4. Středověk v Evropě

-313 – Konstantin I. – právní uznání křesťanských obcí; šíření křesťanství, pronásledování nekřesťanů
-5.-15. stol.
-počátky středověké literatury souvisejí se zánikem západořímské říše a s formováním feudálních států a národních společenstvích
-11.stol. – laicizace literatury – lit. Se začíná oddělovat od církevní literatury, světská lit.
-zač. národních jazyků, vznik eposů…, původně keltský okruh (Artuš, Tristan a Izolda – zdvojování postav – T. si má vybrat tu pravou, zlatovlasá, hodná X běloruká zlá); u nás Epos o králi Markovi

základní rysy středověké literatury:
-základ feudální společenský řád a křesťanské náboženství
-křesťanství – základ světového názoru na středověkého člověka
-oslava ideálního středověkého šlechtice (rytíř a jeho ctnosti)
-hlavní zásada :
– představa o neměnnosti světa
– světový řád dán bohem (nemění se)
– bůh je středem všeho
– pozemský svět je pomíjivý, není nijak důležitý, důležitý je věčný, nadpozemský, život
– zobrazen ve vztahu s nadpřirozeným ideálem
– základní tematika – náboženská
– zdůrazňovala se f o r m a nad obsahem
– výpravná šíře, ale malé pochopení pro historické souvislosti nebo odlišnosti v některých údajích (např. Odysseus=hrabě, Alexandr Veliký=křesťanský panovník šířící víru mezi pohany..)
– důraz nebyl dáván na původnost; cílem básníka nebylo najít původní a dosud nezpracovanou látku, nýbrž již existující nově upravit

Na co se psalo?

– Papyrus – dovoz hlavně z Afriky – drahé; knihy v rotulu = svitky
– Pergamen – Pergamen = město v Turecku, kousek od Istanbulu – tam ho vynalezli; svitky, folio (přeložený pergamen); na 1 knihu padlo i celé stádo dobytka
– vynález papíru – Evropa – 13. stol. ; Čechy až 14. stol.

kodex
– špalek – obecný název pro knihu
– normální vázání knih

iluminace
– illuminácio = oslavení
– oslava postav tím, že je tam vymalovali

dělení středověké literatury:

1) církevní (duchovní)
-náboženská tematika
-díla psaná v latině, řečtině nebo staroslovenštině (duchovní jazyky)
-epika
– legendy (legire = číst) – hl.hrdina legendy je světec (člověk oddaný náboženské víře, který pro víru trpí a leckdy i zemře; byl ztělesněným ideálem věřícího)
– silná idealizace
– zázračné prvky (světec má uzdravující moc…)
-lyrika
– duchovní písně – hymny, žalmy
-náboženské drama

2) světská (laická)
-psána v národních jazycích
-hrdinská epika (rytířská)
– hrdina – rytíř – též silně idealizovaný
– oddanost vlasti, panovníkovi, bohu
– nejdříve důraz na jeho dobré vlastnosti : statečnost a oddanost, později je moudrý a chrání slabší; později stále častěji proniká do příběhů exotika a dobrodružnost
-dvorská lyrika
– milostná lyrika
– žena – ideál
– charakter služby ženě (rytíř slouží ženě, kterou miluje)
-městská literatura
– kriticky a satiricky zaměřena
– ukazuje na jevy běžného života

křesťansví
…
-přímým pokračovatelem judaismu (Starý Zákon)
-Kristus – z řec. christos = pomazaný
-posmrtný život je pro všechny, kdo v něj věří a řídí se Kristovým učením
-svatá trojice -bůh, syn, duch svatý

NOVÝ ZÁKON
-překlady do latiny, čj
-část bible, jež je pouze křesťanská
-byla původně napsána v řečtině
-pochází z 1.-2. stol.n.l.
-do své současné podoby sestavena v 5.stol.n.l.
-vztahuje se k životu Ježíše Krista, jeho učení, učení svatých apoštolů

1)
§ 4 evangelia
– 1.stol. – řečtina
– Matouš (atribut- anděl) – život a skutky Ježíšovy z čistě historického hlediska
– Lukáš (býk) – napsáno z velmi literárního, řeckého (helénistického) hlediska; pokračuje Skutky apoštolů, jež popisují šíření křesťanství i mimo Palestinu
– Marek (lev) – pravděpodobně první, používané jako zdroj pro Matouše a Lukáše; mohlo být určeno i pro nežidovské čtenáře
– Jan (orel) – více se tká učení, popisuje Ježíšovy činy a význam z duchovního hlediska
– evangelium = dobrá zpráva
– svědectví o životě Ježíše Krista
– synoptická(=jsou si podobná) evangelia – Matouš, Lukáš, Marek
– Jan – nepřímá pojmenování, obraznost, znaky – symbolická evangelia
– 10 postav z Evangelií: Matouš, Jan, Kristus, Marie, Josef, Jidáš, Tomáš, Pilát, Jan Křtitel, Petr, Pavel, Jakub, Šimon, Juda, Lazar, Máří Magdaléna, Herodés…

§ Skutky apoštolské (historická kniha)
– Autorem Lukáš
– Popisuje počátky církve v Palestině, přijetí křesťanství a Pavlovy misionářské cesty
– činnost učedníků apoštolů, šíření křesťanské víry

2) Epištoly
§ Pavlovy listy sborům – Římanům, Korintským, Efézským, Filipským…
§ Pavlovy listy jednotlivcům – Timoteovi, Titovi, Filemonovi
– epištola = list, dopis
– dopisy Ježíšových učedníků prvním křesťanským obcím
– listy sv. Pavla a ostatních, nastiňují určité události jeho osudu a dodávají odvahu
– výklad Kristova učení

3)
§ Obecné listy – Židům, Jakubův, Petrův, Janův, Judův
§ Prorocká kniha -> Zjevení sv. Jana (Apokalypsa)
– Autor, kterým může být Jan apoštol
– Popisuje vidění, proroctví a boží triumf soudného dne
– obraz posledního soudu lidstva
– konec světa, zkáza lidstva

opisy bible:
-opis bible trvá asi 1,5 roku
-opisovatel byl často odměněn statkem nebo vinicí
-iluminátor

-rukopisné knihy – jméno podle opisovatele nebo místa naleziště

– 1. stol. – hebrejsky v Palestině
– Vertus Latinas – 2. bible, latinská
– Vulgáta – sv. Jeroným přepracoval latinskou bibli a zaměřil se na to hebrejské
vulgární = lidový
zpracování, aby tomu rozuměli všichni lidé
– 13. stol. – Vulgáta byl opisována, vznikaly v ní chyby, vznik Soubor oprav textů Vulgáty
– 1360 – Drážďansko-leskovická bible – nejstarší celé české znění, 1. úplná, doba Karla IV., není dochována
– Melantrichova bible – soubor biblí vydaných Melantrichem – 1570; humanistická čeština
– Bible Kralická – několik dílů, konec 16. stol.
– Svatováclavská bible – 1715
– Bible Marie Terezie – 1780
– Velislavova bible – pol.14.stol.; iluminovaná (iluminované knihy vypadaly trochu jako komix – obrázky, pod nimi text)

liturgické knihy:
-1. knihy
-náboženské
-obřadní knihy
1) Evangeliář
– církevní a liturgická kniha obsahující výňatky z Evangelií (není tu
zjevení ani listy ani skutky)
– iluminována

2) Evangelistář
– výběr Evangelií, čtené při římskokatolických bohoslužbách

3) Graduál
– zpěvy při mši, od 9. stol. kánony

4) Kancionál
– zpěvník, sborník systematicky uspořádaných kostelních písní, často s notací

5) Žaltář
– žalmy, notace, iluminované

6) Kniha hodinek
– knihy denních modliteb, pro bohaté, ilustrované

7) Brevíř, Breviář
– kniha na celý rok zbožnosti

8) Misály
– mešní texty

9) Antifonář
– předzpěvy k přečítání žalmů – glosy

hrdinská a rytířská epika
-původně byly zpívány nebo přednášeny za doprovodu hudebního nástroje, později zapisovány

ANGLIE
-8-9. stol.
Beowulf
– staroanglický epos
– hrdina – rytíř Beowulf(nordický válečník), zabije příšeru, která sužuje město
– zápas hrdiny se zlem (obludy a drak)
– nakonec v zápase s drakem podléhá
– své poslání předává dalším
– znak – alegorie zla

FRANCIE
-9-11. stol.
-vznikaly různé cykly (soubory) skladeb
-Písně o činech
– asi 100 skladeb -> Karel Veliký -> Píseň o Rollandovi

Cyklus Královský
– centrální postava – Karel Veliký
– Píseň o Rolandovi
-11.stol.
– nejvýznamnější skladba
– veršovaná skladba
– jádrem skutečná událost
– děj: Roland se utkal v Pyrenejích s přesilou v 8. stol. proti španělským Arabům;
-1.část Ganelova zrada (Karlovo vojsko oslabit – do zadního voje dát nejlepší
vojáky, za to dostal 700 velbloudů naložených zlatem)
-2. část – přepadení zadního voje – bitva s přesilou v Pyrenejích, Rolanda
přemlouvá jeho přítel, aby zatroubil na roh a přivolal pomoc, ale Roland nezná
jinou povinnost než bojovat proti přesile za svého krále a jeho čest a klidně za to
i padnout; boj v průsmyku Rencevaux
-3. část – pomsta Karla Velikého, potrestání Ganelona

Cyklus bretonský
– skladby o králi Artušovi a jeho družině (rytíři od kulatého stolu)
– motiv svázán s biblí – podle apokryfů (= odvržené spisy na církevní schůzi před vydáním bible)
– Josef Arimatejský (bohatý) – pomáhá sejmout Krista z kříže, krev -> pohár, ten pohár schoval; Josef poskytne Kristovi hrob, který měl původně zakoupen pro sebe
– hledání grálu (=číše s Kristovou krví)
– neěrná žena Guinevra, čaroděj Merlin, rytíři : Lancelot, Parcibal, Lohengrin
– z keltské pověsti
– skladba o Tristanovi a Izoldě = ‚Zlatovláska‘
– vznik 12. stol. – zachovány zlomky 2 skladeb
– 19. stol. – Joseph Bédier – rekonstruoval skladbu a z těchto dvou napsal román o Tristanovi a Izoldě (Trstan dobyl pro svého strýce, krála Mara krásnou Izoldu; Tristan a Izolda nedopatřením vypili nápoj lásky určený pro starého krále– zamilovali se do sebe, pro oba to končí tragicky)
– Tristan je zavázán králi X je zamilován
– různá zpracování, různé závěry => většinou to Tristan neunese a zabije se

ŠPANĚLSKO
-pol.12.stol.
-Poema di mio Cid (Píseň o Cidovi)
– epos
– opěvuje udatnost španělského národního hrdiny Cida (přezdívka od maurů, vl.jm. Rodriger Díaz de Vivar), v bájích proti maurům
– láska k Chiméně; zabije jejího otce -> rozpor mezi láskou a údělem rytíře

NĚMECKO
-Píseň o Nibelunzích
– nejrozsáhlejší skladba, z keltské pověsti
– začátek – 13.stol.; základ pověsti mnohem starší
– hrdina – princ Siegfried a jeho krásná žena Kriemhilda
– Nibelungové – trpaslíci, kteří měli poklad
– princ byl zavražděn příbuznými (poddaný Burgundů Hagen zabil Siegfrieda), pomsta Kriemhildy na jeho vrazích, Kriemhilda si vezme hunského krále a svolává své bratry, aby vykonala pomstu

RUSKO
-Slovo o pluku Igorově
– 12. stol.
– epos
– není jasné, jestli byl napsán v té době
– vypravuje o vojenském tažení knížete Igora Svjatoslavice proti Polovcům; o jeho porážce, zajetí a útěku; Pláč Jaroslavovy předchází závěrečné pasáži Slova – Igorovu útěku ze zajetí
-Byliny
– ruské skladby
– nejslavnější je bohatýr Ilja Muromec
-Skladby o Alexandrovi
– různé verze od různých autorů
– nejznámější latinsky psaná báseň od Francouze Qualtera Castellionského – konec 12.stol.
– německá skladba od Ulrycha von Etzenbach – konec 13.stol.
– staročeská Alexandreia od neznámého autora

dvorská lyrika
-vznik – jih Francie – ušetřen válek

sonet
kancóna
– z ital. conzone = píseň
– je stará lyrická básnická forma
– vznikla v 12.stol. v Povence a severní Francii
– skládá se z 5-10 stejně stavěných strof (stancí) se stejným rýmovým schématem a krátké závěrečné strofy (congedo)
– pěstovali ji trubadúři a proslavili zejména Dante a Petrarca

znaky:
– pojem dvorská lyrika vznikl na jihu Francie a odtud se rozšíříl do Provence a na sever, kde se hlavně vyvíjel, hlavní rozvoj byl od 12. do 14.stol.
– trubadúři – básníci, obvykle chudí rytíři putovali,skládali, doprovázel je potulný hudebník – žakéř (=žongléř – z lat. Jakulátor) – předváděl písně s hudebním nástrojem, pomáhal truvérovi; byl to zpěvák, recitátor, předváděč
– ve Fancii truvéři od slova trouver=nalézat, hledat – Guillaume de Poitou, Marcabru, Bertrand de Born
– v Německu minnesengři – Walthervon der Vogelweide, Tannheuser
– rytíř usiluje o přízeň dámy, láska – nešťastná – opěvuje se provdaná žena (trubadúrská poezie)
– pastorely – pastýřské písně; hl. postavy – rytíř a pastýřka
– alba – jitřní písně; loučení milenců za svítání; podle Václava Hanky – svítáníčka
– v 2.pol.13.stol. dvorská lyrika pronikla i na dvůr Přemysla Otakara II. a Václava II., ale v německé tvorbě, nikoli v české; projevem gotiky, která se v té době začla na našem území šířit
– vznik na jihu Francie
– tematika této poezie – i látky přírodní a společenské, i ostrý satirický ráz
– často básníci z povolání, kteří mají svého mecenáše
– epištola – milostný dopis

-Román o růži
– 13.stol.
– dvorská lyrika
– alegorie – složitá symbolika
– básník je v krásné zahradě, chce utrhnout růži, ale nemůže kvůli trnům
– podobenství – růže=krásná dívka, do které je básník zamilován, ale nemůže ji mít, trny=je zadaná
– skládali 2 básníci – Chrétien de Troyes (nebo Meung) a Guillaume de Lorris

makarónská poezie
– mísení jazyků ve verších
– (latina – čeština; čeština – němčina, verš – verš)

městská literatura – satira

-O Bleduli a Hněduli
– kněz káže, že co člověk dá bohu darem, to se mu dvakrát vrátí; sedlák dal bohu svou krávu Bleduli, kněz ji přivázal ke své krávě Hněduli; Bledule chce domu, utíká s přivázanou krávou – sedlák má 2 krávy
-Román o Lišákovi
– zvířecí epos
– lišák = chytrý, napálí vlka
– satira na rytířství a církev
– staroslověnsky

-fabliaux
– epický žánr měšťanské literatury
– zesměšňuje hloupost

drama
-původně náboženská témata – hry vánoční, velikonoční…
-později hráli učitelé se svými žáky