Vývoj české balady

 Balada – báseň jež v sobě spojuje epiku, lyriku i drama ( lyrickoepická báseň )
– líčí děj, obvykle ponurý, smutný, tragický, podává jej s hlubokým citovým zaujetím
– nezná epickou šíři, usiluje o spád a sevřenost, proto používá ve vypjatých místech dialogu
– může být:
1) LIDOVÁ ~ autor je neznámý
2) KLASICKÁ ~ autor je znám ~

F.L.Čelakovský

– autor první české balady: Toman a lesní panna

~ K.J.Erben

– Kytice – vychází z klasické balady
– boj dobra se zlem – vztah matky s dcerou
– boj s nadpřirozenými silami

Původně ( od raného středověku ) se slovem balada označovala ( v Provenci a v Itálii ) lidová taneční píseň milostného rázu ( baltare = tančit ), na jejím základě se vyvinula:
1) italská balada neboli balata ~ 14 veršů rozdělených do dvou strof
2) francouzská balada ~ 3 strofy o 7-12 verších
3) závěrečné poslání
Balada v našem slova smyslu má svůj počátek ve Skotsku minstulové = žongléři ( chodili od hradu ke hradu ), líčili v nich příběhy z válek a starých mýtů.
Odtud se balada dostala do Německa, jde byl tento žánr od konce 18.století využit J.W.Goethem, F.Shillerem a dostala se i k nám, kde spolu s baladami lidovými ( Osiřelo dítě ) zapůsobil na vznik české balady ( baladické tvorby u Čelakovského, Erbena, Nerudy ). Romanticky fantastické náměty postupně vytlačuje tématika sociální – u Bezruče, Wolkra.
Přeneseně se někdy hovoří i o baladicky laděné próze.
Hlavní hrdina se obvykle ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá.
Představují je zpravidla vybájené bytosti, jimiž je ztělesňována nepřátelská moc přírody = balady fantastické. Někdy však hrdinu přerůstá zlo vznikající v mezilidských vztazích, závist, nenávist, zášť, žárlivost, pomluva, zrada, útlak = balady sociální.

František Ladislav Čelakovský

tvůrce ohlasové poezie, která byla vytvořena na základě lidové slovesnosti kritizoval carské Rusko založil tradici balad a satir, která žije v dnešní poezii až dodnes měl více epigonů navazuje na něj baladika Erbenova a satira K.H.Borovského
dílo: Ohlas písní ruských ( 1829 )
~ vychází z bylin, z hrdinských ruských eposů
~ rozvíjí epičnost, dramatičnost, často užívá personifikace, dlouhé samohlásky, ruská slova mezi českými, vytváří nová jména hrdinů a používá rusismu:
Čurila Plenkovič,
Ilja Moromec
Ohlas písní českých ( 1839 ) ~ zaměřen na lyriku a to přírodní, osobní
~ skladba alegorická, jinotajní ( mají podtext )
~ skladby satirické
~ 1.umělá balada: Toman a lesní panna
~ úvodní báseň Kytice

Karel Jaromír Erben

dílo:
Kytice
– 12 dramat ( balad ), první je Kytice, poslední Věštkyně
– je básníkovou výzvou času
– balady představují až nadlidský souboj o život a jeho hodnotu
– představují zápas, v němž hrdinové umírají, aby byl zachován mravní řád, s ním i národ a lidská společnost. – jsou zde zpracovány starší baladické a pohádkové látky, které jsou proměněny v drama a jako ve staré tragédii je v nich osud nezaměnitelný, člověk nad ním nemůže vyhrát, může zvítězit jen nad sebou samým.
– hrdinové: většinou ženy ( matky ), které vědí zač nesou vinu a nebrání se
– vychází z lidové balady a jazyka ( mýty, balady )
– věřící ~ lidský osud je předurčen, musí se dodržovat ne odhalovat jinak trest
– není místo děje, doba a společenské prostředí
– dynamika ~ prudký dějový spád ( krátké jednočlenné věty, bez spojek, zkratkovitost, hutný dialog, zvukomalba )
– obsahuje tyto balady: Vodník, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Holoubek, Polednice, Poklad, Svatební košile

Jan Neruda

dílo: Knihy veršů – do 3 oddílů
a) verše výpravné ~ epické básně ~ objevuje se zde první sociální balada, je udělána náznakově: Dědova mísa Před fortunou milosrdných ~ navazuje na baladiku Čelakovského a Erbena
b) verše lyrické, intimní ~ mají 3 cykly: 1. věnován otci 2. věnován matce 3. Anně Holinové
c) příležitostné verše časové ~ Vším jsem byl rád ( humor )

Balady a romance

– navazuje opět na baladiku Čelakovského a Erbena
– jeho romance je na rozdíl od balady optimistická
– není to balada v pravém slova smyslu
– mezilidské vztahy:
Balada dětská
– víra v národní hrdost a tradice:
Balada česká
Romance o Karlu IV.
– legendy a báje:
Balada stará

Jaroslav Vrchlický

dílo: Selské balady – zachytil zde období pobělohorské, líčí historické postavy ( hrabě Breda ). V lidu vidí autor uchovatele starých revolučních myšlenek husitství.

Petr Bezruč

dílo:
Slezské písně – inspirován zejména odporem proti sociálnímu a národnostnímu útlaku, stylizuje se do postavy potulného pěvce ( slezského lorda ) – vůdce ostravského a slezského lidu. sociální balady
~ projev sociálního útlaku: Maryčka Magdónova
~ národní útlak: Kantor Halfar balady s tématikou sociální vzpoury: Ostrava,
70 000 intimní lyrika: je nevýmluvná, drsnější básník v podobě poutníka prochází krajem, sleduje osudy lidí a srovnává slezský kraj s bohatým krajem Hané a Slovácka význam: lyričnost, epika, ironie, útočnost návaznost: Erben, Neruda, Vrchlický
jazyk:
lašské nářečí rytmus:
daktyl – nadsázka, metafora, personifikace
Bernard Žák – trpí na původ, národ, řeč Jiří Wolker dílo: Těžká hodina
~ nejvýznamnější kniha proletářského umění
~ charakteristická je změna z okouzleného chlapce na muže bojovníka
~ nelze snít, ale musí se jednat
~ epičnost
~ lyrika = stav, dav, pocit
~ epika = cit
sociální balady:
Balada o snu
~ nekončí tragicky
~ Bezruč, Neruda – inspirace
~ navazuje na sociální tématiku Balada o nenarozeném dítěti
~ společnost a bída dožene mladé milence, aby se zbavili nenarozeného dítěte
~ nepatetické zpracování běžného příběhu
~ láska může být šťastná jenom, není-li vykoupena neštěstím druhých
Balada o snu
~ hlavní myšlenka: rozpor mezi snem a skutečností a přeměna světa
~ Jan je inspirován snem své milé a sen o spravedlivém světě uskuteční tím, že svůj sen zabije ( změní v revoluční čin )
– typická balada proletářské ideologie
Balada o očích topičových
~ oslava práce

Vítězslav Nezval

dílo:
52 hořkých balad studenta Roberta Davida
~ villonská balada
~ 4 sloky: první 3 → 12 veršů poslední → 6 veršů

Baladicky laděná próza

Vladislav Vančura

dílo: Markéta Lazarová
~ baladický román
~ zobrazení milostných vztahů – Markéta Lazarová a Mikoláš Kozlík,
Kristián + Alexandra Kozlíková
~ loupeživé rody pobity,
Markéta a její dítě = symbol zachování rodu
~ podstatou je jak lidé přijímají život
~ kontrasty: surovost, lstivost, vášeň k životu
~ postava vypravěče jakoby hovořila s jednotlivými postavami oslovuje čtenáře

Ivan Olbracht

dílo:
Nikola Šuhaj Loupežník
~ zběh z první světové války, motivem je láska, končí tragicky (zrada kamarádů )
~ 2 linie:
1) vojenský zběh Nikolaj od uherské jednotky do hor + bratr Jura → zbojníci
2) nepolapitelný, utíkaní z vězení, kazajka ( míjejí ho [psí] kulky )

Marie Majerová

dílo:
Havířská balada

Ladislav Fuchs

dílo:
Pasáček z doliny