palacký

(1798–1876) Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách založení Matice české (vydávání českých knih)
historik:
edice kronik
Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848, základní historické dílo do r. 1526, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou, vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry), inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

Josef Kajetán Tyl

(1808–1856) Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace historické hry: vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;
Kutnohorští havíři:
historicky:
bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol.
podnět: stávky dělníků v 40. letech 19. stol.
Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti; Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli

Julius Zeyer

(1841 – 1901) básník, prozaik, dramatik, místo narození Praha, vychovatel v Rusku
Dílo:
a)próza:
Ondřej Černyšev – ruský dvůr 18.stol. Román o věrném přátelství Amise a Amila – rytíři Francie Jan Maria Plojhar – syn z bohaté měšťanské rodiny je zmítán spol. rozpory a nedovede je překonat.
Dům u tonoucí hvězdy – vrchol deziluze. hl. postava Slovák Rajko
b)poezie
Vyšehrad – o hrdinské minulosti národa Čechův příchod
Zpěv o pomstě za Igora
Ossiánův návrat
Karolinská epopeja – opěvuje obětavost reků K.Velikého
c)dramata
Bratři Don Sančo – tragedie

Václav Beneš Třebízský

(1849–1884) Povoláním kněz, zemřel mladý.
Dílo:
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.;
román
Bludné duše – z pobělohorské doby, sedlácké bouře
román
Královna Dagmar – o tragickém osudu dcery Přemysla Otakara II.

Alois Jirásek

(1851–1930) Narodil se v Hronově, dostudoval historii, působil v Litomyšli, hodně psal. Za hybnou sílu pokroku považoval obyčejný lid a tímto se ztotožňoval s komunisty. Dokonale uměl popsat atmosféru doby ( Temno, Jan Hus ). Jeho záporem bylo, že nedokonale psychologicky popisoval postavy – byli to jednodušší lidé, především prosté ženy. Jeho zájem o historii byl veliký –
Staré pověsti české,
husitství – pobělohorská doba,
národní obrození – především uznával husitství. vrchol české historické prózy 19. stol.
Dílo:
a) próza
– témata: nejstarší období dějin:
Staré pověsti české – (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil
husitství:
román
Mezi proudy – (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV.,
počátky reformního hnutí;
vydání Kutnohorského dekretu,
osudy Jana Žižky
román
Proti všem – (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420);
husité, Jan Žižka,
zeman Ctibor z Hvozdna;
císař Zikmund
román
Bratrstvo – (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady román Husitský král – (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
román
Z Čech až na konec světa – (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy
národní obrození:
román
F. L. Věk – (5 dílný), hlavní postava byla skutečná ( F.L. Hek ), Jirásek mu vzal deník a opisoval, zachycuje rozvoj Národního obrození v Praze a na venkově ( Dobruška ), v románu jsou skutečné postavy – Thám, Kramérius, volné pokračování v románu U nás. román U nás – (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera
novela
Filozofská historie – příběhy 4 studentů fillozofie kolem roku 1848, (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)
doba pobělohorská:
román
Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce obraz protifeudálních selských rebelií:
román
Skály – sélské bouře proti církvi, (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický)
román
Psohlavci – selské bouře proti vrchnosti – (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina)
román
Skaláci – selské bouře proti vrchnostem na Náchodsku – (selská vzpoura 1775 na Náchodsku)
b) drama
– témata:
historická:
husitská trilogie
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti z období obrozenského
M. D. Rettigová
– veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky
pohádková:
Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter)
současnosti (venkov):
Vojnarka (láska milenecká × mateřská),
Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)

Zikmund Winter

(1846–1912) Historik, dějepisec, archivář, psal beletrie a odborné studie. profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a
humoristických soubor
Rakovnické obrázky,
Pražské obrázky, dějiny řemesel a obchodu v Čechách
román
Mistr Kampanus – v pobělohorské době, tragický osud rektora university Karlovy, který přešel na katolickou víru, aby zabránil příchodu jezuitů na univerzitu, vnímán jako zrádce a tak spáchal sebevraždu.

Ivan Olbracht 

(1882 1952)
román
Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)
Ze starých letopisů (o české minulosti)

Vladislav Vančura

(1891–1942) prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
baladický román
Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života);
básnická próza (lyrická);
využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk.

Rudolf Medek

(1890 – 1940) legionář Pětidílný románový cyklus Anabáze (1927) napsal ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Drama
Plukovník Švec (1928) líčí podle skutečnosti sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Báseň
Zborov je oslavou hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.

Josef Kopta

(1894 – 1962) legionář
Románová trilogie
Třetí rota: Hrdiny tohoto románu charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození, zobrazuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.

František Langer

(1888 – 1965) legionář dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu; lékař čs. legií v Rusku
Povídková kniha
Železný vlk a
drama
Jízdní hlídka vycházejí z autentických zážitků. Jízdní hlídka vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky.

Jaroslav Kratochvíl

(1885 – 1945) legionář Za 1. světové války jako voják rakouské armády padl do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Nedokončený dvoudílný román
Prameny patří k základním dílům socialistického realismu, zřetelně straní levici. Děj románu se odehrává v Rusku bezprostředně před VŘSR. Líčí a zpracovává zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.