BALADA O NENAROZENÉM DÍTĚTI

Tato baladická báseň popisuje obtížnou situaci dvou chudých milenců, kterým se má narodit dítě. Oni však nejsou schopni ho finančně zajistit, a tak se rozhodnou pro potrat. Milenka (matka nenarozeného dítěte) se po něm sama cítí jako hrob vlastního potomka.

„Za město šli a večer už byl,
o lásku nadarmo nikdo neprosil;
i mladí se smějí milovat,
i chudí se smějí milovat,
z lásky se člověk narodil,
za město šli a večer už byl.“

Já nejsem žena,
já jsem hrob.
Dvě oči na mě stojí jako dvě svíčky,
co na podzim hoří za dušičky,
a nikdo se nade mnou nemodlí.“

Tragičnost osudu těchto dvou mladých lidí je v tom, že oni, lidé stvoření z lásky svých rodičů, nemohou nechat lásku svoji zplodit další život.