Slovenština ve srovnání s češtinou, vývoj slovanských jazyků

– slovenština je národní jazyk Slováků, nejbližší češtině, vzájemný vliv (paralelní vývoj)- 18. stol. pokus o vytvoření spisovné slovenštiny Antonínem Bernolákem na základě západoslovenského nářečí, ale neuspěla- spisovnou slovenštinu vytváří ve 40. letech 19. stol. štúrovci – Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban, Michal Miloslav Hodža – na základě nářečí středoslovenského Þ štúrovština– do pol. 19. stol. spisovným jazykem bibličtina (jazyk Bible kralické) slovenské hláskosloví– čeština nemá: ä, dz, dž, ĺ, ľ, ô, ŕ- slovenštině chybí: ř, ů – chlapce – chlapca, ulice – ulica, moje – moja, ulici – ulicu, lid – ľud, vejce – vajce, vstávej – vstávaj, nesou – nesú, mouka – múka, mléko – mlieko, nést – niesť, vím – viem, stůl – stôl, maso – mäso, běžet – bežať, křivý – krivý VÝSLOVNOST1. Skupiny de, te, ne se vyslovují zpravidla měkce, jako [dě, tě, ně]. Jenom zřídka se vyslovují tvrdě (ten, onen, jeden, teraz, v koncovkách přídavných jmen a zájmen např. krásneho, krásnej, sociálnemu, tejto, ve slovech cizího původu např. generácia, demokrácia, telefón).2. Skupiny di, ti, ni a dí, tí, ní se vyslovují zpravidla měkce (jako v češtině). Tvrdě se vyslovují v 1. p. pl. muž. r. (tí, co žili před nami, pekní mladí chlapci, dále v tvarech s předponami typu odísť, nadišiel a ve slovech cizího původu např. federatívny, komunistickej (strany), socialistická (republika)).