Čas minulý (préteritum)

– děj se udál před okamžikem promluvy- příčestí minulé + prézentní tvary pomocného slovesa být: vezl jsem– zkrácená hovorová podoba: viděls, tys tam byl, cos to napsal– zvratné sloveso: smál ses, přál sis– plusquamperfektum = čas předminulý (archaické): Královna odešla dveřmi, kterými byla přišla.- vyjádření výsledku děje (perfektum) – příčestí trpné + tvary slovesa být, mít: je uvařeno, mám uvařeno (vařil a už uvařil) ▫ čas budoucí (futurum) – forma složená (od nedokonavých sloves) – vyjadřuje děj následující za okamžikem promluvy (budu psát)- forma jednoduchá (od dokonavých sloves) – vyjadřuje ukončení děje po okamžiku promluvy (dopíšu)- u některých sloves pohybu (nedok.) se tvoří futurum pomocí předpony po- (poběžím, povezu) nebo pů- (půjdu)- vyjádření a) nejistoty v přítomnosti (Asi bude nemocný. To bude pravda.) b) výzvy (Budeš poslouchat?!) c) výtky (Ty si budeš ležet, a já abych uklízela.) · slovesný způsoba) oznamovací (indikativ) – děj reálný v přítomnosti. minulosti, budoucnosti- s částicemi – přání (Ať přijde!)- výzva, rozkaz (Mlčíš! A padám!)