Slovní přízvuk – akcent:

= zesílení hlasu na některé slabice- v češtině pevný; hlavní na 1. slabice (škola), vedlejší na dalších lichých slabikách (nevýhodný)a) slova s předložkou: na zemi, mezi stromy, kolem domůb) příklonky = krátká slova ve větě, na kterých není přízvuk, připojují se k předcházejícímu slovu, na kterém je hlavní přízvuk – Dej mi tužku. Smál se nahlas.c) předklonky = tvoří zvukovou jednotku s následujícím přízvučným slovem- pan Novák, otec a matka, I já tam půjdu. Jak můžeš lhát! zvuková podoba věty– frázování – dělení věty pauzami na větné úseky (kóla)– větný přízvuk = přízvuk na slově, které chceme ve větě zdůraznita) v oznamovací větě na konci (jádro) – objektivní slovosled (V Þ J); Přijde určitě včas.b) subjektivní slovosled (J Þ V) – přízvuk na prvním slově; I my si chceme odpočinout.- má vliv na význam sdělení:Půjčím Evě tu knihu. (ne dám)Půjčím Evě tu knihu. (nikomu jinému)Půjčím Evě tu knihu. (ne jinou)Půjčím Evě tu knihu. (ne časopis)- melodie ve větě:a) klesavá – věty oznamovací, žádací, otázky doplňovacíb) stoupavá nebo stoupavě klesavá – v otázkách zjišťovacích a ve větách s poměrem vylučovacím