Dalším novým žánrem je hrdinská a rytířská epika.

Základem tohoto žánru je odvážný a čestný rytíř, oddaný svému pánovi. Nejznámějšími jsou francouzské písně o činech družiny Karla Velikého – Píseň o Rolandovi. Ve Španělsku je to Píseň o Cidovi a v Německu Píseň o Nibelunzích, cyklus příběhů o statečném Siegfriedovi. Známý je také keltský cyklus o králi Artušovi, jehož součástí je i vyprávění o tragické lásce Tristana a Isoldy. Své místo mezi hrdiny má také Alexandr Veliký, o jehož osudech vyprávějí Alexandreidy. Nejznámější je ta od Gualtera Castellionského, která je velice blízká antickým eposům.První užití češtiny jako literárního jazyka byla česká slova v latinském textu objevující se od přelomu 11./12. stol. – bohemiky. Ve 13. stol. se objevily glosy – vpisované překlady slov nebo spojení, které usnadňovaly čtenáři překlad a pochopení latinského textu. První ucelené české památky jsou duchovní písně Hospodine pomiluj ny! (11. stol.), Sv. Václave (12. stol.) a Slovo do světa stvořenie (13. stol.). Na přelomu 13./14. stol. vznikl další, i když ne zcela dochovaný text staročeské Alexandreis, která byla alegorií na vládu Přemysla Otakara II. Nedlouho po jejím vzniku se objevuje Dalimilova kronika (ve skutečnosti ji Dalimil nenapsal). Hlavní část kroniky popisuje české dějiny od příchodu praotce Čecha do nástupu Jana Lucemburského. Autor zde dobře postihuje vztah mezi panovníkem a šlechtou a jejich vzájemné závazky.Stejně jako rytířská epika se vyvíjí i duchovní epika a lyrika. Epika představuje legendistické zpracování biblických textů. Mezi lyrické texty patří např. Kunhutina motlitba. Z počátku 14. stol. se nám dochovala významná literární památka – Zbraslavská kronika, sepsaná opaty Otou a Pavlem Žitavskými.