17. a 18. století – pobělohorské období

– 1620 bitva na Bílé hoře, zpomalení rozvoje spisovné češtiny, úpadek češtiny, emigrace české nekatolické inteligence, vliv germanizace, čeština jen na venkově a v nižších vrstvách, v lidové slovesnosti – snaha bránit se cizím vlivům – puristé, tvořili nová slova (skokotnosta = taneční mistr, letodník = kalendář) – např. Václav Jan Rosa 6) konec 18. a 1. polovina 19. století – národní obrození – 1781 zrušeno nevolnictví Þ hromadné stěhování čes. obyvatelstva do poněmčených měst, posílen český živel Þ potřeba rozvinutého spisovného jazyka – vydávány obrany českého jazyka (Bohuslav Balbín, K. I. Thám) – Josef Dobrovský – 1. mluvnice NO – Zevrubná mluvnice jazyka českého (Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache), základní kodifikační dílo, navázal na vyspělou češtinu Bible kralické, opravil bratrský pravopis – Dobrovského analogická oprava pravopisná: měkké i po c a ve spojce i, po s, z se psalo i nebo y podle analogie: 1. pád psi (páni), 4. a 7. pád psy (pány); napsal slovník německo-český (Deutsch-böhmisches Wörterbuch I, II), sám česky nepsal, nevěřil, že by se ČJ mohl stát jazykem vědy – Josef Jungmann se se svými spolupracovníky zasloužil o sepsání a podstatné obohacení slovní zásoby ČJ ve všech oborech, vydal 5ti-dílný Slovník česko-německý, vznikla česká odborná terminologie, překlady cizích literárních děl, rozvoj umělecké literatury – po stránce skladební a slohové je naučná próza pokračováním vypěstěného jazyka českého humanismu, zakončením a vyvrcholením humanistické češtiny je jazyk Františka Palackého – Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě 7) 2. polovina 19. století – pronikání češtiny do úřadů, škol, rozvoj umělecké literatury a publicistiky – mizí knižní a archaické výrazy, do spisovné češtiny proniká hovorová čeština – Němcová, Havlíček, Tyl – velké zásluhy o poznání vývoje češtiny a o ustálení spisovného jazyka měl Jan Gebauer – revidoval Dobrovského kodifikaci našeho spisovného jazyka 8) 20. století – aktualizace jazykové normy, kultivace spisovné češtiny – po 2. světové válce péče Ústavu pro jazyk český o jazykovou kulturu